Žádný krok do neznáma. Se školou si už Honzík "potykal"

První školní den je pro každou rodinu velkou výzvou. Jestli ale něčím nastávající prvňáček Honzík netrpí, jsou velké obavy. Školu si už totiž stačil osahat.

„S přípravou jsme začali postupně a tak plynule, že to pro něj nebude krok do neznáma. Už od školky se učí angličtinu, chodí na zájmové kroužky, jako je přírodopis nebo keramika. V posledním ročníku školky jsme využili kroužek grafomotoriky pro přípravu ruky na psaní," popisuje maminka budoucího prvňáčka Jitka.

Prostředí zná

„Syn je teď navíc na příměstském táboře Základní školy Staňkova, kam nastupuje. Škola umožnila přihlášení i předškolákům a my to uvítali. V malém kolektivu dětí se seznámil s prostředím, některými budoucími spolužáky, učiteli, takže bude mít obrovskou startovní výhodu. Je to přirozený začátek. Moc si to chválíme," říká maminka.

Budoucí prvňáček se tak do školy těší, i když občas přece jen maličko zaváhá.

„Občas někde utrousí, že jako ne, ale to je prostě nervozita. Víme, že si poradí. Sám se připravuje. Umí hodiny, skoro každý večer pilně nacvičuje s tátou třeba desetkrát zavazování tkaniček, pak jdou chlapci spolu číst a trénovat písmena. Za odměnu má na chvíli počítač. Chce, aby se mu ukazovalo, kde zrovna v knížce čteme, učí se tak číst. Je pro nás důležité, aby čtení zvládal a jsme rádi, že ho to tak baví. Stejně nám dělal radost, když třeba v pěti letech začal řešit i trojciferná čísla a chtěl, ať s ním počítáme," vypočítává drobné radosti ze života předškoláka jeho maminka.

Trefil by i sám

Ani o cestu do školy nemá strach. Honzík by trefil i sám.
„Budeme jej za začátku vodit, je to totiž cestou do školky s mladší sestrou, v tom se proti stávající praxi nic nemění. Ale od doby, kdy chodí, učíme obě děti pravidla silničního provozu a sama v něj mám důvěru, že by cestu do školy zvládl bezpečně i bez rodičovského dozoru. Tady byla výchova hodně přísná," sděluje maminka Jitka.

S vybavením do první třídy si Honzík částečně poradil sám. Seznam věcí, které bude potřebovat, dostali rodiče přímo ze školy a nákupní seznam tak byl jasný.

Tašku už v únoru

„Nebylo toho příliš – aktovka, penál, pastelky, taška na tělocvik a cvičební úbor, tvrdé desky na sešity, desky na písmena a číslice, nějaké psací potřeby, to jsme samozřejmě nakoupili. U věcí, kde to šlo, se výběru samozřejmě účastnil Honzík, takže desky si vybral, aby se mu líbily. Podobně to bylo i s taškou. Tady jsme nakupovali už v únoru a udělali rodičovský předvýběr, nechali si doporučit a postupně vybrali značku. Chtěli jsme kvalitu, aby taška seděla a měla všechno potřebné. Pak jsme Honzíka posadili k internetu a nechali ho z vybraných možností, ať si sám zvolí tu, která mu padne do oka. Původně to měl být Spiderman, ale nakonec si v nové kolekci našel zelenou se stíhačkami, která obsahovala i penál. Má tedy tašku, která mu bude sedět a kterou si nakonec sám vybral. Další pomůcky dodá sama škola a zbytek nakoupíme až po rodičovské schůzce. Musím říci, že nás příjemně překvapilo, když bylo vybavení do školy finančně únosné," dodává maminka.

Těší se i sestřička

Honzík tak může vyrazit bez obav. „Roztomilé je, že když jeho sestřička Kateřina vidí ty přípravy, tak trvá na tom, že chce jít také do první třídy. Ale musí to ještě dva roky vydržet," uzavírá s úsměvem.