Motyčka je zpět na svobodě

Po téměř půl roce, stráveném ve vazební věznici v Praze, byl propuštěn na svobodu zastupitel prvního pardubického městského obvodu, provozovatel Pardubického letního kina a pořadatel pardubické části Febiofestu Jan Motyčka.

Ve vazbě pobýval kvůli podezření z daňových úniků. V médiích se pak navíc objevila informace, že policie u něj při domovní prohlídce našla také malé množství blíže nespecifikované drogy. Později vyšlo najevo, že šlo o pervitin.

„Moje kauza se od začátku jevila jako značně nepřehledná a podivná. Skutečnosti, kvůli nimž jsem byl zadržen, značně překvapily nejen mne, ale i mé právní zástupce. Navíc rychlost a intenzita kroků, jež k mému zadržení vedly, byly velmi nestandardní. Mohu se jen domýšlet, komu se mé dočasné odstranění ze scény mohlo hodit více,“ prohlásil provozovatel letního kina.

„Přestože jsem přesvědčen o své nevině, oznámil jsem už starostovi prvního městského obvodu Jaroslavu Menšíkovi, že dávám k dispozici svůj zastupitelský mandát. Nechci, aby pověst radnice byla poškozena mediální kampaní, která se kolem mého případu rozvířila,“ řekl Jan Motyčka, podle něhož byly některé mediální výstupy dost zkreslené.

„Věřím, že své dobré jméno brzy očistím a do komunální politiky se mi podaří vrátit. Rád bych také pokračoval v kulturních projektech, které jsem v Pardubicích léta organizoval,“ poznamenal.

„Byla to zajímavá životní zkušenost,“ sdělil o svém téměř půlročním pobytu ve vazbě zastupitel prvního městského obvodu, provozovatel Pardubického letního kina a pořadatel pardubické části Febiofestu Jan Motyčka.

„Člověk měl čas nad řadou věcí přemýšlet a uvědomit si, co je v životě důležité a co ne. S trochu nadsázky se dá říct, že to bylo vlastně to nejlepší, co se mi mohlo stát,“ konstatoval.

„Z této životní zkušenosti si odnesu hned několik zásadních ponaučení,“ poznamenal provozovatel letního kina, který ve vazbě radikálně změnil životní styl. „Zhubl jsem asi dvacet kilo, stal se vegetariánem. Paradoxně se teď cítím ve skvělé fyzické kondici. Také jsem se hodně vnitřně zklidnil,“ uvedl Jan Motyčka.

Myslel, že je to sen

„První dny ve vazbě jsem si myslel, že je to zlý sen, z něhož se musím rychle probudit. Po dramatické domovní prohlídce jsem byl převezen do cely předběžného zadržení v domnění, že je to celé omyl a že budu druhý den na svobodě. Ujišťovali mne o tom i mí tehdejší advokáti. Proto jsem seděl připraven se sbalenými věcmi na posteli a čekal na propuštění. To jsem ještě netušil, že k němu dojde až po dlouhých šesti měsících,“ dodal provozovatel letního kina.

„K celé situaci nemuselo dojít, kdybych nepodcenil výzvy vzešlé ze šetření finančního úřadu a nedal na rady mých bývalých obhájců. Pokud bych uznal nález úřadu a nepodal proti němu stížnost, možná by vše dopadlo jinak. Jenže mou silnou stránkou je rozvíjení kulturních projektů a nikoliv účetnictví a finanční právo,“ upozornil Jan Motyčka.

„Zápletka kolem drog byla v médiích tak zkresleně reprodukovaná, že jsem se sám vyděsil. Působilo to, jako bych byl přinejmenším drogový dealer. Přitom šlo o velmi malé množství pervitinu, které zůstalo zapomenuto v lednici po nějaké oslavě. Nikdy jsem nebyl na drogách závislý, ani jsem nebyl obviněn či vyšetřován z jejich prodeje,“ řekl.

Dlouhé lhůty

„Pokud se člověk jednou ocitne ve vazbě, těžko se z ní dostává. Zaskočily mne velmi dlouhé lhůty, které jsou s jednotlivými právními úkony spjaty. Po stížnosti proti vzetí do vazby jsem mohl první žádost o propuštění podat až 21. prosince loňského roku,“ vysvětlil. „Vzpomněl jsem si na případ někdejší náměstkyně ministra pro místní rozvoj Věry Jourové, která se rovněž ocitla ve vazbě, a to, co pak líčila, se shodovalo s mými pocity. Na státu vysoudila odškodnění za ušlou mzdu, zásah do rodinného života, psychické problémy a dehonestaci. Jenže to jsou věci, které vám žádné finanční odškodnění nevykompenzuje. Skvrny na štítu se pak člověk velmi těžko zbavuje,“ posteskl si.

„Řada odborníků tvrdí, že vazba je horší, než samotný výkon trestu, a mají bohužel pravdu. Panuje tam režim jako v káznici se zpřísněným režimem. Budíček v 6, oběd v 11, večeře v 16, večerka ve 21 hodin. Ubíjející nuda. Prakticky jediným rozptýlením byla hodinová vycházka na dvůr nebo do místnosti, kde člověk alespoň zahlédl nebe. Pak dvakrát týdně koupel a jednou nákup,“ líčil Jan Motyčka.

Ve vazbě hodně četl

„Ve vazbě jsem hlavně četl. Ne vždy ale bylo snadné najít atraktivní titul. Vězeňská knihovna totiž obsahuje hodně děl z předrevoluční produkce, jako například knihy o tom, jak se tavila ocel,“ doplnil provozovatel letního kina.

„Pobyt to byl velmi multikulturní. Mým prvním ,spolubydlícím' byl černošský křesťan z Nigérie, který byl součástí organizované skupiny, co v Česku fingovala svatby. Polský kapsář, který působil v řadě významných evropských metropolích, byl doslova nadšen z myšlenky Polského filmového léta v Pardubickém letním kině. Ve vazbě jsem se setkal též s muslimským teroristou z Dagestánu či Bulharem, který byl obviněn z kopírování údajů z kreditních karet,“ sdělil.

„Ve vazbě byla převážná většina cizinců, Češi tvořili menšinu. Byl mezi nimi například úředník z ministerstva zahraničních věcí nebo doktor Barták známý svým sexuálním skandálem,“ doplnil.

„Komické bylo, když mi do vazby chodili zprávy ze zastupitelstva. Někteří mí spolubydlící se mylně domnívali, že jde o státní zastupitelství, a tak se mnou občas konzultovali případy svých kamarádů. U jiných to zase budilo značnou ostražitost,“ podotkl.

„Asi nejhorší moment vazby spočívá v tom, že si musíte zvyknout na soužití s lidmi, které byste si nikdy za přátele ani za spolupracovníky nevybrali, navíc s nimi sdílíte prostor o velikosti miniaturní koupelny, kde jsou společné toalety, žádná elektřina a teplá voda. A každý může mít značně odlišné hygienické návyky,“ pravil Jan Motyčka.

Co bude dál?

Jaký bude další osud Jana Motyčky? To je teď otázkou. Po skončení policejního vyšetřování může, ale také nemusí být vzneseno obvinění, případně následovat soud.