Noví maskoti dostihového závodiště už nejsou bezejmenní. Provozovatel závodiště, Dostihový spolek, vyhlásil při sobotní druhé kvalifikaci na Velkou pardubickou výsledky ankety na jejich jména a odměnil jejich autory. Areálem závodiště tak nyní provází Bob a Taxísek.

Z došlých návrhů bylo vybráno deset finalistů a právě z nich volili návštěvníci facebooku jména nejhezčí. „Na plné čáře zvítězil Bob, hned za ním se umístil Taxísek. Přišla nám také celá řada různých verzí jména Josef, všichni ti Pepčové a Pepíkové ale skončili na třetím místě," informuje ředitel Dostihového spolku Michael Skalický.

Mezi finalisty byla také jména Pan Podkůvka, Dostiháček, Žolík, Horsík, Kamil, Jack a Lucky.

Autorem vítězného návrhu jména Taxísek je Lenka Sklenáková, Boba navrhl osmiletý Jakub Ešpandr. „Bob se jmenuje můj strejda, chodím s ním někdy na dostihy," vysvětluje malý Jakub, který dostal za svůj nápad i odměnu. Autoři prvních pěti finálových jmen a také desítka vylosovaných hlasujících vyhrála nejen dárky s motivem maskota, ale také vstupenky na dostihy.

Odměnu dostanou též děti z mateřských škol, které se do ankety zapojily, a to komentovanou prohlídku závodiště.

Krátce před startem kvalifikace si na závodišti vzpomněli na jednu z výrazných osobností českého dostihového sportu. Od narození Kamila Kuchovského, čtrnáctinásobného účastníka Velké pardubické, uplynulo 75 let.

Květinu u jeho památníku položili partnerka Kamila Kuchovského, herečka Východočeského divadla Lída Vlášková, a též jezdkyně a trenérka Martina Růžičková, která u Kuchovského začínala.

„Kamil mě přivedl k překážkám. Začala jsem jezdit v Chuchli ve dvanácti, třinácti letech. Byli tam jen rovinoví trenéři a najednou tam přišel Kamil. To byl člověk z jiného světa. Líbilo se mi, že je svůj," podotýká Martina Růžičková.

S velkým obdivem na něj vzpomíná i partnerka Lída Vlášková, s níž má Kamil Kuchovský syna Ondřeje. „Na Kamila by se dalo vzpomínat velmi dlouho, protože on byl člověk, který si rozuměl se všemi lidmi, s nimiž se potkal. Všichni ho brali jako za svého. Pro mě byl v jedné věci zářný – on od dětství neměl lehký život. Maminka mu umřela velmi brzo, navíc rodiče jeho tatínka tu maminku moc nebrali, protože byla z nižšího rodu a nikdy taky nevyhrál Velkou pardubickou. Vždycky říkal, že spíš připravoval koně pro někoho druhého. Ale já z něj nikdy necítila ani tón zahořklosti, naopak všechny okolo chápal. A jeho historky? Ty si vyprávíme dodneška," prozrazuje herečka Východočeského divadla v Pardubicích Lída Vlášková.