Počet potratů v Pardubickém kraji za poslední čtyři roky klesá a nyní jejich průměrný počet dosahuje čísla tisíc pět set za rok. Okolo šesti set z nich pak tvoří samovolné potraty, které ovšem stále přibývají a souvisejí především s rostoucím věkem rodiček.

Přibližně stejného počtu pak dosahují tzv. miniinterrupce, tedy dobrovolné přerušení těhotenství, podstoupené do osmého týdně těhotenství. V tomto případě se jedná o nejšetrnější metodu provedení potratu. Z hlediska věku žen spadá nejvíce potratů, tedy dvě třetiny, do kategorie dvacet pět až čtyřiatřicet let. Zákony České republiky umožňují přerušit těhotenství do dvanáctého týdne, nastanou-li však vážné zdravotní důvody, lze potrat provést v kterékoli fázi těhotenství.

Že je potrat vážným zásahem pro organismus rodičky dosvědčuje zkušenost třicetileté Moniky. „Do jiného stavu jsem poprvé přišla poněkud neočekávaně, ale vůbec jsem neuvažovala o tom, že si dítě nenechám,“ sdělila našemu Deníku Monika. „Již v prvních týdnech těhotenství se ale začaly objevovat komplikace a nakonec jsem se dověděla, že miminko trpí vážným poškozením, které by mu, v případě, že by se narodilo, dávalo malou šanci na přežití. Z těchto důvodů jsem tedy asi ve třetím měsíci podstoupila uměle vyvolaný potrat. Nikdo si nedovede představit tu hroznou bolest, na těle i na duši,“ svěřila se Monika a dodala, že nikdy nepochopí ženy, které se k potratu rozhodnou dobrovolně.

Když otec zklame

Zda přijmout či nepřijmout čerstvě počatého potomka byla životní otázka pro šestatřicetiletou Emu. „Když jsem manželovi oznámila, že jsem těhotná, nelenoval a místo, aby mě podpořil, rozhodl se, že mě opustí a odešel žít se svou milenkou. Zbořil se mi celý svět. Nenávist k manželovi se přenesla i na život, který se ve mně rodil a já zcela vážně uvažovala o potratu,“ řekla Ema. Postupem času a za podpory přátel ale názor změnila. „Uvědomila jsem si, že dítě za činy svého otce nemůže a já nemám právo sáhnout mu na život. Roli při zvažování sehrál určitě i můj věk. Rozhodla jsem se dítě přijmout a nakonec jsem prožila krásné těhotenství a dnes vychovávám malého synka,“ zakončila Ema. (Lukáš Peška)