Porazil leukémii, teď pomáhá

Dobrovolným dárcem krve se Josef Hrdý z Horních Ředic stal již v době vojenské prezenční služby.
Tehdy mu bylo dvacet let. Nejdražší tekutinu chodil darovat přes třicet let a po šedesáti odběrech se stal držitelem Zlaté plakety Jana Janského. Pak ale přišel osudný třiašedesátý odběr.

Při něm se Josef Hrdý dozvěděl krutou zprávu, že jeho krev není v pořádku. Diagnóza zněla: leukémie. Tím okamžikem se hornoředickému rodákovi změnil celý život.

„Stalo se to v listopadu roku 1995. Ještě při tom neuskutečněném odběru jsem vše probral s lékařkou a rozhodl se okamžitě nastoupit léčbu. První pocity byly hrozné. Ve dne, v noci se mi honil hlavou film proč já, nikomu jsem nic neudělal, ale když vám pak řeknou, že sehnali dárce, začnete bojovat,“ uvedl Josef Hrdý s tím, že mu kostní dřeň daroval jeho vlastní bratr.

„Nastoupil jsem do Fakultní nemocnice v Plzni k primáři Vladimíru Kozovi a v květnu příštího roku mě tam, jakmile bratrovi odebrali kostní dřeň a přenesli ji přes chodbu, provedli transplantaci,“ popisuje Josef Hrdý.

Transplantaci kostní dřeně ještě předcházela chemoterapie. „To je taková novodobá mučírna, kdy vám vybijí téměř na nulu všechny krvinky a krevní destičky. Po čtrnácti dnech mi řekli, že se krvinky začínají tvořit. To byla moc dobrá zpráva,“ vzpomíná na těžké chvíle svého života Josef Hrdý z Horních Ředic.

Od počátku nemoci se Josef Hrdý rozhodl bojovat a věřil, že se uzdraví. „Člověk je zavřen na pokoji, kde je sterilní prostředí, teprve po dlouhé době může jít třeba na balkon. Já začal sportovat, běhal jsem kolem pokojů, občas jsem do nich nakoukl a povzbuzoval další pacienty, dodával jim sílu. Absolutně zdráv jsem však byl až za takových pět let. V jejich průběhu, protože člověk je oslaben, jsem prodělal čtyři těžké zápaly plic, ale nyní jsem v pořádku. Sportuji, běhám, jezdím na kole a lyžuji,“ sdělil Josef Hrdý.

Pomáhá nadaci pro transplantaci

Svůj boj se zákeřnou chorobou Josef Hrdý vyhrál. Jakmile se uzdravil, zapojil se do práce pro Nadaci pro transplantaci kostní dřeně, a to jako jeden z prvních dobrovolníků. „Moje léčba tehdy stála milion. Dal jsem si předsevzetí, že ten milion nadaci seženu. Tak například v Horních Ředicích pořádáme sokolské cvičení a výtěžek z této akce posíláme právě nadaci. Ale těch akcí je samozřejmě více,“ vysvětluje Hrdý a dodává, že v člověku se po takovéto zkušenosti umocní sociální cítění. „Úplně jinak se dnes dívám na lidi nemocné či potřebující pomoc. Všem nemocným, nejenom těm, co mají leukémii, bych rád vzkázal: nebuďte absolutně na dně, to je začátek konce. Nebojte se a bojujte,“ vzkazuje Josef Hrdý.

(Lukáš Peška)