Jak nebýt hypochondrem

Existují způsoby, jak se zbavit strachu z nemoci, říká psycholožka

Víc než samotná nemoc straší lidi obtíže s ní spojené. Nepříjemný test, na který se musí dlouho čekat. Obava, že se nedovolám lékaři. Nejistota rozhodování: Mám zůstat doma, nebo se hned vypravit do nemocnice, vždyť se to do půl hodiny může pronikavě zhoršit. Dlouhá karanténa s nejistým koncem: jak se pozná, že jsem skutečně zdravý? Hrozbou je i určité sociální vyloučení: co když nakazím své blízké a oni mě budou obviňovat, že jsem něco zanedbal? Bránit se těmto myšlenkám je samozřejmě možné, přesto mohou působit v podvědomí i největšího optimisty. Co s tím?

Nejlepší je svěřit se s tím hned někomu. Neprožívat „příznaky“ sám. Když si vyměníte poznatky o všech „stadiích nemoci“, můžete se tomu zasmát. Hlavně se osaměle nebojte. Virus tím přivolat nemůžete, ale onemocnět doopravdy můžete.

Jak na stres, deprese i další problémy? Uzdravit se lze i vůní

Něco dobrého na tom kolektivním hypochondrismu ale je. Pamatujete na autobusy a tramvaje, které jsou na podzim plné lidí, kteří kašlou a chrchlají jeden přes druhého a jeden na druhého? To není chvályhodná snaha povzbudit kolektivní imunitu, ale neomalenost a neslušnost.

Chránit druhé je dobrý zvyk

Rouška, kterou v současné době povinně nosíme, by se měla stát do budoucna běžným vybavením. Lidé, kteří se budou cítit nachlazení, by si ji měli brát. Chránit druhé je přece dobrý zvyk. Nemusí to být zrovna koronavirus, ale i obyčejná rýma může být pro seniory nebo chronicky nemocné lidi velká zátěž. Teď jasně vidíme, že jim ji nemáme a nemusíme nakládat.

Další velkou vymožeností současné krize je mytí rukou a dezinfekce. Dokonce i děcko se nejspíš urazí, když ho nařkneme z toho, že se řádně nemyje. Ano, jistě že se myjeme, jenže takříkajíc po náměstíčku. Kdyby do nás někdo cpal návody, jak to dělat pořádně v normální době, pustíme je jedním uchem tam a druhým ven. Teď si to zapamatujeme a víme, že to má smysl i do budoucna.

Přežije koronavirus česká rodina?

Nebude asi úplně lehké najít po skončení epidemie balanc mezi zvýšenou hygienou a přehnanou opatrností. Budeme se na člověka, který náhodou kýchne, koukat jako na nebezpečného přenašeče? Zůstane nám zvyk nosit jednorázové rukavice do obchodů?

Jsou to dvě různé věci. Bát se druhých je nesmysl, který nás může jedině poškodit. Chránit se před nemocemi víc než doposud, aniž to stojí nějakou velkou námahu, to je rozumné ponaučení z celé patálie. Lidé by z ní neměli vyjít jako kolektivní hypochondři. Dobrá zpráva totiž je, že zvýšení hygieny a větší ochrana před nemocemi vždy přinášely hospodářský a kulturní vzestup.