Seriál gradoval po vzoru Jefery Deavera. U něj také nevíte ještě deset stránek před dočtením knihy, kdo je pachatelem… Pardubičtí se ocitli pod lavinou. Z posledních sil se z masy sněhu vyhrabali. Potom se chvíli vyhřívali na horském slunci, aby se nad nimi utrhla další. Pod ní už zůstali.

Po každém neúspěchu se novináři pídí po jeho příčinách a hráče i trenéry dráždí otázkou: Proč se to nepovedlo? V tomto případě by to bylo až příliš kruté, a tak se Deník rozhodl analyzovat sérii bez záporu ve slovesu, což vždy svádí k negativitě…

Čtvrtfinále play off

Basket Brno – BK Pardubice 4:3

Doma: 89:84, 98:92, 83:71, 83:76

Venku: 84:97, 87:89, 59:93

Co chybělo k postupu?

Rozhodující utkání doma.

V poslední době tolik vypichovaným X faktorem se staly domácí stánky, které se proměnily na nedobytné tvrze. Pardubická hala Dašická je pověstná tím, že se tam nehraje žádnému soupeři dobře. Respektive proti fanouškům Beksy. Překvapivě se ale basketbalu chytili také brněnští příznivci. V hale Vodova se stali šestým hráčem. Pardubičtí čahouni si mohou drbat hlavy, protože hrát rozhodující sedmý zápas doma, tak je fandové do semifinále dotlačí. Konec konců to naznačili v Brně ve třetí čtvrtině. Opařené domácí diváky pardubická skupinka zcela vygumovala. K poznání došel také pardubický kouč Dino Repeša, který před sérii na čtyři vítězství hovořil o tom, že se výhoda domácího prostředí potírá.

Energický kouč pardubických basketbalistů Dino Repeša.
Repeša přišel do Pardubic kosit medaile. Jen čtvrtfinále je obehraná písnička

Kvalitnější lavička.

Do série vstupovalo v silnější rotaci Brno. Ne až tak početně jako kvalitativně. Jenže z kraje třetího duelu skončila sezona pro ústředního muže prvních dvou zápasů, Viktora Půlpána. Už se zdálo, že se misky převáží na stranu Beksy. Jihomoravané však dokázali svého lídra nahradit. Dál se stali hůře čitelnějším týmem. Kdokoliv naskočil z lavičky, dokázal udržet tempo. Pardubičtí sice také, ale body dávaly převážně osoví hráči.

Lepší rozvržení minut.

Tento faktor souvisí s tím předchozím. Brněnský trenér Lubomír Růžička rozděloval minuty téměř jako podle šablony. Jen výjimečně některý z jeho svěřenců překročil třicítku. I největší opory strávily na palubovce třeba pětadvacet minut. Za to v pardubickém týmu se našli tací, kteří téměř neslezli z palubovky. Především Tomáš Vyoral nebo Dantez Walton. Můžete být sebelépe trénovaný, můžete mít sebelepší fyzičku, ale v tak dlouhé sérii není studnice sil bezedná. Tohle není obžaloba trenérů. K udržení kvality výkonutýmu zkrátka nemohli své klíčové hráče na nic šetřit.

Pardubice (v pruhovaném) hostily na své palubovce Brno.
Železný Švrdlík má na tachometru 266 zápasů. Sérii chce protáhnout do semifinále

Více dvojciferných střelců.

Double figures. V překladu dvojčíslí, v basketbale dvojciferný počet bodů. V součtu všech utkání mělo Brno více střelců s minimálně deseti body. Klidně i šest. Především v domácích zápasech byly rozdíly patrné. Vysvětlení je nasnadě. Strávili na palubovce více času než pardubičtí náhradníci a naopak tradiční střelci hráli méně. Na Vyoralových téměř třicet bodů se sice hezky kouká, ale když se k němu nikdo nepřidá, efekt je nulový…

Odpočinkový zápas.

Pardubičtí basketbalisté jeli ve všech zápasech na doraz. Brno na ně přichystalo léčku. V šestém utkání přijelo do haly Dašická na výlet. Pod Špilberk se vracelo a jeho autobus byl o 34 kilogramů těžší. Ano, utrpělo tak vysokou prohru. Otázka, jestli to byl plán, nebo jen reakce na zjištění, že by nedalo koš ani z útoku pět na nikoho. Hosté tak ušetřili mraky sil, které se jim tuze hodily pro koncovku závěrečného střetu…

Tomáš Vyoral táhne pardubický tým do semifinále.
Zapomeňte na hladký postup, série je znovu otevřená

Komentář Zdeňka Zamastila

Nikdo nemůže říct půlku slova!

Už zase. Pardubičtí basketbalisté vypadli už ve čtvrtfinále. Po těch dvou předchozích neúspěších, co si budeme povídat, „Final Four“ je úplně jiný level, však opustili play off se vztyčenou hlavou. Soupeři z Brna i svým fanouškům se mohou podívat ve stejné linii do očí. Zatímco po sériích s Olomoucí a Kolínem příznivci Beksy po právu nad výkony svých miláčků brblali, tak letos nemohou říct půl slova! Dřeli do poslední vteřiny. V koncovce se přiklonilo štěstí i více sil na stranu protivníka.