Ekonomická atomovka

Slyšeli jste už o jezeru Toplitzsee? V něm se po válce našly dokonale padělané britské bankovky, které měly položit na kolena během válečné finanční operace Británii. Nakonec se operace neuskutečnila – nicméně plán na ni zůstává fascinující součástí historie. Historie, ve které se měla válka vést nikoliv palnými zbraněmi, ale zbraněmi ekonomickými, ale možná ještě víc zdrcujícími. Plán na zaplavení vzdorující Británie kvanty bankovek vycházel z toho, že obrovská inflace vzdorující zemi ekonomicky bez jediného výstřelu položí na kolena. Technicky vzato byl plán správný – kdyby se skutečně podařilo vyvolat hyperinflaci, Británie by se ekonomicky rozložila. Není jistě náhodou, že ďábelský plán vymysleli Němci, kteří sami měli v té době s hyperinflací čerstvou zkušenost, a tedy věděli, jak ochromující je. (A jen tak mimochodem, do dnešního dne jsou po této zkušenosti Němci rozpočtově nejdisciplinovanější evropskou zemí právě proto, že mají na hyperinflaci sinou historickou paměť a vědí, jak souvisí s velkým veřejným dluhem.)

Plán se tedy nakonec neuskutečnil, válka skončila dříve, než se jej podařilo zrealizovat. Teď ale může historie složit reparát a opět se pokusit ekonomické zbraně největšího kalibru použít, a to dokonce k bohulibějšímu účelu. Co se ještě na samém počátku napadení Ukrajiny jevilo jako utopie, začíná nabírat tvar. Ale jak už to tak v Evropě bývá, evropský plán na ekonomickou zbraň je tak trochu nedotažený.

Zdroj: Deník

Vidíme zatím odpojení vybraných ruských bank od globálního platebního mezibankovního systému SWIFT. O SWIFTu se hodně mluví, málokdo ale detailně chápe jeho podstatu. Systém SWIFT je mezinárodním platebním systémem, který ve své podstatě nemá v rozvinutém světě konkurenta. Třetí země si sice rozvinuly své vlastní platební systémy, ale je to asi jako porovnávat dosah Facebooku versus ruské sítě VKontaktě. Kdykoliv jste převáděli jakoukoliv platbu do zahraničí, potřebovali jste k tomu tzv. BIC – tedy kód, který jednoznačně identifikuje banku v mezinárodním platebním styku. Na to se pak váže tzv. IBAN, tedy mezinárodní formát čísla účtu (který v sobě má už BIC zakomponován). Účty v této mezinárodní bankovní korespondenční síti se dělí na nostro účty a loro účty. Nostro účet je účet vaší obchodní banky v zahraniční obchodní bance, loro je účet cizí banky ve vaší bance. Bez tohoto systému korespondenčních bank nelze platit přes hranice. Tedy ani provozovat zahraniční obchod.

FEJETON: Služebník lidu

Klíčové je spojení: odpojení „vybraných“ bank. Kdyby došlo k odpojení bank všech, Rusko by brzy finančně kolabovalo. Doslovně. Jenomže dokud jediná banka zůstane připojena, půjde najít cestu, jak přeshraniční transfer uskutečnit a odstřižení od SWIFTu je víc symbolické než funkční. Zde nefungují kompromisy – je to buď, anebo. Jednička, nebo nula. A právě v tom je ta klíčová nedotaženost plánu.

Ale tlak sílí i na jiných ekonomických frontách. USA a Evropská unie znemožní ruské centrální bance přístup k části devizových rezerv. To už se počítá. Centrální banka tím téměř nebude mít jak krotit oslabování rublu, který v reakci na poslední dění padá na historicky nejslabší úrovně. (Tomu nezabránilo ani to, že ruská centrální banka briskně zvyšuje sazby až na 20 % a zavádí povinnou konverzi deviz pro podniky.) Možná vůbec nejzásadnější dopad na ruskou ekonomiku může mít ale to, co udělají sami vystrašení ruští obyvatelé. Ti masivně vybírají vklady z bank ve snaze je proměnit na dolary a zlato. My v posledních dnech zažili run na českou Sberbank a tento run jinak zdravou banku položil. Rusko zažívá run na všechny své banky – o tom to je. Něco podobného se naposledy dělo v Evropě na Kypru během kyperské měnové krize. Skončilo to zmrazením kyperským vkladů v bankách.

Směs těchto tří faktorů – SWIFT, devizové rezervy, run na banky - potenciálně může ruský bankovní sektor položit. Bez SWIFTu (pokud bude odpojení důsledné), se zkolabovaným rublem a s bankami bez likvidity nepůjde převést přes hranice do Ruska ani pomeranč – tedy s výjimkou „třetích“ zemí jako Čína nebo Indie.

A teď záleží na tom, nakolik to Evropa myslí vážně. Pokud to bude jen šolichat a ponechá výjimky, ekonomická zbraň nezafunguje.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.