Josef: Pro poměrně vysokou politiku jste docela mladý, kdy jste se rozhodl, že do ní půjdete? A proč jako „socan”?
Vstoupit do politiky jsem se rozhodl přibližně před deseti lety. Program sociální demokracie mi byl a stále je blízký, protože akcentuje solidaritu. Je pravda, že jsem vstoupil do politiky jako poměrně mladý člověk, na druhé straně jsem od počátku říkal svoje názory nahlas (na rozdíl od řady starších kolegů). Jen pro doplnění si dovoluji upozornit, že máme řadu poslanců, kteří dosáhli věku volitelnosti a třicetileté ministry.

Jana Š.: Dobrý den, máte nějaké pracovní nebo i osobní předsevzetí do nového roku?
Do krajského zdravotnictví vnést systém, pořádek a jasný směr. Do nového roku přeji všem hlavně zdraví. To je to nejcennější, co máme, a co si musíme chránit. Děkuji za otázky a těším se někdy na shledanou třeba při osobním setkání.

Jenda: Je pravda, že o nemocnici v Litomyšli projevili zájem kupci? Nebylo by to pro nemocnice řešení? Prostě je prodat, když kraj tak usilovně šetří? Díky za upřímnou odpověď.
V tom spočívá odlišnost od ODS celé filozofie v přístupu ke zdravotnictví. Na svém názoru, že veřejné zdravotnictví má být v rukou veřejnoprávních korporací, nehodlám nic měnit. Naopak chci zdůraznit, že se veřejný sektor musí snažit o efektivní zdravotnictví. Stále se ukazuje, že forma akciových společností není správná, přináší řadu komplikací při správě majetku a nakládání s ním, ale také vystavuje naše organizace zvýšenému nebezpečí insolvenčního řízení, apod. Za mého působení k žádné privatizaci nedojde. Naším největším problémem je, že řada oborů byla za předchůdců prostřednictvím dlouhodobých nájmů převedena na soukromníky. Je to o to smutnější, že právě na tyto obory jsou nejlepší úhrady ze strany pojišťoven. Byla to chyba, se kterou se těžko vyrovnáváme.

Kristýna Zelinková: Dobrý den, jak to vidíte s budoucností nemocnic v Litomyšli a ve Svitavách? Máme se bát, že někde nějaká oddělení zrušíte?
Předně chci říci, že na krajské zdravotnictví pohlížím jako na propojený organizmus, který zajišťuje komplexní péči o pacienta. Ředitelům jsem jasně na poradě řekl, že každá nemocnice je součástí tohoto organismu a nehodlám na ně pohlížet odděleně. Vidím v současném systému stále ještě řadu rezerv. Zabývejme se především tím, jak zajistit centrální nákupy a snížit tím náklady. Jisté riziko ovšem vidím v avizovaném vypovídání smluv ze strany VZP.

Jakub: Četl jsem, že v Jevíčku má být zřízena stanice rychlé záchranné služby či něco podobného. Přičemž ve tříkilometrově vzdálených Velkých Opatovicích už zřízena je - jihomoravská. Dříve patřila obě sousední města do jednoho okresu Moravská Třebová. Ukončí už někdo všechny tyto mezikrajské hrátky?
Přesně vystihujete podstatu. Uměle vytvořené hranice okresů z roku 1960 nemohou zpřetrhat přirozenou spádovost, která vznikala po staletí. Nedívejme se na mapu kraje izolovaně, ale vždy v návaznosti na okolí. S kolegy z Jihomoravského, Olomouckého, ale také Hradeckého kraje se na tyto záležitosti musíme sejít. Nechceme systém prodražovat, ale zefektivňovat.

Karolína Julková: Bude kraj investovat do vybavení nemocnic v příštím roce a nebo zase budou muset města, například Litomyšl, sáhnout do svých rozpočtů? Jak vůbec kraj vnímá fakt, že do jejich zařízení investují města?
Do nemocnice investujeme každoročně nemalé prostředky. V příštím roce nás čekají stamilionové přestavby vybraných pavilonů nemocnic ve Svitavách a v Pardubicích. Vedle toho pochopitelně probíhá obměna přístrojového vybavení. Konkrétně v Litomyšli jsme připravili projekt a zažádali o prostředky z evropských fondů na vybudování iktového centra. Rozvoj tedy pokračuje. Obecně řeknu asi větu, kterou místní samosprávy neuslyší rády. Podle mého názoru by místní samosprávy měly alespoň částečně zvážit příspěvek na vybavení. V našem kraji jsou města, která tak činí již dlouho. Naopak jinde se setkáváme s názorem, že to není jejich starost, vlastníkem je někdo jiný. Je to věcí přístupu.

Martin: Jaký máte názor na tuto příhodu. Osmdesátiletá občanka Jaroměřic byla převezena rychlou záchrannou službou na neurologii do Blanska. Po vyšetření a léčení byla přeložena na internu a odvezena do spádové nemocnice ve Svitavách (tak zdůvodněn převoz). Proč má být starý a nemocný člověk odvážen tolik kilometrů jen proto, že bydlí 20 metrů od hranic mezi svitavským a blanenským okresem. Ekonomicky vzato, to všechno platí jedna firma a ta se jmenuje VZP. Navíc, byť to bylo domluveno, ve Svitavách seděla v pátek od deseti do čtyři hodin, než se uvolnilo lůžko. Léčit ji začali pochopitelně až v pondělí.
To jsou přesně případy, které ukazují na nelogičnost spádovostí. Hranice okresů (a tím i kraje) často neodpovídají přirozené spádovosti. K podobným případům by nemělo docházet. Je to náročné ekonomicky, personálně i lidsky v péči o nemocného. Díky za další podnět, který potvrzuje zkušenosti i z jiných částí kraje. S kolegy se tímto budu zabývat v nejbližší době.

Karel Jalovec: Bude mít Litomyšlská nebo Svitavská nemocnice babybox? A nebo nějaká další nemocnice v kraji? Je to podle vás dobrá investice?
Praxe ukázala, že se babyboxy osvědčily. Nedokážu slíbit, že v kraji přibude další. Je to v každém případě určitě na zvážení.

Zuzana H.: Dobrý den, budete nějak řešit stížnosti lidí na internu Svitavské nemocnice? Jde o laxní přístup sester i dalšího personálu.
Každou stížností se musíme zabývat. Jde přeci o zpětnou vazbu, kterou máme k dispozici, i když často negativní. Jde mi o kvalitní zajištění péče a o spokojené pacienty. Dohodl jsem se s vedoucím odboru zdravotnictví, že o každé stížnosti a jejím vyřízení budu osobně informován. (ik)