S nedočkavostí upínaly k takzvanému insolvenčnímu zákonu oči tisíce zadlužených. Měly dostat nástroj, jak se zbavit pohledávek. Zákon, který pustili poslanci na začátku roku do světa, se však ukázal jako bezzubý.

„Osobní bankrot bych tenkrát, když se mi nejvíc nedařilo, opravdu přivítala. Jenže ten zákon přišel pozdě a já jsem navíc podnikala, a to pak bankrot nemůžete, i když část vašich dluhů nepochází jen z podnikání,“ řekla Deníku bývalá podnikatelka, která si nepřála uvést své jméno.
Jen v prvních třech měsících navštívilo Občanské poradenské středisko v Trutnově 40 lidí, kteří se přišli zeptat, jak se zbavit dluhů.

„Nevím, kolik z nich poté návrh na oddlužení podalo. Jde však o administrativně velmi složitý proces. Proto ti, co u nás byli minulý měsíc, si návrh ještě určitě nepodali,“ uvedla pracovnice střediska Radka Trachtová.

Nejen složité papírování je důvodem neúspěchu většiny žádostí.


„Návrhy na oddlužení byly soudci zamítány také proto, že žadatelé nemohli zaplatit zálohu na insolvenční řízení. Ta zpravidla začíná na 10 tisících, může jít však až o 50 tisíc,“ řekl finanční specialista Michal Kebort ze Sdružení obrany spotřebitelů.

Pokud je navíc předem jasné, že dlužník nemá dostatek majetku nebo příjmu na to, aby splatil alespoň třetinu z každého dluhu, je návrh už předem zamítnut. Jedním z předpokladů úspěšného návrhu na oddlužení je to, že se věřitelům dostane alespoň 30 procent pohledávek.
V takovém případě pak soud návrh na oddlužení musí zamítnout.

„Pokud si úpadce svou chybu neuvědomí a nevezme návrh zpět, soud musí prohlásit konkurz. To je v každém případě pro úpadce ekonomicky velmi bolestivé,“ uvedl pro Deník mluvčí Krajského soudu v Hradci Králové Michal Strnad.

(Kamil Dubský, Eva Rothová)