Slýchávám nyní často, ať už je rok 2022 za námi. Válečný, inflační, energeticky náročný. Byl to čas, kdy politika kulhala za událostmi, jež diktoval někdo jiný. Konkrétně ruský prezident Vladimir Putin a brutální válka, kterou rozpoutal proti Ukrajině. Nikdo nevěřil, že by se v Evropě něco podobného mohlo stát. Válečné hrůzy měly také ekonomické důsledky.

Ropa a zemní plyn se staly další kremelskou zbraní. Evropská unie zareagovala na své poměry razantně a rychle. Po necelém roku se jí podařilo výrazně omezit závislost na ruských surovinách, některé členské státy se jí zbavily zcela. A všechny vlády hledaly cesty, jak pomoci domácímu obyvatelstvu, aby zdražování energií neodneslo propadem do chudoby.

Kateřina Perknerová
Funkce s povolením měnit

Česká pětikoaliční vláda se dostala do zvláště svízelné situace. Deklarovala se jako středopravicový kabinet, který bude dělat nepopulistickou a antibabišovskou politiku. Okolnosti a vlastní nedůslednost ho ale přiměly převzít babišovskou rozpočtovou agendu se vším všudy. Letošní schodek je takřka na chlup stejný jako ten, který plánovala exministryně financí Alena Schillerová. Podpora domácnostem se přiděluje plošně, ať už šlo o bonus na děti (většina rodin má příjem do milionu korun hrubého ročně), sociální tarif nebo strop na elektřinu a plyn. Státní byrokracie neumí zacílit na lidi, kteří potřebují finanční výztuž ihned a v co možná nejvyšší míře, protože ačkoli pracují od nevidím do nevidím, jejich zaměstnání jim neumožňuje vydělat si víc. Ne každý je IT odborník, bankéř nebo energetik. Většina jimi není.

Občané, kteří se najednou ocitli v platební neschopnosti, aniž by udělali cokoli špatně, seděli nad jedenáctistránkovým ponižujícím formulářem, který museli vyplnit, aby dostali příspěvek na bydlení. Pomoc ukrajinským uprchlíkům ovšem přišla elektronicky a bez jakéhokoli zdržení. To druhé je správně, avšak to první hodně špatně. Pokud se ministři divili, že na první vrabelovskou demonstraci přišly desítky tisíc lidí, byli raněni slepotou. Klopotně pak vyvraceli tvrzení opozice, že dávají přednost uprchlíkům před našinci, ačkoli fakta hovořila zcela jinak.

Kateřina Perknerová
Zeman (naštěstí) naposled

Příští rok bude možná ještě těžší než ten končící. Inflace bude dvouciferná, bydlení kvůli energiím drahé, konec války v nedohlednu. Jedno velké plus však na obzoru je. Po zvolení nové hlavy státu si od uren rok a půl odpočineme. Peklo s Milošem Zemanema jeho kamarilou skončí, Pražský hrad se otevře lidem a nový prezident/ka snad pojme úřad jako skutečnou službu veřejnosti, v níž je součinnost s vládou první podmínkou úspěchu.

A Fialův tým by si při všech mezinárodních a obranných závazcích měl vyhrnout rukávy a pustit se do práce, kterou před volbami slíbil. Především do ozdravení veřejných financí, důchodové reformy, digitalizace země, budování dalších dálničních úseků, spuštění dostavby JE Dukovany, zjednodušení stavební legislativy a všestranné podpory energeticky úsporných řešení. Bude to bolet, ale je nutné do toho říznout. Petr Fiala v debatách Deníku několikrát zopakoval, že bez ohledu na popularitu jeho vláda dělá to, co považuje za správné. Výše popsané výzvy jsou nejen správné, ale také nezbytné. Premiér a jeho ministři musejí najít způsob, jak to občanům vysvětlit, sdělit, přiblížit. Zkrátka jak je o tom přesvědčit. A pak bude platit, že příští domácí rok bude takový, jaký si ho sami uděláme.