VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Kusý: Máme evropské náklady a české příjmy

Pardubice - Do prezidentské pracovny, ani do NHL pardubický generální manažer nemíří. Bohatě mu stačí dát dohromady každý rok rozpočet.

10.12.2010 1
SDÍLEJ:

Zbyněk KusýFoto: DENÍK/David Taneček

Dva světy. NHL a Česká hokejová extraliga. Z Pardubic do Washingtonu je to přes šest a půl tisíce kilometrů. Vzdálenost mezi Eatonem a tamními Capitals, kteří sídlí v hlavním městě USA, je minimálně pětinásobná.

Ale bylo hůř. Ještě na začátku devadesátých let se hokejové vzdálenosti s Amerikou počítaly na světelné roky.

Pardubice se zámoří začaly přibližovat jako jedny z prvních. Od sezony 1994 – 95 při zápasech vyhrávaly varhany, utkání začínalo hymnou… Kde se novinky na východě Čech vzaly? Od začátku devadesátých let začal u extraligového celku působit ZBYNĚK KUSÝ (44). Tehdy progresivní mladík s novými nápady. „Můj otec byl sportovní funkcionář, takže jsem v tomhle prostředí žil od samého začátku,“ říká současný generální manažer Pardubic, který poznatky čerpal třeba i na stáži u bostonských Medvědů.

Do pardubické arény začal docházet před dvaceti lety. „Mám to štěstí, že můžu dělat práci, která mě baví,“ neucítíte z něho ani na špetku otrávení ze stereotypu. Pro Deník se pokusil porovnat práci „GM“ v Česku a v NHL.

Varhany a hymna v polovině devadesátých let… Vaše práce?
Začali jsme tehdy trochu víc spolupracovat se soukromým sektorem a ten očekával nové věci. V sezonách před tím byl hlavním partnerem podnik Tesla, který však polistopadová garnitura bohužel zlikvidovala, takže musel ustoupit z dominantních pozic podporovatele sportu a kultury ve městě. Hokejový klub v té době ještě nebyl ani akciovou společností, byl to takový pohrobek socialistického tělovýchovného systému, kdy nikdo neodpovídal za nic. Prezidenti a sekretáři se v podstatě měnili na každé schůzi.

Jinými slovy pěkná divočina…
Spíš pole neorané. Moje štěstí bylo, že jsem šest let dělal vyhledávače talentů pro Boston Bruins, takže jsem jim viděl trochu do zákulisí. Po vzniku akciovky jsme v sezoně 1995 – 96 do Bostonu odletěli podepsat, dnes bych řekl, naivní dokumenty, že budeme spolupracovat. S týmem NHL. Lidé od majitele Bostonu Jeremyho Jacoba dokonce tenkrát přijeli i do Pardubic.

Nebyli překvapeni z toho, že nedorazili do honosné arény západního střihu?
Jacob vlastnil obrovskou firmu, která se zabývá cateringem na sportovištích ve Spojených státech – arény, závodiště, ale třeba i letiště. A naše hala se třemi bufety (rozesměje se)… Dodnes si pamatuji, jak pánové přiletěli, čekali tu obrovskou halu pro dvacet tisíc lidí a hledali mega občerstvovací prostory. Místo toho našli tři bufety, přičemž každý měl tak dva metry čtvereční. Vzali si svoje kufříky, poděkovali a určitě jim to všechno připadalo strašně směšné. Ale člověk se postupně učí. Ten rozdíl kultur byl obrovský.

Mnozí si určitě klepali na čelo, když jste zaváděl do hokeje trochu americké kultury, nebo ne?
Hokej byl tady jenom sport. Společenské záležitosti, VIP kluby, vytváření prostoru pro ty, kteří hokej zaplatí, bylo vnímáno mezi sportovními funkcionáři spíš negativně. Bylo docela složité podobné věci prosadit, protože do té doby sport financoval výhradně stát nebo státní podniky.

Ve čtyřiadvaceti jste najednou začal něco měnit. Trvalo dlouho, než vás ostatní funkcionáři začali brát vážně?
Postupně začali i do jiných klubů přicházet lidé, kteří měli podobné nápady, nebyl jsem úplně sám. Potýkali jsme se s různými problémy, tím největším asi byl nedostatek peněz. Postupně jak rostl soukromý sektor, objevily se firmy, které chtěly být vidět prostřednictvím sportu. Postupně se nám podařilo vybudovat, podle mého názoru, velmi moderní a vlivný český klub.

Hráč chce hrát v extralize, pak v NHL, v ideálním případě touží po trofejích. Ale co generální manažer, má také nějakou metu?
Pro někoho je strop dělat prezidenta republiky, pro někoho zachytat o víkendu ryby. Pro mě to jsou každodenní výzvy, které asi málokdo bude chápat. Ročně máme povinnost zajistit nějaký rozpočet, který se netočí jenom kolem
A mužstva a jeho výsledků. Každý naše argumenty považuje za klišé, ale řídit a zabezpečit klub, který má devět mládežnických kategorií, veterány, A mužstvo, tak je něco úplně jiného, než mají na starosti v zámoří. V organizaci klubu NHL je třeba dvě stě lidí, kteří se starají o pětadvacet hráčů v úplně jiných podmínkách. Klub je schopen vydělávat zajímavé peníze, protože podnikají v nesrovnatelném prostředí.

A ta vaše výzva je tedy jaká, kdy jí není prezidentská pracovna?
Dát dohromady každý rok rozpočet, docela prosté.

Stát se třeba prvním generálním manažerem klubu NHL z Evropy vás neláká?
V minulosti jsem dostal nabídku pracovat jako asistent generálního manažera. Bohužel to bylo v roce, kdy jsme měli doma rodinný problém. Velmi těžce onemocněla moje matka, která posléze i zemřela. Nemohl jsem si dovolit opustit v tu chvíli rodinu. Jediné, co mi to tenkrát dalo, tak mi ten klub zaplatil školu ve Spojených státech. Druhá věc je, že jsem ji doteď nedodělal, protože na to prostě nemám čas.

Odkud nabídka přilétla, z Bostonu?
Ne, o Boston nešlo. Pravda však je, že úloha GM tady oproti manažerům v zámoří je úplně odlišná.

Mají to trochu jednodušší v tom, že…
(vpadne do řeči) Bezpochyby to mají jednodušší.

Když to trochu přeženu, v Americe se nestane, aby když dojde toaletní papír někdo běžel za generálním manažerem, zatímco v Česku se to stát může…
Asi takhle: když má někdo problém na zimním stadionu, tak v Americe nikoho nenapadne, že s tím měl něco společného člověk, který klub řídí, v Česku běžně. V naší zemi je to bohužel tak, že když se dostaví případný úspěch, tak my jsme ti, kteří do toho zaplaťpánbůh moc nekecali. Když přijde neúspěch, můžeme za všechno.

Co za podobný názor nejvíc může?
Pokřivená mentalita. Byla tady čtyřicet padesát let, z dětí se stávali rodiče a podle toho se k sobě my taky chováme. Skutečně nemohu ovlivnit hromadu procesů, které tady běží, a lidi si stejně myslí, že za ně zodpovídám. Tohle se v Americe vůbec neřeší. Navíc tam manažer vůbec neřeší finanční záležitosti firmy. Je zodpovědný jenom za mužstvo, pod sebou má dvě stě dalších lidí, kteří se díky tomu, že je velká konkurence na místa, maximálně snaží všechno splnit.

V Česku konkurence na pozice v managementu není?
Když tady vyškolíte pár lidí a vyškolit je musíte, protože je to specifická práce, tak potom je potřeba dát velký pozor, aby vám člověka nikdo nesebral. Lidí, kteří by naši práci mohli dělat, rozhodně není moc. Nesdílím názor, že práci v klubu mohou dělat cvičené opice.

Na tom něco bude, důkazem možná budiž nedávná aféra s chybnými registracemi…
Přesně tak. To je jasný důkaz. Buď máte zkušenosti, nebo je nemáte a dopadne to, jak to dopadlo.

Čistě teoreticky, kdyby vám za půl hodiny zazvonil telefon a na druhé straně by se ozval manažer Detroitu Red Wings Ken Holland, že by si chtěl s vámi vyměnit pozici, šel byste do toho?
Hned zítra (směje se). To je snad jasné. Neříkám, že teď spím úplně klidně, ale byly doby, kdy mi týden před desátým stoupal krevní tlak, protože jsem nevěděl, zda budeme schopni zaplatit výplaty.

To je taková fuška?
Že jste s někým podepsal reklamní smlouvu, bohužel neznamená, že peníze skutečně dostanete. Společnost je v nějakém stavu a nefunguje to tady jako ve vyspělých a obchodně zkušenějších zemích. Nějaké věci s desátým v měsíci se v NHL vůbec neřeší, každý pátek máte ve skříňce svůj šek.

Takže jestli tomu dobře rozumím, vy byste si práci užíval, zatímco Ken Holland by měl do měsíce náběh na infarkt…
Jestli by dopadl takhle, to si netroufám odhadovat. Detroit patří k nejbohatším organizacím. Pětaosmdesát procent příjmu hokejových subjektů ve střední Evropě tvoří reklamní peníze. V Americe pětaosmdesát procent dělají vstupenky. Kapacita haly krát cena vstupenky, plus co tam lidé snědí, kde zaparkují, to všechno jsou podstatné příjmy. Samotný Merchandising je součástí trhu. Originál dresu klubu NHL stojí klidně 230 dolarů. To jsou zhruba čtyři tisíce korun. U nás je tak za tisícovku, to znamená čtyřikrát méně. Ale materiály jsou přitom většinou stejné. Pokud bych nasadil takovou cenu, tak si dres nikdo nekoupí. Když přijedete do Toronta, tak si dres koupí dvě stě nebo tři sta tisíc lidí každý rok. A teď si to vynásobte užitnou hodnotou dolaru a jste někde jinde.

Jenže finanční možnosti fanoušků v zámoří moc srovnávat nejde…
Ano, jsou to trochu hrušky s jabkama. Srovnávat se můžeme jenom v tom, že máme plus minus stejný projekt na ledě. Máme k dispozici hru s podobnými pravidly. Všechno kolem je postaveno ale na jiných pilířích. Hokejová společnost tam je stavěná na úplně jiných ekonomických základech.

Umí si hokej v Česku na sebe vydělat?
Je to spíš černá díra. Když produkujeme zisk, tak je zanedbatelný. Víte, máme evropské náklady a české příjmy. To je realita a s tím je potřeba se v českém hokeji srovnat.

Dalším velkým rozdílem v práci GM v Česku a v zámoří jsou hráčské výměny. Zatímco v NHL jsou trejdy obrovským tahákem, v Česku se mění leda hráči ze třetí, čtvrté formace a ještě jednou za pět let…
V Americe se trejdy navíc nedělají jenom kvůli tomu, že vám třeba pravé křídlo hraje blbě. Dělají se kvůli ekonomickým záležitostem, kvůli výhodnosti. Přestupy u nás fungují jinak, navíc nezapomínejme na takový koňský trh s mladými hráči.

Myslíte draft?
Ano, draft. Způsob, jakým tam vybírají hráče, by v Evropě EU okamžitě zatrhla. Ale přitom to má hlavu a patu. Vezměte si třeba Washington. Od té doby, co má Ovečkina a další talentované mladíky, je nahoře. Pět šest let před tím hrál dole. Za tu dobu si mohl vybírat nejlepší hráče z draftovaných ročníků.

Nedaří se, nasbíráte mladé hráče na draftech a tým se postupně zvedá nahoru, v Česku by podobný model moc smysl neměl…
Rozhodně ne, protože máme vlastní základnu s devíti nebo deseti týmy žáků a juniorů. To v zámoří neexistuje. Organizace funguje úplně jinak. Proto tady draft nemáme a navíc se v NHL nesestupuje, soutěž prostě žije úplně jinak. Vývoj týmu se tam trochu ubírá po Gaussově křivce. Když to přestane fungovat, jste poslední, berete na draftu hráče, kteří jsou nahoře, což je ohromná kvalita. Podívejte se třeba na Tampu, která si takhle přišla ke Stamkosovi. Začnete budovat nový tým, k tomu si přidejte trejdy vhodných hráčů, které si nikdo nemůže dovolit kvůli financním. Vy podepisujete mladé hráče za úplně jiné peníze než zkušené, takže si rozpočet můžete docela zajímavě rozvrstvit a postavíte zajímavý tým, jako se to naposledy povedlo Chicagu.

Na druhou stranu jsou i celky jako už zmíněný Detroit, který se za poslední roky do marastu na posledních příčkách nedostal ani jednou, nedraftoval z nejvýhodnějších pozic a stejně se drží pořád nahoře.
Ano, to je díky tomu, že mají hráče, kteří si dlouhodobě udržovali výkonnost a dlouhodobě dobře trejdovali.
K tomu si na draftu dovedou vybrat eso z druhé stovky, například Zetterberga.

Přesně, dovedou si sami opatřit kvalitní hokejisty. A ani je moc nezasáhl platový strop. Před jeho zavedením bylo Detroitu, Torontu nebo Rangers úplně jedno, za kolik hráči jsou, prostě si koupili, koho chtěli. Na druhou stranu to ale nutně nemusí znamenat, že uspějete.
Trochu jsme odběhli od těch hráčských výměn. Přijde mi, že v Česku, když se nedaří, tak trejd udělat stejně většinou nemůžete, protože…
(vpadne do řeči) Ale my nemáme jinou možnost. U nás sice platí, že si můžeme koupit koho chceme, ale na druhou stranu na něho nemáme peníze, takže nastává paradoxní situace. Zůstanou zase jenom trejdy. Ale. Nabídne vám někdo na trejd dobrého hráče? Nenabídne. Zase leda toho, komu se nedaří, takže je to jenom loterie, jestli oživíte někoho, kdo jinde nehrál. A to se podaří maximálně v deseti procentech případů. Pro kluky je to tady spíš taková výstraha, že se budou muset stěhovat z místa na místo.

Právě tak jsem to myslel. Eso do první řady stejně nikde nezískáte, trh s hráči není tak pružný jako v zámoří. Jediné, co tedy generální manažer může s mužstvem v krizi udělat, je vyhodit trenéra…
(povzdechne si) Když se na to díváme takhle, tak ano, je to tak.

Vzpomínám si, že kdysi jste na fanouškovském fóru jednomu nespokojenému příznivci nabízel, ať stráví den po vašem boku. Došlo k tomu?
Ne, zatím ne. Chtěli jsme to původně zorganizovat, ale asi není možné člověka mimo organizaci konfrontovat s obchodními partnery nebo s vnitřními záležitostmi týmu. Snažíme se neustále pro fanoušky připravovat nějaké akce, benefity. Ale vámi uvedená aktivita se nestala.

Myslíte, že by po dni s vámi přestal na práci generálního manažera nadávat?
Ten jeden asi jo. Vcelku nedávno jsem s někým z fan klubu po kotli řešil docela zajímavou věc. Říkal mi: My jsme tady jako jednotlivci a podle toho se i chováme. Vy to máte daleko těžší, protože vytváříte zábavu pro tisíce. A o tom to je. Co člověk, to názor. V devadesátých letech majitelé klubů z různých sportovních odvětví, teď zrovna nemyslím Pardubice, své týmy přiváděli do různých situací. Od té doby si lidi zaškatulkovali, že každý manažer je gauner. Většinou si myslí, že tady krademe peníze, hrabeme si je do vlastních kapes, trejdujeme hráče, vyhazujeme trenéry a my nikdy za nic nemůžeme. Navíc máme na stole hromady tisícikorun, se kterými nevíme, co máme dělat. Jenže tak to není.

Věděli jste o Zbyňku Kusém?

Prodával ve sportovních potřebách…
“Dodělal jsem obchodní akademii a musel jsem si na praxi projít všechny možné obchody. Dostal jsem se tak do bižuterie, do papírnictví a pracoval jsem i ve sportovních potřebách. Byla to ale skvělá zkušenost a každému ji můžu jedině doporučit.“

Na střední miloval humanitní předměty, s matematikou to bylo horší…

“Co se týká ekonomiky, tam jsem problémy neměl. Účetnictví už bylo tak na půl. S matematikou jsem měl potíže značné, nicméně trojčlenku a procenta jsem zvládal výborně. Byl jsem spíš humanitní typ. Neměl jsem problémy s českým jazykem, dějepisem ani s cizími jazyky. Tam jsem se cítil vždy docela silný.“

Má dvě přezdívky, z mládí Mach, hokejovou Napoleon…
“Přezdívku Mach jsem zdědil po otci a dědečkovi a tak mně v Pardubicích nikdo nikdy neřekl. Napoleon… To ani nevím, kdo to vymyslel. Možná to vzešlo z toho, že holt nejsem žádný basketbalista a měřím jenom sto sedmdesát. A co se týká rozhodování, v některých funkcích nemůžete chodit kolem horké kaše a povolání generálního manažera k nim rozhodně patří.“

Vyrazil na stáž do Bostonu Bruins…
“Nějakou dobu jsem tam pobýval. Šéfovou marketingu byla jedna dáma, které bylo kolem pětatřiceti. Ptala se nás, odkud jsme. Tak jí říkám, že z Česka. To je úžasné, povídala. Já mám z Česka babičku, pokračovala. Takže jsem se ptal odkud, odpověděla, že z Drážďan. S kolegou Levinským jsem tam byl pak i na návštěvě nějak v letech 94 – 96. Boston byl tehdy v průměru NHL, ale měl vynikající hráče. Generálního manažera dělal Harry Sinden, největší hvězdou byl Cam Neely. V té době s mužstvem vůbec netrénoval. Měl zdravotní problémy, jenom přišel na zápas, dal hattrick a šel domů. Působil tam i Ray Bourque. Boston patří do Original Six, hokej tam má neskutečnou tradici.“
„Mini dotazník“ s GM

1. Kardinální omyl
 Chyb člověk udělá ve funkci i v životě hodně. Jednoznačně nedokážu nic konkrétního vybrat.

2. Trefa manažera
  Výběr správných spolupracovníků ve všech funkcích v jakých jsem byl. Díky tomu se nám daří fungovat, být úspěšní a přinášet prospěch klubu.

3. Zážitek hrůzy
 To si pomatuji naprosto přesně. Prohrané finále se Slavií 1:0.

4. Nejlepší moment
  Obě vítězství v extralize mají něco do sebe. První v roce 2005 následovalo nedlouho po finálové porážce se Slavií. Takže asi první titul.

5. Má generální manažer nějakou noční můru?
 Má. Každého desátého v měsíci (směje se).

6. Sen generálního manažera.
 Vyprodat stadion dlouhodobě na permanentní vstupenky.

Autor: Pavel Ryšavý

10.12.2010 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Jak reklamovat koupený dům či byt

Legendární "lávka" a nej... sezemický močák.
34

Legendární "lávka" a nej... sezemický močák

Pernštejnská fortuna lidi láká, přesto je budoucnost nejistá

Pardubice – Folkový festival Pernštejnská fortuna vznikl před pěti lety na pardubickém zámku jako jeden z vrcholů oslav Pernštejnského roku. Hlavní impulz jeho zrodu daly folkové koncerty na Příhrádku, které před deseti lety začala pořádat skupina Marien pro oživení této části historického centra města pouličním muzicírováním. 

Charme Look obhájil srpnové kvalifikační vítězství

Pardubice - Vítězem třetí kvalifikace na 127. Velkou pardubickou je opět Charme Look. Obhájil tak své loňské vítězství v tomto srpnovém dostihu a opět šel stylem start – cíl. K titulu vítěze jej přivedl jeho parťák z vítězné Velké pardubické žokej Jan Faltejsek, který v Pardubicích vybojoval hattrick.

„Film je velká alchymie,“ říká producent Miroslav Šmídmajer

Pardubice - Jako producent se Miroslav Šmídmajer podílel na více než desítce filmů, naposledy na Kleinových Básnících či Dvojnících v hlavní dvojroli s Ondřejem Sokolem. Má za sebou i řádku realizovaných scénářů, dokumentárních filmů a pustil se několikrát i do režie celovečerních filmů. Svůj nejnovější snímek Miluju Tě modře uvedl osobně v pátek v Pardubickém letním kině.

Help Jam Fest tentokrát podpoří Ondřeje

Pardubice - Hudba spojuje, hudba pomáhá. To je motto projektu Help Jam Fest, který se odehraje v neděli na venkovní stage Sportovního parku Pardubice 2017 v parku Na Špici. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení