Dětské domovy a ústavy jsou přeplněné. Tvrdí to nejen státní instituce, ale i neziskové organizace.

Podle Jiřího Sezemského z tiskového oddělení ministerstva práce a sociálních věcí ale ministerstvo usiluje o snížení počtu dětí v náhradní péči. Sezemský dodává, že i vláda chce více spolupracovat s ohroženými biologickými rodinami, aby dítě nebylo nutné z péče rodičů odebrat.

Přitom krajské úřady investují nemalé finanční prostředky do zařízení dětských domovů a přeměňují je v zařízení rodinného typu. Pomůže ovšem dětem podobný styl výchovy při zařazení do „normálního“ života, když jich v domovech žije opravdu nadměrný počet?

„Nedokážu říci, zda to dětem pomůže stoprocentně, ale rozhodně se naučí pravidelné návyky jako uklízení, mytí nádobí, luxování a podobně,“ řekla Pardubickému deníku Monika Jandová, zástupkyně ředitele dětského domova v Holicích. Potvrdila však, že dětí žije v těchto zařízeních hodně. „I v Holicích máme naplněnou kapacitu,“ dodala.

Holičtí vychovatelé ale pomáhají dětem i v okamžiku, kdy v osmnácti letech zdejší dětský domov opouští. „Snažíme se jim pomoci nalézt práci, nejlépe s ubytováním. Často v tomto ohledu spolupracujeme s různými neziskovými organizacemi,“ uvedla Monika Jandová.

Přesto ale mohou nastat situace, že jakmile mladí dospělí ve věku osmnácti let opustí dětský domov nebo diagnostický ústav, objeví se problémy se začleněním do reálného života. Ani tehdy ale nezůstanou se svými problémy osamoceni. Mohou totiž vy〜užít služeb takzvaných domů na půli cesty.
Tyto instituce vznikly prvoplánově právě jako pomoc jmenovaným případům. Pomáhají ale i těm, kteří se ocitnou ve složité životní situaci či pocházejí z patologického rodinného zázemí.

V roce 2000 vzniklo podobné zařízení i v Pardubicích. „Smyslem naší práce je docílit, aby se uživatelé našich služeb dokázali postarat sami o sebe. O využití našich služeb mohou zažádat celkem třikrát, maximálně je ale mohou využívat jeden rok,“ sdělil vedoucí pardubického Domu na půli cesty Martin Svoboda.

Podle něj si zařízení Dům na půli cesty v Pardubicích nemůže na nezájem stěžovat. „Nejsme nijak územně omezeni, pomáháme dokonce i lidem z Moravy. Drtivá většina jich je ale z Pardubického kraje,“ uvedl Svoboda a dodal, že zařízení má k dispozici deset jednolůžkových pokojů. „Po většinu loňského roku byly obsazeny, procentuálně naše vytíženost činila sedmdesát pět procent,“ řekl vedoucí Svoboda s tím, že klienti částečně poskytované služby hradí. Za ubytování a stravu zaplatí měsíčně asi 2500 korun. Dům na půli cesty však v žádném případě neslouží jako levná ubytovna. „Kdo nás požádá o spolupráci, musí definovat i jinou potřebu než bydlení, to znamená uvést, proč potřebuje pomoc a čeho chce dosáhnout. Může to být pomoc například při hledání bydlení, práce nebo třeba i splácení dluhů,“ poznamenal Martin Svoboda.


(Lukáš Peška)