V pátek odpoledne odstartovala největší sportovní událost tohoto roku. Fotbalový šampionát v Jihoafrické republice sledují rovněž cizinci, kteří momentálně žijí v Pardubicích.

Našemu Deníku se se svými pocity svěřili dva pedagogové – Francouz a Uruguayka, reprezentanti zemí, které spolu v sobotu večer ve skupině A změřily síly v jihoafrickém Kapském Městě.

Dopadnou jak Češi v ledním hokeji?

„Fotbal mám rád. Mistrovství světa si rozhodně nechci nechat ujít,“ konstatoval Guilhaume Courtois.
„Jsem samozřejmě hodně zvědavý na to, jak na šampionátu dopadneme. Buď to odjedeme s ostudou, nebo bychom naopak mohli podle mého názoru dojít hodně daleko. Třeba se bude opakovat to, co se povedlo Čechům při mistrovství světa v hokeji. Od nich také nikdo nic nečekal a nakonec triumfovali,“ pokračoval mladý Francouz, který ve včerejším zápase věřil svému týmu. „Říkal jsem si, že to bude těžké utkání, ale tipoval jsem, že vyhrajeme 1:0 nebo 2:1,“ prozradil Guilhaume, jenž je učitelem na Anglickém gymnáziu v Pardubicích.

„V Pardubicích žiji druhým rokem, předtím jsem rok působil v Olomouci. V Čechách se mi líbí a po letních prázdninách se sem opět vrátím,“ potvrdil mladík, který pochází z francouzského města Clermont–Ferrand a dokázal se naučit skvěle česky.

V jihoamerické zemi se prý zastavil čas

Na opačné straně pomyslného fotbalového hřiště včera večer stála uruguayská učitelka Gloria Etcheverry, která působí na pardubické Základní a mateřské škole Klas.

„Uruguay zachvátilo doslova fotbalové šílenství. Přestože sama kopanou opravdu moc nesleduji, tak v mé rodné zemi se nepíše skoro o ničem jiném. Fotbal je národním sportem číslo jedna a je jasné, že při každém utkání našich reprezentantů bude paralyzován veškerý život v Uruguayi. Jakmile se chystá nějaké utkání, tak se vždycky zastaví čas a všichni sledují, jak si naši borci vedou,“ nechala se slyšet pro Deník Gloria Etcheverry.

„Fanoušci samozřejmě věří, že se Uruguay v Jihoafrické republice prosadí. Protože jsme na šampionátech získali dva tituly, tak si všichni myslí, jak jsme ve fotbale skvělí. Jenže trochu zapomínají na to, že poprvé to bylo na domácí půdě v roce 1930 a podruhé o dvacet let později, tedy před šedesáti lety,“ poznamenala uruguayská učitelka.

První rok v České republice byl těžký

„Pochopitelně budu své zemi přát, ale jsem realista. A rozhodně nejsem žádný šílený fanoušek, který by sledoval všechny zápasy svého týmu. Dívat se nebudu, ale výsledky si určitě zjistím z médií,“ doplnila Gloria, která v Pardubicích „kroutí“ už druhý rok.

„Ten první byl docela těžký. Cizinci, co neznají češtinu, to tu nemají jednoduché. Jazyková bariéra se projevovala všude – v obchodech, na ulici, v autobusech… Protože jsem neuměla česky, ani jsem se moc nesnažila navazovat kontakty. Ale teď, když jsem se naučila pár českých slovíček, nastala radikální změna. Lidé to oceňují a snaží se mi více pomoct, jsou otevřenější, přístupnější, přátelštější. Nyní jsem tu opravdu spokojená,“ uzavřela jihoamerická učitelka.