Jak Američané vnímají 10. výročí teroristických útoků? Mají strach?
Je to hodně individuální. Američané jsou hodně pyšní na svoji zemi, její historii, a každý svátek či výročí slaví s velkou pompou, i když spousta z nich ani pořádně neví, co ten a ten svátek či výročí znamenají a proč se vlastně slaví. Což je asi daň za život v materiální konzumní společnosti. Nicméně 11. září je ten druh výročí, jenž má velký význam pro americký establishment. A to z toho důvodu, aby ospravedlnil všechny politické důsledky této události, které obrátily životy Američanů vzhůru nohama. Události 11. září také nadobro pohřbily ideje a principy, na kterých USA vznikly. Místo nich nastoupil v plné parádě agresivní militarismus, porušování lidských práv a americké ústavy obecně. Je to smutný pohled sledovat rozklad kdysi svobodné společnosti zevnitř.

Jak se to podle vás projevuje?
Americký militarismus, jenž po konci studené války nabral druhý dech, způsobil utracení bilionů dolarů za zcela zbytečné války a je i jedním z důvodů, proč jsou USA dnes v bankrotu. A to je myslím to, z čeho mají lidé největší strach. Ceny rostou nejenom u benzinových pump, ale také v obchodech, a to zejména ceny potravin. Troufám si říct, že lidé nemají ani tak strach z dalšího „teroristického útoku”, jako z toho, že přijdou o práci nebo že nebudou mít dost peněz na to, aby mohli nasytit své děti nebo utrácet v obchodních centrech, což je pro většinu něco jako hobby. V dnešní době je v USA na 40 milionu lidí žijících z potravinových lístků.

Jak si lidé výročí připomínají?
Tady u nás v Salemu se konají vesměs menší akce a ceremonie, například mše v kostelích, happeningy na náměstích, soukromé akce a podobně. Spousta lidí žije tak nějak ze dne na den a výročí 11. září zatím moc nevnímá. Mnoha lidem to dojde až dnes, s příchodem víkendu. I když média už rozjela velkou kampaň, takže lidé jsou bombardováni informacemi o desátém výročí téměř na každém kroku. Nálady jsou různé, mnohé to vůbec nezajímá, jiní zůstanou u televize celý víkend. V ní už ode dneška běží různé diskuze, dokumenty a filmy týkající se 11. září. Bohužel již nikdo se nebude zabývat tím, že to byla především zahraniční politika USA, která podporou diktátorských režimů na Středním východě dala vzniknout islámskému fundamentalismu.

To je odvážné tvrzení…
Byla CIA, která financovala a vyzbrojila jednotky Usámy bin Ládina v 80. letech v boji proti ruské okupaci Afghánistánu. Tehdy byl Usáma bin Ládin v USA glorifikován jako statečný bojovník za svobodu. Když ze stejných důvodů namířil své zbraně na své chráněnce z Washingtonu, stal se z něho terorista.

Čím se atmosféra, vnímání desátého výročí Američany, liší od vnímání Evropanů?
V Evropě se staly od 11. září dva velké teroristické útoky. Jeden v Madridu a druhý v Londýně. Nevšiml jsem si, že by média nějakým způsobem připomínala tyto tragédie. Když nad tím přemýšlím, tak mi to přijde dost zvláštní, že některé tragédie jsou upřednostňovány nad druhými. Také mi přijde zvláštní, že média neinformují a nepřipomínají tragédie všech těch mrtvých lidí, kteří zahynuli ve všech těch válečných operacích po 11. září. K čemu to bylo? Cítíme se více bezpeční? Kolik lidí bude muset ještě zemřít? Tyto a další otázky by měly být v médiích diskutovány denně. Místo toho média připravují Evropany na další válečné tažení, tentokrát proti Íránu. Média jsou nástrojem, který ve špatných rukou se může změnit ve velmi nebezpečnou zbraň.

A samotný rozdíl mezi USA a Evropou?
Rozdíl je v tom, že Evropa prošla hrůzami 2. světové války a komunismu. Kdežto pro USA je 11. září zcela něčím novým, neboť nikdy předtím nebyl proveden útok na území USA v takovém rozsahu, pakliže nepočítáme Pearl Harbor. Američané ochutnali dávku své vlastní medicíny, kterou předepisovali a předepisují na Středním východě, v Jižní Americe a Asii. Smutné je, že se z toho moc nepoučili, a i když zpřísníli všechna možná bezpečnostní opatření na úkor ztráty osobních svobod, i když zvítězili v některých taženích a téměř zničili Al-Kajdu, tak nakonec přeci jenom tu válku prohráli. Americký sen je mrtev. Americké bohatství vypleněno válečnými neokoloniálními ambicemi a svobody nahrazeny policejním státem. Evropané v tomto směru ve své historii prošli mnohými tragédiemi, ale nikdo nechce, aby mu bombardéry létaly nad hlavou či aby se lidé vyhazovali do vzduchu na náměstích. Je potřeba změnit filozofii západní civilizace. Ropa není všechno, pokud se nechceme navzájem pozabíjet. Všechny osobnosti světových dějin od Ježíše Krista až po Martina Luthera Kinga kázaly lásku místo nenávisti, mír místo války a porozumění místo intolerance. Je čas na změnu. A desáté výročí 11. září by bylo bezesporu dobrým začátkem!