České školství trpí zásadním nedostatkem učitelů. Pedagogické sbory jsou většinou složeny z učitelek a mužský element je v menšině.

Podobně je tomu i v obou základních školách v Holicích. Oba učitelské sbory čítají dohromady třiapadesát pedagogických pracovníků, z nichž je pouhých pět mužů. Podle jednoho z nich, učitele Milana Novotného, ale nejde tolik o to, zda za katedrou stojí muž nebo žena. „Důležité je, aby byl pedagog pro žáka osobnost, ke které pociťuje zdravý respekt, a u které cítí, že jej dokáže něco naučit,“ říká Novotný, ale zároveň dodává, že pokud by byl poměr mužů a žen ve školství vyrovnanější, rozhodně by to na škodu nebylo. Svoji váhu má i skutečnost, když je respekt oboustranný.

Novotný nastoupil do školícího procesu před devatenácti lety. Nikdy svého rozhodnutí nelitoval a neuvažoval o odchodu ze školství.

„V době, kdy jsem se rozhodoval o své budoucí kariéře, se mi pedagogická fakulta jevila jako nejlepší řešení. Po jejím absolvování a povinné vojně jsem nastoupil do holické Základní školy Holubova, kde vyučuji dodnes,“ sdělil našemu Deníku Milan Novotný.

Učí žáky druhého stupně zeměpis, dějepis a tělesnou výchovu. „I přes všechny peripetie, které výuka přináší, mám svoji práci rád. Chápu ji totiž jako poslání, přestože vím, že v dnešní době se lidé tomuto slovu spíše smějí. Nikdy jsem nelitoval, že jsem se stal učitelem a nikdy jsem také školství nechtěl opustit,“ dodává Novotný. Přitom tzv. útěky za jinými nabídkami nejsou v českém školství výjimkou. Mezi důvody převažují povětšinou záležitosti finančního rázu.

U učitele Novotného jsou ale peníze až na posledním místě. „Tuto práci dělám, protože ji dělat chci a věřím, že podobně je na tom spousta mých kolegů, ať již učí delší či kratší čas.“

V pedagogickém sboru má vedle šestadvaceti kolegyň jen jednoho kolegu. Jaké mezi nimi panují vztahy? Necítí se příliš ovlivňován ženským myšlením? „Nevadí mi to: Nejsem člověk, který by rozlišoval ženské a mužské myšlení,“ zakončuje Milan Novotný a ujišťuje, že s většinou z nich si velmi dobře rozumí. (Lukáš Peška)