Rozumné jsou i tři možnosti na výběr. Můžete hlasovat z auta. (To je přímo exotické a lze o tom vyprávět vnoučatům.) Prozaičtější je návštěva speciálního okrsku. Nebo když dojde komise za vámi jako za každým jiným nemocným.

Pokud politici změní názor k lepšímu, je potřeba je nejprv veřejně pochválit, až potom tahat za minulá slova. Připomeňme je však. Ještě před pár dny tvrdil vicepremiér Jan Hamáček, že patřičná změna zákona se v žádném případě nedá stihnout. A muziku tvrdil právní guru vlády Petr Mlsna. Podle něj nebylo nic špatného na tom, když budou lidé v karanténě z hlasování vyloučeni.

Že je to nespravedlivé a diskriminující došlo politikům až po nějakém čase. Spolu s tím pak i to, jak jednoduché je celou věc napravit.

Před nimi je však nová potíž, která vyžaduje další vynaložení fištrónu. Odměna pro členy volebních komisí se sice zvedla. Přesvědčí však pětistovka navíc zájemce, aby se probírali potenciálně „covidovými“ urnami? Zvlášť když v komisích krom nadšenců většinou sedají převážně senioři. Proč by se měli vystavovat riziku?

Vláda nesmí litovat prostředků na to, aby zajistila při volbách ne sto procentní, ale stopadesáti procentní bezpečnost.