VYBRAT REGION
Zavřít mapu

ŘÁDKY DŮVĚRY: Nezůstávejte sami

Východní Čechy - Každý týden zveřejňujeme příběhy čtenářů, kteří se chtějí podělit o radost i smutek.

26.9.2010
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: shutterstock.com

Potřebujete se „vypsat“ z těžké životní situace? Toužíte nalézt nové přátele? Zkuste svěřit svůj životní příběh Deníku a jeho čtenářům.

Hledám především kamaráda

Vážená redakce, jsem ráda, že jste do vašich novin opět zařadili rubriku Řádky důvěry. Ráda ji čtu a teď jsem se rozhodla, že vám také napíšu.

Je mi 67 let a již šestnáct let jsem vdova. Navíc mi před dvěma lety zemřel na rakovinu syn ve věku čtyřicet let. Od té doby jsem stále v depresích a tím, že jsem sama, je vše ještě horší. Mám sice ještě dva syny a dceru, sedm vnoučat a teď dokonce již pravnoučata, ale jsou všichni zaměstnáni, vnoučata studují a na mě nemají čas.

Proto se na vás obracím. Dala jsem si i inzerát, ale přítel, takový nezištný, který by měl zájem si popovídat, se nenašel. Ale našli se tací, co si ze mě dělali legraci, hlavně o dost mladší. Nastěhovat se k někomu nechci a o přistěhování ke mně také hned neuvažuji. Jen kdyby se našel kamarád, který by také rád svou samotu s někým sdílel, občas přijel.

Proto by bylo lepší, kdyby byl motorista. Bydlím na malé vesnici a spojení autobusem je vcelku špatné, zvlášť v sobotu, a v neděli nejede nic.
Ještě bych dodala, že mám ráda dechovku, kytičky, psa a kočku. Také by bylo dobré, kdyby se ozval někdo z Chrudimska. Případně, kdyby si chtěla dopisovat nějaká paní, tak bych byla také ráda.

Jana z Chrudimska

Štěstí se přece jen jednou usmálo…

I já se rozhodla napsat svůj příběh do Řádků důvěry.

Vdala jsem se poměrně brzy, zastávala jsem názor, že nemám na co čekat, že je nejvyšší čas, že chci dítě. Odstěhovala jsem se za manželem do Čech. Narodila se nám krásná dcera. Dnes je již plnoletá, studuje vysokou školu. Z východních Čech jsme se přestěhovali do Prahy, pak zase do Čech, nakonec na Moravu. Nábytek už jsme měli otlučený tím neustálým stěhováním… Nechtěli jsme nakupovat nový, jednak jsme neměli peníze, jednak by to byla škoda, když jsme pořád byli „na cestách“.

Manžel ale začal pít. A to tak, že jeho noční výlevy, které se u nás doma odehrávaly, mě už nenechávaly klidnou. Když jsme bydleli na Moravě, dokonce sedl opilý i za volant, zaútočil na mou matku… Bylo to hodně složité. Musela jsem na něj zavolat policii.
S démonem jménem alkohol jsem se potýkala už od dětství. Otec pití také holdoval, došlo to tak daleko, že už si nepamatuju, jak vypadal střízlivý. Zemřel. Opil se tak, že už se nevzbudil.

Ale zpátky k manželovi. Dcera to těžce snášela, začala se dokonce v dívčím věku počurávat. Rozhodla jsem se rozvést. Nemělo smysl živit vztah, který byl sice v jeho střízlivém stavu snesitelný, ale nedejbože, aby u branky zazvonili kamarádi z hospody, a už to šlo ráz na ráz.
Když už to došlo tak daleko, že vztáhl ruku na mou matku, která mě mimochodem bránila před jeho opileckým útokem, došla mi trpělivost. Tohle si přece nemůžu nechat líbit, a hlavně jsem nechtěla, aby v takovém prostředí vyrůstala moje dcera.

Byla jsem zoufalá, sama, s docela málo finančními prostředky. Pracovala jsem v nemocnici, a upřímně, nebyl to žádný med. Těžká práce na interně.

Ale pak se karta obrátila. Jednoho krásného dne přivezli k nám na oddělení muže po havárii. Byl při vědomí a hned na nosítkách se mi opravdu líbil. Najednou se ve mně probudila touha o někoho se zase starat, mít po boku muže, který se postará o mě a mou dceru. Starala jsem se o něj vzorně. Jak pak později zhodnotila moje kamarádka – holt jsem si ho klofla, dala do kupy a byla ruka v rukávě.
Po propuštění z nemocnice jsme se jen občas scházeli, nakonec spolu začali žít. Měl svůj byt a já svůj.

Pak se ale objevila žena, která s ním kdysi žila ve volném svazku. Byla jsem zoufalá a trápila jsem se. Už jsem si říkala, že je zase všechno marné, že se vrátí k té, ke které už v minulosti něco cítil, se kterou má společné zájmy i vzpomínky. Na chvíli jsme se nakonec rozešli. Bylo to hodně bolestivé. Musela jsem mu dát čas na rozhodnutí.

Dcera byla z toho taky smutná a rozčarovaná. Byla ve věku, kdy už spoustě věcí rozuměla. A já zase nechtěla každý půlrok domů vodit „náhradní“ tatínky.

Rozhodl se. Ženu, se kterou před lety žil, opustil a vrátil se zpátky k nám. Byla jsem šťastná, ale pořád tak nějak ve střehu. Všechno urovnal čas.

Za pár let jsme se vzali a jsme spolu dodnes. Máme společné zájmy, jezdíme na dovolené, což jsem s bývalým manželem-opilcem až na pár výjimek vlastně nikdy nezažila. Dcera má výborného kamaráda a já muže, o kterého se můžu opřít.

A tak chci jen dát naději všem ženám, které zrovna procházejí těžkým obdobím – nesmutněte, netrapte se. Jednou přijde den, kdy se štěstí usměje. Já jsem toho zářným příkladem.

Jaroslava V.

Chcete napsat do Řádků důvěry?

Do Řádků důvěry můžete napsat vlastní příběh, v němž se podělíte o své starosti, samotu, ale i radosti a úspěchy. Možná právě touto cestou získáte nová přátelství. Své příspěvky s kontakty na vás (adresou a telefonním číslem) i odpovědi na zveřejněné příběhy posílejte na adresu Hradecký deník, Řádky důvěry, Kladská 17, 500 03 Hradec Králové, případně na e–mail milena.holmanova@denik.cz.

Neuveřejňujeme anonymní příspěvky. V případě odpovědi uveďte vzadu na obálce, komu odpovídáte a datum otištěného příspěvku. Dopisy adresátům doručíme
26.9.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.

Zpráva OFS: Jak hlásit výsledky a fakta

Ilustrační snímek.

Na pardubických Olšinkách bude sraz koček

Pardubický festival plný jógy ukáže, že má jóga mnoho směrů

Pardubice – Zacvičit si jógu nebo se o ní alespoň něco dozvědět budou moci Pardubáci dnes na letním pardubickém festivalu jógy Surya yoga fest v Centru Kosatec. 

AUTOMIX.CZ

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc. Jaké koupit? A jakým se radši vyhnout?

Sportovně užitková vozidla vládnou světu a to nejen mezi novými auty, ale jejich obliba výrazně roste i mezi ojetinami. Pojďme se tedy podívat na to, jaké možnosti máte, když si chcete pořídit ojeté SUV s relativně omezeným rozpočtem. Probereme si SUV do 300 tisíc a koukneme na pět kusů, které za to stojí. A také na pět, jimž byste se měli vyhnout.

Moravany aby si přibalily na Myšáka kočku...

Pardubicko – Zpropadený los. Pardubické béčko musí stejně jako v loňské sezoně také v úvodu letošního ročníku podruhé v řadě cestovat k soupeři. Živanice hostí nováčka skupiny C s jediným cílem. Tím tříbodovým. 

Hlídka řešila sprosté nadávky. Od třináctiletého pachatele

Chvaletice - Nevychovatelný, nezletilý a nepoučitelný mladý muž.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení