Seriál Deníku o cestě koní Převalského do mongolské domoviny si můžete přečíst ZDE!

Čtveřice koní Převalského najde nový domov v oblasti Komintal v západní části Mongolska.

Dva, klisnička Lima a hřebec Matyáš, mají ve svém „rodném listě“ napsáno město Slatiňany.

Lima je starší. Narodila se v květnu roku 2007 mámě Xendy a tátovi Fučíkovi.

Klisničku tehdy přijel do Slatiňan osobně pokřtít peruánský velvyslanec v České republice Alberto Salas Barahona a protože mělo jméno hříbátka začínat na písmeno L, přímo se nabízelo hlavní město Peru Lima.

Potřeba jsou opravy

Po roce přibyl do rodiny slatiňanských koní Převalských hřebeček Matyáš. Jeho kmotrem se stal kurátor sbírek Muzea hlavního města Prahy Jan Nepomuk Assmann.

Lima a Matyas mají za úkol oživit krev divoce žijících koní v Mongolsku.

Koně Převalského Matyáš a Lima jako hříbata.

Chov koní Převalských byl přerušen, ale stále se hledají cesty k jeho obnovení.

„Je to naše velké přání. V první řadě ale bude třeba opravit ohradu kolem výběhu a také najít prostředníka například v podobě nadace, která by se o pobyt koní starala,“ řekl kastelán zámku Jaroslav Bušta.

Koně žili v zámeckém parku dlouhých osmnáct let

Źivá expozice hipologického muzea ve Slatiňanech vznikla 8. června 1993. Jednoletá hříbata Xerona a Xendy vyrůstala ještě ve starém kulatém výběhu před hřebčínem. V roce 1997 se jim narodila klisnička Chrudimka. V dalším roce přišel na svět Dar a po něm následoval Erb.

Na dva roky koně Převalského opustili Slatiňany, aby se do nově zbudovaných výběhů vrátili 7. června 2004. Xerona nahradil mladý hřebec Fučík, který za pár měsíců přišel o družku Chrudimku.

Vrátila se k němu tedy „tchyně“ Xendy a 20. dubna 2006 přivedla na svět hřebečka Karla I. Slatiňanského přezdívaného Tatranka. Ten nyní žije v Itálii.

Následovali Lima, Matyáš a Nepomuk.
Poprvé z Česka

Ve volné přírodě byl kůň Převalského – poslední divoký kůň vůbec – vyhubenpřed více než čtyřiceti lety. O jeho přežití se postaraly zoologické zahrady, jednu z největších zásluh má ta pražská. Proto také od roku 1959 vede celosvětovou plemennou knihu tohoto živočišného druhu. Myšlenka vrátit koně do jejich vlasti se objevovala v minulých desetiletích častěji, ale teprve až nyní nabyla konkrétní podoby.

„Převaláci“ však necestují do země svých předků poprvé. Tím prvním byl transport několika koní v roce 1988 do západočínské provincie Xinjiang. Další dva transporty pak již směřovaly v červnu 1992 do Mongolska – do stanice Tachin Tal v poušti Gobi, místa posledního výskytu divokých koní, a do národního parku Hustain Nuruu nedaleko Ulánbátaru. Dnes žije ve volné přírodě asi 350 koní Převalského, z toho v rezervaci Khomiin 24. Pět z nich se narodilo již tam, zbytek dopravili do Mongolska před šesti lety Francouzi.

Nyní tedy přichází na řadu pražská zoo, respektive Česká republika. „Náklady na transport přesáhnou milion korun. Na té částce se podíleli převážně sponzoři, ministerstvo životního prostředí a také náš projekt Pomáháme jim přežít, kam plynou například peníze za odevzdané vysloužilé mobily,“ ředitel pražské zoologické zahrady Miroslav Bobek. (JAN HORÁK)