Lidé svůj odpor vyjadřovali formou letáků, shromažďovali se a současně se snažili nějakým způsobem znepříjemnit okupantům život. To nejdůležitější, co dělali, bylo, že je totálně ignorovali.

„Neznám, neviděl jsem, nerozumím rusky, polsky, prostě nebudu s vámi komunikovat, nedám vám vodu, s ničím vám nepomůžu. Další formou odporu bylo známé likvidování a přenastavování směrovek na křižovatkách. Rusové podle nich nemohli najednou jezdit. Celá řada ulic byla přemalována na ulici Dubčekovu. Lidé se svým způsobem za okupaci mstili na památnících odboje. Nevím o tom, že by třeba zohavovali památníky na hřbitově, ale v každém případě třeba v Přelouči byl na náměstí proslulý přeloučský tank pomalován, a to dokonce několikrát, nápisy proti Rusům,“ dává příklad z našeho regionu.

Jako doklad dramatické srpnové doby roku 1968 má zdejší muzeum přes dvě desítky plakátů a letáků. Není to rozhodně mnoho. „Nevím, kdo je vytvořil a kdo je vytiskl,“ říká Jan Tetřev. „Na papíře těchto plakátů i jejich provedení je vidět, že vznikaly v provizorních podmínkách. Papír je nekvalitní, kresby jsou velmi jednoduché, aby bylo možno okamžitě tisknout, nevyžadovaly zřejmě žádnou velkou grafickou přípravu k tisku. Na plakátech samozřejmě není uvedeno, kdo je vytiskl, protože kdyby to autoři napsali, tak mohli čekat návštěvu okupačních vojsk.“

Bohatstvím materiálu neoplývají muzejní fondy ani v případě fotografií z událostí v roce 1968. Kdo si troufl fotit ruskou okupační techniku, vystavoval se velkému nebezpečí. „Rusové stříleli, takže fotografování a filmování byla záležitost lidí skutečně statečných, kteří k tomu měli příležitost,“ míní Jan Tetřev.

Co se vám vybaví, když se řekne 21. srpen 1968?


Marie Veselá, 80 let, Pardubice
Chodila jsem v té době do práce prodávat noviny. Po příjezdu cizích vojsk se jich prodalo hodně. Lidé se tehdy hodně zajímali o dění. Jinak se mi celkem nic zvláštního nevybaví.

Jaroslava Divišová, 67 let, Pardubice
Bylo to hrozné. Poslouchali jsme rádio a televizi. Docela jsme v té době měli strach. Když někdo odjel autem pryč, stávaly se různé střety s vojáky.

Šimon Václav, 75 let, Holice
Vzpomínám si, jak přijeli Rusové. Bylo to dost nepříjemné. Nevím, že by se něco výjimečného dělo v Pardubicích, i když pocity byly špatné. Ale už je to hodně dávno.

Petr Culek, 29 let, Pardubice
Vybaví se mi, že nás okupovali dřív a dnes nás okupujou taky. Cizinci u nás všechno skupujou. A to mě docela trápí, protože za chvíli ani nebudeme žít v Čechách.

Drahomíra Kerblová, 82 let, Pardubice
Já to prožívala dobře. Jen dnes se na to vzpomíná ve špatném. Osvobodili nás, za Němců bylo špatně, takže nevím, co proti tomu teď mají.

O srpnu 1968

Výtah z připravované knihy o dějinách města Přelouče. Autory jsou Jan Tetřev a Hana Vincenciová. Kniha vyjde letos na podzim. Přečtěte si ZDE.