Příběh dvouletého romského chlapce: nikomu neschází

Ty potřebují naši pomoc nejvíce. Každý přece ví, že spokojené a vyrovnané dětství prožité v kruhu milujících a starajících se rodičů vybaví dokonale dítě do života. Ne každému je ale takový osud přán.

V Dětském centru ve Veské u Pardubic žije od léta dvouletý chlapec romského původu. Říkejme mu třeba Petřík. Jeho dosavadní životní osudy zaskočily i zkušené pracovníky, kteří v centru nahrazují malým dětem rodičovskou péči již řadu let.
Potvrzují to slova ředitelky dětského centra Drahomíry Peřinové. „Příběh malého Petříka je opravdu ojedinělý. Jak se k nám do centra dostal? Jednoho letního dne nám kloučka přivezly sociální pracovnice z Hradce Králové, a to proto, že jej k nim do kanceláře Oddělení sociálně právní ochrany dítěte přivedl údajný strýc.

Podle jeho vyjádření u něj chlapce nechali jeho rodiče. Byli prý na návštěvě, nepohodli se, odjeli a chlapce si už s sebou nevzali. On se o něj několik dní staral, ale pak už nevěděl jak dál a přivedl tedy chlapce k sociálním pracovnicím,“ vypráví začátek příběhu Drahomíra Peřinová.
Jedinou informací, kterou v Dětském centru ve Veské při přijetí chlapce dostali, bylo jeho křestní jméno.

Začala doslova detektivní práce. Snaha přinesla ovoce. „Zjistili jsme, že Petřík je slovenské národnosti, získali jsme nacionále, trvalé bydliště a po dalším čtyřměsíčním úporném pátrání jsme zjistili, že dítě bylo pravděpodobně pouze jednou v asi dvou měsících vyšetřeno odborným lékařem. A to je vše,“ pokračuje ředitelka Peřinová.

Vzpomíná na den, kdy se Petřík ve Veské prvně objevil. „Měl na sobě tričko a pánské trenky. Uměl jíst rohlíky, ale polévka nebo běžná strava, to byl problém. Lžička, talíř, to neznal. V současné době už se alespoň naučil komunikovat a rozumí nám,“ dodává Peřinová.
„Je to chudák chlapeček, který určitě ve svém krátkém životě nic dobrého nezažil. Já třeba nevím, zda již byl vůbec očkován. Nemůžeme sehnat žádného lékaře, který by jej třeba v minulosti očkoval,“ uvádí vrchní sestra Jaroslava Betáková a dodává, že do kolektivu ale Petřík zapadl. „S dětmi si hraje. Občas si vleze do kouta a je sám. Pak se ale opět vrátí mezi děti,“ říká Betáková.

Malý Petřík teď tráví své dny ve společnosti dalších dětí v Dětském centru ve Veské. Jaký ovšem bude jeho další osud? „Nemůže být jiný než repatriace zpět na Slovensko. Než se však vyřídí všechny potřebné kroky, může to trvat půl, možná i celý rok. Pak si pro něj určitě ze Slovenska přijedou a Petřík skončí v nějakém dětském domově,“ popisuje očekávané události Drahomíra Peřinová. Nejhorší na celé věci ale je, že Petřík nikomu nechybí.

Dětské centrum pomáhá dětem i matkám v tíživé situaci

Dětské centrum ve Veské poskytuje komplexní péči dětem opuštěným, znevýhodněným, se speciálními potřebami i dětem přijatým ze soudního rozhodnutí.

Věkové složení dětí je od novorozeneckého do předškolního věku. Kapacita čítá šedesát lůžek pro děti a deset pro matky.
„Máme část ambulantní a lůžkovou. Ta první slouží dětem, které vyžadují speciální péči. Část lůžková je pak pro děti, které jsou v zařízení ze soudního rozhodnutí či se souhlasem rodičů,“ řekla ředitelka centra Drahomíra Peřinová.

Lůžková část centra má dvě bytové jednotky. V každém bytě žije pět dětí různého stáří a s různými problémy. O děti se tam starají zdravotní sestřičky, které zastávají veškerou činnost od ošetřovatelské, zdravotní až po výchovnou. „Děti lépe poznají běžný rodinný život a jsou lépe připraveny na propuštění do rodinného prostředí,“ uvedla Peřinová a dodala, že součástí zařízení je i mateřská škola. Do ní mohou chodit také děti z okolí.

Mateřská lůžka jsou vyhrazena pro matky s dětmi. „Z poloviny se jedná o ženy, které měly zkušenost s výchovným zařízením. Přijímáme také maminky, kterým se narodilo nemocné či nezralé dítě, a potřebují čas na zaučení potřebných dovedností,“ zakončila ředitelka centra Drahomíra Peřinová.

ČÍM SE CHLUBÍ

CO JIM SCHÁZÍ

Lukáš Peška