Zítra ve 14.00 se otevřou volební místnosti a miliony občanů hodí do urny svůj lístek. Buď na něm bude jméno Petra Pavla, nebo Andreje Babiše. Když pomineme sympatie, dojem z mnoha debat, vystupování uchazečů na veřejnosti nebo zvážení předlistopadové i polistopadové historie obou kandidátů, neměli by lidé pominout to nejdůležitější. Kompetence.

Ty jsou dané Ústavou ČR a každý prezident by se jich měl držet. Jich i ducha základního zákona. „Pro českou parlamentní demokracii se mi nejvíc líbí představa prezidenta jako symbolického kladeče věnců, který vstupuje do politiky jenom v nejkrizovějších okamžicích, kdy to je opravdu potřeba. Uhlazuje spory dalších aktérů a hledá kompromisy,“ řekl v rozhovoru pro Deník politolog Lubomír Kopeček, autor knižního portrétu tří českých prezidentů.

Prezident Miloš Zeman hovoří na schůzi Poslanecké sněmovny k úvodnímu kolu projednávání návrhu státního rozpočtu na letošní rok.
Co může a nemůže prezident? Velké shrnutí: Jak je to s pravomocemi hlavy státu

Najde se mnoho oponentů, kteří zdůrazní, že neformální vliv osobnosti, jež obývá Pražský hrad, je obrovský. To nepopírá ani Kopeček.

Země s masarykovskou a havlovskou tradicí vcelku logicky touží po státníkovi, na kterého bude pyšná. Po reprezentantovi, jehož budou v zahraničí vítat potleskem a doma si ho lidé budou vážit. Nejen kvůli neúnavné službě vlasti a veřejnosti, ale také proto, že ústavní zvyklosti nebude považovat za idiotské a součinnost s vládou bude vnímat jako povinnost.