Nedávná cesta do Anglie mi připravila nemilé překvapení. Jako obvykle jsem si před cestou směnil několik set liber. Jenomže zbytečně. Většina restaurací, kaváren a bister změnila během covidu pravidla hry: Hotovost nepřijímají – berou jen karty.

Martin Vopěnka
je spisovatel a nakladatel

Jakkoliv celkově věřím ve smysluplné uplatnění moderních technologií, tentokrát jsem byl zaskočený. Nepřijímání hotovosti považuji za závažný zásah do osobních svobod. V důsledku totiž znamená, že z člověka bez účtu se stává občan druhé kategorie.

Spisovatelka Alena Mornštajnová
Vzpomínka na jednu dovolenou

Závislost na bankovních účtech nás pak vhání do osidel nadnárodních korporací, které nás ve světě bez hotovosti budou mít v hrsti. Nejen že si mohou diktovat poplatky za své služby a shromažďovat o nás informace týkající se našich zálib a potřeb, ale jednoho dne by také mohly naše potřeby přímo regulovat či usměrňovat. Nedávno se mi stalo, že banka zablokovala nikterak závratnou sumu přicházející na můj účet a její odblokování trvalo více než týden.

Chápu, že je nutné ztížit daňové úniky a legalizaci výnosů z trestné činnosti. Rozhodnutí držet své peníze mimo bankovní systém by však v žádném případě nemělo limitovat náš přístup ke zboží a službám.

Útratu fyzických peněz můžeme navíc lépe kontrolovat. S kartami a bez hotovosti z nás budou jen průtokoví konzumenti zcela vydaní napospas korporálům. Možná jsem stará škola, ale s penězi to dělám tak, že z bankomatu vždy vyberu částku na nějaké období, a s ní pak hospodařím. A to i přesto, že netrpím nouzí.

Chtěl jsem tak učit hospodařit i své děti. Jenomže, jak se ukazuje, asi s tím už nepochodí.

Václav Hořejší. Imunolog, mikrobiolog, biochemik
Děti se učí zbytečnosti

Zdroj: Deník

Své kouzlo má i samotné šustění peněz. Hotovostní platby jsou součástí naší kulturní historie. A někdy jsou také jedinou možností, jak si pojistit platbu.

Zejména na začátku devadesátých let, kdy jsem začínal s vydáváním knih, to jinak nešlo. Tehdy jste často obchodníka, který od vás kupoval zboží, viděli poprvé a naposledy. Pokud jste od něj nevybrali peníze hned, tak už nikdy. Pamatuji tak ještě přepočítávání užmoulaných bankovek na chodbě svého bytu, kde jsem tehdy knihy skladoval. Anebo jsem z tehdejších Levných knih, kam jsem dovezl zboží, odcházel s igelitkou.

Ne že by mi ta doba chyběla – dnes je podnikání kultivovanější a igelitky plné peněz zavánějí zločinem. Jedno mi však, prosím, neberte: Právo vydat se do obchodu, servisu či hospody s peněženkou plnou peněz.

 Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.