VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Spojenci hnali Němce, ale Pardubice za to platily daň

Pardubice - Dnes v poledne je to přesně 69 let, co spojenecké bombardéry uskutečnily kobercový nálet na Pardubice

24.8.2013
SDÍLEJ:

Tady jsme se podruhé narodili. V místě, kde přesně před 69 lety přežili ve stísněném krytu spojenecký nálet, se sešli (zleva) Zdeněk Utíkal, Karel Tlučhoř, Karel Komárek, František Kocek, Václav Hudec a Oldřich Kovařík. Foto: DENÍK/Jiří Sejkora

Stačilo málo, zhruba šest metrů, a dnes by nám již své paměti nevypovídali. Přesně taková vzdálenost totiž dělila skupinku sedmnácti lidí, kteří se 24. srpna 1944 choulili v provizorním krytu v areálu tehdejší strojírenské firmy Viléma Vajsara v pardubické ulici V Ráji, od dopadu bomby.

Přežili svoji smrt

Mezi těmi, kteří tehdejší nálet přežili, je i šestice mužů – někdejších učňů z této firmy. I po letech se Zdeněk Utíkal, Karel Komárek, Oldřich Kovařík, Karel Tlučhoř, Václav Hudec a František Kocek scházejí a na tehdejší hrůzy vzpomínají. Nejstaršímu je 90, nejmladšímu „pouze" 81 let. Přesto je spojuje zřejmě nejhorší zážitek z jejich životů. Včera si ho opět připomněli na  stejném místě, kde před 69 lety přežili svoji smrt.
„Scházíme se jednou za rok. Zbylo nás šest. A tak se vždy sejdeme a zavzpomínáme. Letos poprvé jsme se sešli v objektu, ve kterém jsme se tehdy doslova podruhé narodili," začal své vyprávění Zdeněk Utíkal. Ten je jakýmsi tmelem celé party a veškeré tehdejší události vede v patrnosti. Vše má zdokumentováno včetně dobových fotografií.

„Každá firma tehdy musela mít vlastní kryt. I my jsme tedy v době války zřídili v areálu provizorní úkryt z ocelových skruží  a betonu. Vždy, když začaly houkat sirény, schovali jsme se tam. Většinou to ale bylo v noci, a tak jsme se schovávali v místě bydliště, popřípadě jsme utíkali co nejdál od města. Tentokrát nás ale sirény překvapily v práci. Byl 24. srpen krátce před polednem…," odmlčí se Zdeněk Utíkal. Vzápětí ale pokračuje: „Ihned jsme vlezli do našeho provizorního krytu, kam se nás vměstnalo sedmnáct. Skruž byla částečně zapuštěna do země a část koukala ven. Už když jsme lezli dovnitř, viděli jsme na obloze první bombardéry. Stříbrné pláště, na kterých byly zřetelné bílé hvězdy, se třpytily ve slunci.  Hned potom to začaly sypat. Obrovský rámus z dopadu bomb bylo slyšet široko daleko. Pak se však ozvala šílená detonace. Bomba dopadla přibližně šest metrů od našeho krytu. Se zemí srovnala dílnu i přilehlý domek. Štěstí jsme měli ve dvou věcech. Za prvé, že bomba proletěla až do sklepa domu, který zachytil hlavní tlakovou vlnu a střepiny, a také to, že to pilot nepustil o půl vteřiny dříve. To by pak zřejmě dopadla přímo na náš kryt…," vzpomíná pamětník a všichni ostatní mu přizvukují. „Prach a sutiny ihned pokryly celý areál firmy. I my jsme byli úplně černí od prachu.  Nikomu z nás se ale jako zázrakem nic nestalo," dodal Karel Komárek.

Když se po výbuchu všichni vzpamatovali ze šoku, začali se shánět, jak dopadli jejich rodiče a příbuzní. „Všechno v okolí hořelo, měli jsme strach o rodiče. Ihned jsme běželi domů, abychom zjistili, co a jak.  V tu dobu jsme taky už věděli, že jedna z bomb zasáhla nedalekou perníkárnu, kde ihned zemřelo přibližně pětadvacet většinou mladých žen a dívek, které tam pracovaly," uvedl Oldřich Kovařík.

Pryč z města

Od tohoto náletu se pak již vždy při houkání sirén lidé snažili dostat pryč z města. „Teď už  jsme věděli, že nálety nejsou určeny jen letišti či Fantovce, bomby mohly dopadnout kamkoliv, a tak jsme raději při houkání sirén ihned utíkali do nemošického lesa, co nejdál od města. Sirény byly na denním pořádku. Začaly houkat vždy, když bombardéry přeletěly hranice. Startovaly, tuším, někde z italských základen. Kolikrát třeba jen přeletěly a letěly dál směrem na Německo. Vzpomínám si, že když byly bombardovány Drážďany, tak i když jsme v tu dobu leželi v nemošickém lese, cítili jsme, jak se chvěje zem…," dodal Zdeněk Utíkal.

Další nálety

Pardubice pak zažily v témže roce ještě další dva spojenecké nálety – tomu srpnovému předcházel 22. červenec a poté 28. prosince. Ten ze srpna byl však nejničivější.

Autor: Jan Šafář

24.8.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

BRÁNIL HVĚZDU. Ještě donedávna znal Martin Peterka gruzínského pivota jménem Zaza Pachulia jenom z vyprávění...

Čekám na svou šanci, ale snažím se jí jít naproti

Křišťálová Lupa 2017

Nominujte Deník v anketě Křišťálová Lupa 2017!

Vedle Letního stadionu vyroste nový čtyřhvězdičkový hotel

Pardubice – Krajské město dlouhodobě trápí nedostačující ubytovací kapacity. To by se ale mělo v dohledné době změnit. V prostoru mezi malou hokejovou halou a ulicí U Stadionu má vyrůst hotel. 

Pardubice čeká ostravská mise. Letos již třetí

Pardubice – Potřetí v roce 2017 vyrazí pardubičtí fotbalisté na Městský stadion v Ostravě. Na jaře zde vybojovali bod v duelu s Baníkem, Vítkovicím potom podlehli 0:1. A právě Vítkovice jsou středečním soupeřem Pardubic v 5. kole Fortuna národní ligy. Utkání v Ostravě má výkop v 18 hodin.

Kráska a zvíře zazpívají v kině

Pardubice – Na programu Pardubického letního kina je dnes fantasy muzikál Kráska a zvíře. 

Vysněné dětské postele

Dětský pokoj potřebuje pořádnou postel. Ale obyčejné postele jsou plné nesplněných dětských snů. Zkuste splnit nějaké ty sny i vysněnou postelí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení