VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Druhý kontingent české armády střeží základnu v Iráku

PARDUBICE - Na konci dubna odjela do Iráku jednotka českých vojáků z Pardubic. Dnes Vám přinášíme snímky z jejich mise. A kdy se vlastně vojáci loučili s Pardubicemi? Připomínkou jsou dva krátké články z konce dubna.

11.6.2007
SDÍLEJ:

Český kontingent nese zodpovědnost za ostrahu nově vybudované vstupní brányFoto: nadporučík Petr Fiala

Loučení na Pernštýnském náměstí

Na historickou dlažbu před radnicí, která pamatuje již odjezdy pardubických dragounů a husarů do válek minulých staletí, napochodovali 10. dubna vojáci v pískově zbarvených maskáčích. Po rozvinutí bojové zástavy zní z tribuny projevy představitelů armády, města i kraje a nikdo z řečníků neskrývá, že tentokrát půjde opravdu o vysoce nebezpečnou misi. „Tam, kam jedete, to nebude jednoduché. Jednotlivé jednotky mnohonárodnostních vojsk mnohdy chtěné nejsou. Situace není jednoduchá, naopak, zhoršuje se. Hovoří se o tom, jestli vypukne občanská válka. Všichni víme, že už nějakou dobu probíhá,“ promluvil tenkrát do mikrofonu první náměstek ministryně obrany Martin Barták. „Cílem celé mise je situaci stabilizovat, udržet na nějaké rozumné míře. Nepochybuji a pevně věřím, že jste bezvadně vycvičeni, tak jako vaši předchůdci, kterých již tam bylo mnoho."

Jádro druhého kontingentu o počtu 89 osob tvoří především příslušníci 131. smíšeného dělostřeleckého oddílu z Pardubic. Mezi muži je i deset žen. Jejich úkolem bude po dobu čtyř měsíců především ostraha a ochrana spojenecké základny v provincii Basra. Do náročných pouštních podmínek se vydá i podpraporčice Pavla Doskočilová, která doma zanechává svého přítele, rovněž vojáka z povolání. „Co se dá dělat, je to moje povolání. Respektuje to,“ říká šestadvacetiletá žena, která bude v Iráku na pozici zdravotnice. Není přitom žádným nováčkem, jde už o její čtvrtou zahraniční misi. Dvakrát v Kosovu a již jednou v Iráku. „Bezpečnostní situaci znám, zatím se nebojím. Ale situace tam může být úplně jiná, takže ten strach můžu mít.“ Rodiče o ní mají obavy, ale jsou s tím smířeni a vytvořili jí podle jejích slov výborné zázemí. A její motivy, proč se dobrovolně přihlásila na nebezpečnou službu v poušti? „Říkala jsem to i na psychologických pohovorech – prostě mne to baví. Samozřejmě finanční část je také zajímavá.“

Podpraporčík Radek Švancara bude mít v Iráku větší díl odpovědnosti než řadový voják. Bude totiž velet celému družstvu. „Chtěl jsem jít do mise a těším se tam. Ale samozřejmě se těším i na to, až se v pořádku vrátím zpátky domů,“ říká. „Všichni. A až se potom tady společně setkáme v rámci nástupu. Moje motivace je především poznat zemi, kde jsem nikdy nebyl a kam bych se asi za normálních okolností nedostal,“ dodává.

Do Iráku i bývalý asistent senátorky

Druhý kontingent je tvořen především příslušníky dělostřeleckého oddílu z Pardubic a nebude mezi nimi chybět ani Tomáš Dvořák. Bývalý asistent senátorky Jaroslavy Moserové.

Že se Tomáš Dvořák před časem ocitl v uniformě pískové barvy při slavnostním nástupu na Pernštýnském náměstí, kde se kontingent oficiálně rozloučil před svým odjezdem, není zase až takové překvapení. Předtím, než se stal asistentem senátorky za Pardubicko, již v armádě působil. „V roce 1977 jsme nastoupil na střední vojenskou školu v Nitře. Tehdy my bylo patnáct šestnáct let,“ říká dnešní šestačtyřicátník. Po škole sloužil osm let u samostatného průzkumného praporu ve Vimperku „Tehdy elita,“ směje se Tomáš Dvořák, kterému ještě před listopadovou revolucí skončil závazek a vojenské sukno odložil. „Pak jsem se souhrou určitých okolností ocitl po boku paní senátorky Moserové, kde jsem jí dělal osm let asistenta. Od prvopočátku, kdy byla zvolena první místopředsedkyní tehdy prvního Senátu České republiky, až do samého konce.“ Potom, co senátorka zemřela, byl Tomáš Dvořák nějaký čas bez práce. Pak si řekl, že by se mohl zkusit vrátit zpátky do náruče armády.

„Ševče, drž se svého kopyta. Samozřejmě peníze jsou také určitě motivací,“ přiznává svůj návrat do uniformy. Ten ale nebyl tak jednoduchý. Musel absolvovat výběrové řízení, kde prošel psychickými, zdravotními a tělesnými testy. Posledně jmenovaný přitom nebyl žádnou selankou. „Pro mne samozřejmě byly nejtěžší tělesné testy. Musel jsem je opakovat. Celá příprava trvala půl roku, dokonce jsme si platil svého osobního trenéra. Měl jsem sto šestnáct kilo a z nich jsem se dostal na devadesát čtyři. Čtyřikrát týdně jsem chodil do posilovny a cíleně jsem se připravoval na znovuvstoupení do armády, abych se opět stal profesionálním vojákem,“ říká Tomáš Dvořák a neskrývá, že v jeho případě byly motivací hlavně peníze.

„Já se vrátím v pořádku a s sebou přivezu všechny ostatní kamarády taky v pořádku,“ říká odhodlaně coby řidič obrněného vozidla a strážný k riskantnímu pobytu na vyhrocené irácké půdě, který stovku mužů a žen čeká. Podle něj stejně uvažují i ostatní vojáci a přes vtípky černého humoru si nikdo vážně nepřipouští, že by jednotku zasáhly nějaké ztráty na životech či zdraví.

11.6.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

BEÁTA AUGUSTINOVÁ se narodila 13. srpna ve 22 hodin a 58 minut. Měřila 48 centimetrů a vážila 3000 gramů. Maminku Barboru podpořil u porodu tatínek Ondřej. Bydlí v Chrtníkách a doma na ně čeká tříletý Šimon.
6

OBRAZEM: Nově narozená miminka z Pardubicka

Na Dašické ulici v Pardubicích sice "jen" doutnalo jídlo, ale hasiči zachraňovali jeho obyvatele, který se nadýchal kouře.
8

Hasiči z bytu zachránili "kuchaře"

Druhé vítězství! Pardubice rozhodly opět po přestávce

Pardubice - Fotbalisté Pardubic vyhráli v nové sezoně Fortuna národní ligy i druhé domácí utkání. O klíčové trefy se postaral v úvodu druhého poločasu Michal Petráň, v závěru vstřelil svůj první druholigový gól střídající Ladislav Mužík.

Proč Jan Veselý nepřijel? Ale kde jsou ostatní?

Pardubice – Kdyby se konala celosvětová soutěž v basketbalových znalostech, figuroval by v konečném pořadí vysoko. A kdyby v ní byl podobor mládež, tak by své konkurenty zválcoval. Asistent trenéra české reprezentace LUBOMÍR RŮŽIČKA se totiž hlavně soustředí na vycházející hvězdy. Nicméně. „Měli bychom produkovat více perspektivních mladých hráčů,“ říká důrazně rovněž hlavní kouč Svitav. 

Financovaní sportu handicapovaných je až trapné

Pardubice – Tři v horkém křesle. Historie oddílu tělesně postižených sportovců Atletika Bez Bariér Pardubice se dá mapovat až do devadesátých let dvacátého století. Žijeme však současností a tak jsme vyzpovídali předsedkyni spolku Evu Hrdinovou a handicapované sportovce, české reprezentanty Jaroslava Petrouše a Martina Zacha.

Pernštejnská fortuna pošesté. Na nádvoří zámku zní opět folk

Pardubice – Pardubický zámek ještě dnes i zítra večer rozezvučí melodický folk. Pošesté se zde totiž koná letní hudební festival Pernštejnská fortuna. Včera diváci přišli na zpívajícího právníka Iva Jahelku a legendárního Ivana Hlase.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení