Ve vestibulu obchodního centra čekáme se čtyřmi budoucími záchranáři na SMS zprávu, která nás pošle za prvním pacientem.

Na zapípání telefonu zaklekává čtyřčlenný tým ve složení Anna Ratmanová, David Malík, Pavel Zahrádka a Robert Krejnus k mapě. Všichni jsou studenti třetího ročníku oboru Zdravotnický záchranář na pardubické univerzitě.
„Toto je jedna z takzvaných modelových situací, které vlastně jedeme průběžně už od prvního ročníku a postupně nám je ztěžují. Tento týden už jsme měli orientační běh, dnes nás čeká orientace ve městě," vysvětluje Anna Ratmanová.

Nepřesné informace

Není to tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. SMS zpráva, která studentům přišla od vyučujících, je datovou větou. Takovou dostávají posádky sanitek. Obsahuje informace o pacientovi, popis jeho stavu, naléhavost případu a adresu. V našem případě jde o souřadnice GPS, které studenti nejdříve hledají v mapě.

„Máme je špatné. I to se v praxi stává. První informace od volajícího nemusí být přesná," dodává další ze studentů David Malík. Po ověření na „dispečinku" se posádka pěšky vydává na univerzitu. V budově B na vysokoškolských kolejí nás čeká první pacient.
Jde o muže, kterého bolí hlava. Upadl na zem, není mu dobře, působí malátně. Posádka se kolem něj sklání a pod dozorem rozhodčích zahajuje vyšetření a vyptávání.

„Bolí ho hlava, má vyrážku na břiše, oči citlivé na světlo. Pacienta v sedě převezeme sanitkou na interní oddělení pardubické nemocnice s diagnózou alergická reakce na požité léky," říká společné rozhodnutí Robert Krejnus.
Jenže chyba. Rozhodčí kroutí hlavou, že ne a oznámí správnou odpověď – meningitida. Pacient by měl správně skončit na infekčním oddělení a posádka přijmout bezpečnostní opatření.

„Měli jsme pochybnosti. Jenže zrovna toto je diagnóza z učiva, které jsme bohužel ještě neprobírali," tvrdí cestou k dalšímu úkolu Anna Ratmanová.

Ani ten není z kategorie jednoduchých. Datová věta říká, že jde o ztracenou osobu u areálu vodních sportů, na cestě jsou hasiči. Když na místo dorazíme, zjišťujeme, že proti předpokladu nebudeme zachraňovat tonoucího. „Máte někde tady v okolí ztracenou osobu v nepřístupném terénu. Kolega každou minutu pískne na píšťalku a vám běží čas. Oblékněte se a co nejrychleji vyrazte," zní úkol od rozhodčích.

Studenti navlékají plovací vesty a berou výstroj. V tomto úkolu představují záchranáře – hasiče. Cestou mezi křoví berou navíc tři činky, dva medicinbaly a pneumatiku.
„To nám má vynahradit váhu hasičské výstroje a ztížit pohyb," podotýká Pavel Zahrádka a prodírá se křovím.

Takových úkolů studenty včera čekalo po celých Pardubicích několik až do setmění, které přidalo další obtížnosti. Než pacienta ošetříte, musíte se k němu zkrátka dostat…