VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Pardubice se změnily v největší válečný špitál. Měly smůlu...

Pardubice - Stavba válečné nemocnice změnila ráz Pardubic. Před stoletím vyrostla na jihozápadní části, kde dnes stojí sídliště Dukla.

27.3.2015 3
SDÍLEJ:

Výstavba válečné nemonice v Pardubicích v roce 1914/1915.Foto: Archiv Východočeského muzea Pardubice

Pokud někde v Pardubicích zasáhla Velká válka citelně, stalo se tak výstavbou Karantény. Letos na jaře je tomu právě sto let od doby, kdy tato pozoruhodná instituce začala vyrůstat na pozemcích za městem.

Veliká válečná nemocnice zapsala Pardubice do historie jako největší nemocnici své doby v Evropě a pravděpodobně i na celém světě. To přirovnání není přehnané. V Pardubicích v době využití maximální kapacity mohlo být až deset tisíc pacientů.
Rozkládala se od železniční trati po Nové Jesenčany, území, kde dnes leží jádro pardubického sídliště Dukla.

Tehdy se ale v této lokalitě nalézala nezastavěná plocha vojenského cvičiště zdejší vojenské posádky. Nic tedy nebránilo výstavbě.
S tou začalo rakousko-uherské mocnářství už v roce 1914 krátce po vypuknutí první světové války.

Město se nafouklo

„Karanténa nafoukla město přinejmenším o třetinu. Je třeba počítat ještě personál. Ten totiž také nebyl místní. Krom zdravotního personálu je třeba přidat i řemeslníky provádějící údržbu, lidi starající se o zásobování, zpracování potravin, odsun odpadů nebo ostrahu. I kdyby na každých pět pacientů byl jeden člověk personálu, je to v maximální variantě až dva tisíce lidí navíc. Město Pardubice nemohlo mít a také nemělo tolik kvalifikovaných ošetřovatelů a lékařů, aby pokrylo potřeby deseti tisíc pacientů Karantény. Místní lékaři buď byli sami na vojně, nebo je potřebovaly místní ústavy a nemocnice. Ostatně v samotném městě byly ve školách zřízeny další nemocnice. Nová instituce ale městu v konečném důsledku příliš radosti nedělala. Hlavní problém spojený s jejím fungováním představoval nedostatek potravin," říká historik Východočeského muzea (VČM) Jan Tetřev.

Výstavba válečné nemonice v Pardubicích v roce 1914/1915. Napojení na železniční síť za původním pardubickým nádražím z pohledu od nynější Palachovy ulice.

„Kromě všeobecných válečných problémů se zásobováním zde přítomnost takové velké nemocnice zkomplikovala i situaci na černém trhu. Obchod byl od počátku války omezen množstevními a cenovými vyhláškami a zavedeným přídělovým systémem.
Občané to obcházeli nelegálními, ale masově provozovanými nákupy potravin na venkově. Karanténa ale způsobila to, že se zde ocitly tisíce dalších lidí, kteří byli ochotni platit i více, než měli k dispozici civilisté. I v samotné nemocnici ale nepochybně do jisté míry panoval hlad. A s postupem času ho bylo stále víc. Ví se například o Turcích, že se v celých tlupách na jih a jihovýchodně od Pardubic vypravovali na pole rolníků a kradli jim úrodu přímo z polí. V roce 1917 se dokonce turečtí pacienti vzbouřili. Revoltu potlačovali dragouni z Bohdanče," popisuje hlavní komplikace pro obyvatele Pardubic Jan Tetřev.

„Nenapadá mě vlastně nic, co by to pro město znamenalo pozitivního. Snad kromě počáteční fáze války, kdy stavba přinesla větší obrat místním obchodníkům. Dokud tedy ještě bylo s čím obchodovat. Nějaký profit si udrželi hostinští a prostitutky a možná nějací řemeslníci. Kdyby vznikla nemocnice v míru, město by z ní profitovalo zcela jistě. Na druhou stranu je třeba si přiznat, že proti místům, kudy procházela fronta, to pro civilisty zde byla obtíž lehce snesitelná," sděluje historik.

Smůla: vybavenost

Pardubice byly na výstavbu dobře připraveny. V roce 1914 podle městské kroniky došlo k „velkému rozpětí rozvodu elektrického proudu ze zdejší elektrárny do okolí".

Nebyl to jediný prvek, který hrál při rozhodování roli. Pardubice měly už od předválečných dob vybudovaný městský vodovod s dostatečnou kapacitou i pro vysokou potřebu nemocnice. A také kanalizace. Tím nejdůležitějším faktorem ale byla přítomnost páteřní železniční trati s odbočkami na jih a sever.

Role železnice

„Raněné přivážely výhradně po železnici sanitní vojenské vlaky a někdy i obyčejné dobytčáky. To byl jeden z výdobytků 20. století – ranění se mohli dostali do míst, kam válka nedosahovala. Železnice k transportu raněných se u nás využila už v roce 1866 v prusko–rakouské válce. Tehdy šlo o nárazové, živelné transporty, které ovšem už tehdy dokázaly město na krátkou dobu změnit ve velký lazaret," uvádí Jan Tetřev.

Na druhou stranu pardubická baráková nemocnice za dobu své existence pomohla nepochybně zachránit tisíce životů lidí z celé Evropy.

„To, co tady vznikalo a vzniklo, byla na svou dobu moderně vybavená nemocnice. Nepochybně tam bylo hodně chirurgie i amputační práce. Spoléhalo se na léčiva, se kterými se dnes v léčbě už nepočítá. Tehdejší lékaři neměli možnosti jako dnes. Třeba jen antibiotika přišla až ve druhé světové válce. Pochopitelně neměli ani diagnostické přístroje, které se dnes běžně používají. Otázka je, kolik lidí nemocnicí prošlo. Traduje se milion, ale osobně jsem přesvědčen, že je to o polovinu méně. Za čtyřleté fungování je to dvě stě týdnů provozu. To se dostaneme na číslo půl milionu raněných, počítáme-li zhruba měsíc na jednoho pacienta. Berme to však jako hrubý odhad," domnívá se historik Východočeského muzea v Pardubicích.

Alice Masaryková 
i Josef ŠvejkVálečná nemocnice zanechala stopu i v literatuře. V roce 1917 vyšel spis „Barákové město, C. a K. nemocnice válečná," který vydalo nakladatelství Emila Šolce. Ukazuje nemocnici v době stavby i provozu. 
Dalším zajímavým faktem je, že jednou z příslušnic ošetřovatelské služby byla dcera budoucího prezidenta Československé republiky Alice Masaryková, která se v roce 1919 stala zakladatelkou Českého červeného kříže. Alice Masaryková si ze své ošetřovatelské práce v Pardubicích vedla deník. Její vzpomínky zachycují společenský život i utrpení raněných. Obě publikace jsou k nahlédnutí také ve Státním okresním archivu Pardubice.
Válečná nemocnice pardubická je také zmíněna v díle Jaroslava Haška o Švejkovi. Podle spisovatele zde vojína Vaňka léčili ze simulace použitím elektrošoků…

Autor: Jiří Sejkora

27.3.2015 VSTUP DO DISKUSE 3
SDÍLEJ:
Extraliga zachráněna, radují se trenéři Pavel Marek, Otakar Janecký a Miloš Holaň.

Především velká úleva. „Mise je splněna,“ hlásil Holaň

TOMÁŠ JENÍČEK se narodil 18. dubna v 8 hodin a 7 minut. Měřil 47 centimetrů a vážil 2670 gramů. Maminku Anetu podpořil u porodu tatínek Daniel, bydlí v Pardubicích.
4

OBRAZEM: Nově narozená miminka z Pardubicka

"Pěstovat bio má smysl," říká farmářka

Pardubicko – V předstihu před sobotním celosvětovým Dnem Země (už v pátek) si v Pardubicích připomněli naši planetu. Na Pernštýnském náměstí byl připraven program převážně pro děti. Na mnoha stáncích neziskových organizací Pardubického kraje na ně čekala spousta her a kvízů.

Festival s duší pomohl i duševně nemocným

Pardubice - V sobotu proběhl v polabinském Café Robinson Festival s duší. Jeho součástí byl i bleší trh, cirkusový workshop s vystoupením či dvě fotografické výstavy. 

Fotbalisté vezou cenný bod z bitvy ve Frýdku-Místku

Pardubice - Neporazitelnost fotbalistů FK Pardubice trvá už pět zápasů. V sobotním zápase Fortuna národní ligy dokázali na těžkém terénu ve Frýdku-Místku vybojovat bod za bezbrankovou remízu. V tabulce zůstávají na třinácté příčce.

Nové přístroje umožní lepší léčbu srdečních chorob

Pardubice – Rychlejší a přesnější zjištění příčiny obtíží a zároveň možnost dřívějšího zahájení účinné léčby. To by měly umožnit přístroje, které má nově k dispozici kardiologické oddělení Interní kliniky Pardubické nemocnice. Jejich nákup vyšel na 7,6 milionu korun.

Předvolební speciál deníku: Jak splnila vláda své sliby?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies