Pracuje v Tibetském institutu hereckého umění v Indii, který se snaží zachovat a ukazovat tibetskou kulturu. Jeho rodiče opustili Tibet v 50. letech a on sám se do něj nikdy nepodíval. Ani nemůže. „Musel bych asi mávat čínskou vlajkou a stejně by mě tam uvěznili, nebo bych v noci beze stopy zmizel," říká Tenzin Tsedup, který v pátek vystoupil v Pardubicích.

„Desátý březen je pro mě velmi významným dnem. Je to den, kdy mnoho Tibeťanů obětovalo svůj život při obraně Dalajlámy," říká. Těší jej také solidarita, kterou jeho zemi dává najevo mnoho lidí u nás.

„Pro mě, stejně jako pro mnoho mých přátel, je vyvěšení tibetské vlajky něco, co velmi oceňujeme. Nemáme těm, kdo se takto za nás staví, co dát oplátkou. Bereme to jako opravdovou podporu. V České republice byli lidé za komunismu v podobné situaci a jsem velice rád, že na to nezapomínají a podporují Tibet. Pamatujeme i na prezidenta Václava Havla, který byl blízkým dalajlámovým přítelem," říká Tenzin Tsedup.

Sám k věci zaujímá střízlivý a konstruktivní přístup. „Tibeťané se už padesát let snaží jít cestou nenásilí. Přitom neprosazujeme za každou cenu oddělení od Číny. Je už zkrátka nemožné všechny Číňany dostat z Tibetu pryč. Věříme ale, že můžeme žít dohromady, jak nás učí dalajláma a jít společnou cestou. Tibet i Čína mají velkou a bohatou historii a můžeme stavět spolupráci na společných vlastnostech a nejlepších dovednostech obou národů," konstatuje Tsedup.