VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Zrakové postižení je jako život v permanentní nejistotě

Chci si jen napsat seznam, co mám všechno koupit. Ale je to těžké, na papír téměř nevidím. Paní mi podává silnější fixu. Jenže nevím, kde je, takže jen naprázdno máchám rukou ve vzduchu, a to i přesto, že paní stojí hned vedle mě. Mé zorné pole se totiž scvrklo pouze na dva malé body, které se navíc v určitém úhlu prolínají. Abych vůbec byla schopná něco napsat a nedělalo se mi špatně, musím se dívat jen jedním okem.

19.5.2017
SDÍLEJ:

Zrakové postižení je jako život v permanentní nejistotě.Foto: DENÍK/Luboš Jeníček

I s takovými problémy se denně potýkají lidé se zrakovým postižením, v tomto konkrétním případě onemocněním sítnice. Jak se takovým lidem žije, si mohli zájemci vyzkoušet v pardubickém TyfloCentru.

Aby se lidem se zrakovým handicapem žilo lépe, mohou využívat nejrůznější pomůcky. Pomáhá jim především hmat a sluch, ale i výrazné barvy.

KOLIK JE HODIN, ZJISTÍ NEVIDOMÍ PO HMATU
Nasazuji si klapky na oči a chci si vyzkoušet hodinky, z nichž se dá odklopit sklíčko. Kolik hodin ukazují, se pak zjišťuje hmatem. Jenže problém už je v tom hodinky vůbec na stole nalézt. Nedokáži se poslepu správně zorientovat a opět beznadějně šmátrám.

Když už hodinky konečně naleznu a odklopím sklíčko, čeká na mě to nejtěžší. Na správný odhad času je totiž potřeba opravdu citlivý hmat. „Půl sedmé a pět minut?" ptám se nejistě. Dozvídám se, že velkou ručičku jsem poznala správně, tu malou ovšem ne. Je totiž tak miniaturní, že ji téměř není možné nalézt. Zvládám to až na druhý pokus. Předtím jsem se netrefila o dvě hodiny.

Zkouším si ještě brýle, které simulují vidění člověka, jemuž na obou očích chybí pravá půlka zorného pole. Paní na mě mluví, takže se automaticky otáčím tak, abych na ni viděla. Jenže pak to vypadá, že místo na ni koukám do zdi. I s tím se ostatně lidé se zrakovým handicapem musí vyrovnávat. Učí se, že člověka, který na ně mluví, nemohou sledovat. A to jen proto, že by to tomu druhému mohlo být nepříjemné… Učí se tak ohleduplnosti, která zdravým lidem mnohdy chybí.

Klapky i brýle z očí sundávám s velkou úlevou. Pocit, kdy jsem nevěděla, co se kolem mě děje, totiž byl velmi nepříjemný.

Autor: Lenka Štěpánková

19.5.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Jarmila Zbořilová, ředitelka Komorní filharmonie Pardubice.

Ředitelka filharmonie: Připravili jsme neskutečně chutné menu

Ilustrační foto

Krajský přebor: Slunečný víkend, v Přelouči však přišla mračna

„Zuška“ se zítra předvede v plenéru

Pardubice – Základní umělecká škola Pardubice-Polabiny se zítra připojí k celostátní akci ZUŠ OPEN 2017, kterou za podpory Nadace Magdalény Kožené pořádají základní umělecké školy po celé České republice.

Loučení bylo vítězné. Nejen pro Kudrnu...

Pardubice – Po děkovačce ještě letěl nad hlavy spoluhráčů. Záložník Petr Kudrna totiž odehrál svůj poslední druholigový zápas. Rozhodl se pro změnu „zaměstnání" – nastupuje do rodinné firmy. „Dám se na pracovní cestu v dědově firmě. Fotbal na profesionální úrovni už nechám být," vysvětloval po utkání sedmadvacetiletý záložník.

Tady strávil mládí Donald Trump

Donald Trump, nový prezident USA, nebyl vždy miliardářem. Neměl v New Yorku mrakodrap a nejezdil těmi nejdražšími vozy. V New Yorku se narodil a mládí strávil v tomto malém cihlovém domě.

V Pardubicích přibude další psí park

Pardubice - Krajské měto bude mít druhý psí park. První byl otevřen před dvěma lety v dubinské Blahoutově ulici, druhý bude v trojúhelníku trolejbusové točny u polabinské polikliniky v ulici Kosmonautů.

Předvolební speciál deníku: Jak splnila vláda své sliby?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies