Kliknutím zvětšíteŘítit se z kopce se zkušeným řidičem, nebo zatáhnout za brzdu a vyměnit ho za nováčka? Před tímto dilema stálo vedení pardubického basketbalového klubu. Nakonec se shodlo na razantním řešením. Pět kol před koncem základní části už si prý nemohli dovolit nějakou měkkou verzi. Generální manažer Martin Marek a sportovní ředitel Radek Nečas mimo jiné rozplétají důvody, které je utvrdily ve správnosti jejich činu.
Kdy ve vás uzrála myšlenka odvolat trenéra Kennetha Scalabroniho a kdo s tím nápadem přišel?
Martin Marek: Jednalo se o společné rozhodnutí. Komunikovali jsme ho ve třech lidech v rámci výkonného vedení. Začali jsme už před Vánocemi a zápas 29. prosince s Olomouckem to jen potvrdil. Sešli jsme se 3. ledna na klubu a večer definitivně rozhodli. Druhý den ráno jsme náš verdikt oznámili kouči Scalabronimu a následovala další opatření směrem k týmu. Mám na mysli důrazné pohovory s hráči na téma: jak se jich dotkne fakt, když nesplní stanovené cíle. Utáhli jsme šrouby na všech frontách.
Problém ale asi nebyl jen v trenérovi, viďte?
Radek Nečas: Výkony týmu neodpovídaly našim představám. Ano, vina nebyla pouze v trenérovi. Je i na hráčích a k odpovědnosti se hlásím také já. S tím, že jsem nedokázal více tlačit na zlepšení herního projevu. Podle mého názoru tým potřeboval impulz, aby se některé věci změnily. Především, aby se zintenzivnily tréninky a my se posunuli dál. Tento rázný krok byl první ale je možné, že se nejednalo o poslední změnu. Teď je na každém z nás, jak si nastaví zrcadlo. Každý musí začít od sebe, protože jsme vypadali na hřišti jako solitéři a ne jako soudržný tým.
Tedy klasický scénář. Nejjednodušší je vyměnit trenéra.
M.M. Proces odvolání trenéra nikdy není ze dne na den. Vedení má nějaké představy herního projevu. Před sezonou se na tom dohodne s trenérem. A trenér má ty požadavky plnit. U nás to funguje tak, že prakticky každý den diskutujeme o tom, jak na tom jsme a jak bychom na tom měli být. Zejména poslední dva měsíce jsme se ale rozcházeli. Realizační tým od nás dostal podněty, co bychom chtěli, ovšem s tím jak na ně zareagoval, jsme nebyli spokojeni.
R.N. Ne, že bychom byli diktátoři a určovali, jak bude tým hrát. Na začátku sezony Ken Scalabroni přednesl jaký bychom měli mít herní projev a řekl, jak vidí náš tým. My se akorát snažili držet jeho linii. Jenže naše cesty se začaly rozcházet, což vyústilo v jeho konec.
Neobjevily se nějaké trenérovy neshody s hráči či vedením?
M.M. Profesionální neshody, respektive rozdílné názory mezi trenérem a vedením ano. A to ohledně dalšího směřování týmu a s tím související reakce na vzniklou situaci. Vzhledem k tomu, že by Kenovi po sezoně vypršela smlouva, po které jsme mohli uplatnit opci, jsme stáli před rozhodnutím, buďto to nechat rozjeté i když po špatné cestě, nebo udělat personální impulz. V tuto chvíli už jsme si nemohli dovolit nějakou light nebo soft verzi.
Klub je známý spíše tím, že s trenéry máte větší trpělivost. Nehrál tedy roli zvýšený tlak z vnějšku?
M.M. Ne. Důrazně chci říct, že to bylo jen o vedení klubu. V Bekse jsem dvanáct let, ať už jako hráč nebo manažér. Od roku 2009 jsme tady neřešili nic horšího než páté místo. Jasně, v létě jsme pozměnili tým, když jádro čtyř hráčů je jiné. Uvědomujeme si, že se nejedná o jednoduchou sezonu. Nicméně desáté místo s bilancí šesti výher a jedenácti proher i herní projev a například jakým způsobem prohráváme, to jsme už nemohli akceptovat.
Nebyl v případě kouče na škodu jeho americký optimismus ve stylu: Poctivě trénujeme, jednou to musí přijít?
R.N. (pousměje se) Veškerá naše zápasová nepohoda vznikala z tréninkových návyků. Nebyli jsme tak důrazní v tak zásadních věcech jako je obrana. Takto jsme se rozhodně prezentovat nechtěli. Pardubice hrály vždy útočný basketbal a jejich velkou zbraní byly rychlé protiútoky. Na základě toho, jsme sestavovali tým. Po minulé sezoně nám odešlo jinam, nebo ukončilo kariéru několik hráčů. O to víc jsme tušili, že budeme muset přidat a ty zásady od těch stávajících vyžadovat. Denně. Nestačí to jednou říct a pak čekat, že to někdo automaticky udělá. Týmu jsme chtěli být nápomocni tvrdým vedením. Bohužel ta zpětná vazba byla nedostačující. V zápasech to vypadalo tak, že to jednou vyšlo a podruhé už ne. No a při sérii proher se neměl tým o co opřít.
Vadilo vám ještě něco na jeho koučování?
M.M. Je nutné říct, že v naší struktuře hlavní trenér kompletně zodpovídá za herní projev i výsledky. Vinu sice nesli i další, ale zodpovědnost hlavního trenéra je u nás jasně daná. Bylo potřeba změnit celkové vedení toho týmu, nejen koučink v zápase.
Kenneth Scalabroni na lavičce nepůsobil ani tak, že by tým burcoval. Hráči mohli být poměrně v klidu, když všude prohlašoval, že jejich čas přijde, nemyslíte?
R.N. Ken má za sebou a možná také před sebou spoustu let trénování. I pro něho bylo něco nového, že jsme měli mladý a v uvozovkách nezkušený tým. Respektive přišli jsme o hráče, kteří uměli na hřišti více komunikovat. O to víc se to v letošní sezoně žádalo od něho. To bohužel nepřicházelo a tým neměl v zápasech nad sebou bič. Ken mu nedával to, na čem jsme se domluvili. Už ho tak v těch zápasech neřídil.
Do role hlavního kouče jste posunuli asistenta Adama Konvalinku. Také on má zatím nevydařenou ligovou sezonu také na svědomí. Proč zůstal?
M.M. Otevřeně říkám, že na stole leželo vícero variant. Jedna z nich byla odvolat i jeho. Nakonec převládl timing i skutečnost, že tým zná. Kdybychom vzali někoho zvenku, tak by trvalo než by se s ním sžil. No a my už nemáme čas na nějaké experimenty. V tu chvíli chybělo pět utkání do konce základní části. Navíc v době, kdy se vůbec neví, jestli bude nadstavba. No a my potřebujeme urvat play off. Museli jsme jednat okamžitě. Adam si uvědomuje, že je podepsaný pod zatím neúspěšnou ligovou sezonou. Proto jsme v jeho případě zvolili slovo dočasně. Zatím jsme domluveni do konce základní části. Jak se říká, nedostal tuto funkci zadarmo. Ve smyslu Ken jde ven, Adam dovnitř a tím je hotovo. Není. Naopak. S ním se bude za měsíc vyhodnocovat, jestli tým učinil progres.
Budete hledat trenéra mimo klub, nebo si vystačíte z vlastních řad? A hrnuli by se momentálně do Pardubic?
M.M. Netajíme se s tím, že paralelně se klub ohlíží po novém trenérovi. A ví to i Adam Konvalinka. Už v den odvolání se nám nabídlo několik trenérů. Registrujeme zájem zvenčí, ale soustředíme se dovnitř týmu. Pro nás je opravdu zásadní tento měsíc. Pak uvidíme, možnosti jsou otevřené.
Sedíte na dvou židlích. Jste rád, že už si nepovídáte sám pro sebe, jak by to mělo vypadat a můžete své rady vydávat za oficiální?
R.N. Každý týden jsme měli mítink, kde jsme si vyhodnotili odehrané zápasy a plánovali přípravu na ten další. Tudíž jsem si neříkal námitky jen pro sebe. Kenovi i zbývajícímu trenérskému štábu jsem je mohl tlumočit. Nicméně, je pravda, že teď mám větší možnost ovlivnit družstvo, v tom smyslu, že je mohu říkat na přímo. O to se od prvního dne v nové roli snažím a doufám, že tým nakopneme k výkonům a výsledkům, kterými se chceme prezentovat. Od začátku sezony každému říkám: Samozřejmě budu zklamaný z prohry, ovšem když uvidím progres v herním pojetí, tak ji budu daleko lépe kousat. Protože se dá očekávat přeskočení na vítěznou vlnu. Musíme do hráčů dostat, co od nich očekáváme, jaké je jejich úloha na hřišti.
Propírá se také nedostatečná fyzická kondice hráčů. Co vy na to a mohl tento fakt ovlivnit covid a s ním spojená opatření?
R.N. Co se týče covidu, tak karanténa byla nařízena v pravou chvíli, v době kdy jsme stejně nesměli hrát. Většina týmu si to odbyla a pak už to bylo jen o jedincích. Podle mého názoru to nemělo až takový vliv na tým. Pochopitelně pár tréninků po návratu bylo těžkých. Je pravda, že jsme fyzicky na tom nebyli tak, jak bychom měli být. Tak, abychom mohli neustále udržovat námi představované tempo.
Veřejnost spílá také vedení klubu. Útoky směřují i na vás. Pociťujete je a jak je vnímáte?
M.M. Ty útoky už jsou tady deset let. Jsem rád, že lidi pardubickým basketbalem žijí a že jim není lhostejná situace, ve které se momentálně nacházíme. Samozřejmě každý přichází s nějakým řešením. Na nás je, abychom vybrali to nesprávnější a tým nasměrovali dopředu. Když se ještě vrátím k té trenérské výměně, tak to bylo složité rozhodnutí. Na jednu stranu člověk nechce podříznout větev někomu, kdo má zkušenosti a je lidský a na tu druhou má obrovskou zodpovědnost za vybudovanou značku. Proto všechny rozhodnutí děláme pro klub.
Nepřecenili jste současný hráčský kádr? Respektive nepodcenili výběr hráčů?
R.N. Z mého pohledu jednoznačně ne. Někdo může namítat, že nemáme tak kvalitní kádr. Já s tím nesouhlasím. I když na dlouhou dobu vypadl Jakub Merešš, který měl být jedním ze stavebních kamenů nového týmu, pak se zranil Tomáš Vyoral, tak jsme nikdy v těch zápasech neměli problémy na útočné polovině. Což pro mě bylo příjemné překvapení. Nejvíce nás srážely výkony na obranné polovině.
Jaký byl před sezonou a momentálně je hráčský trh?
M.M. Dobří čeští hráči jsou pod smlouvami. Tam někoho získat je hodně těžké. Tedy pokud nechcete jít do nějakého vykupování z kontraktů a roztáčení finanční spirály. Myslím si, že v této situaci u nás není moc klubů, které by chtěly utrácet. Kdybychom tu možnost zvažovali, jako že teď ne, tak bychom se ohlíželi jen v zahraničí. Příliv cizinců je totiž celoroční.
Jak je to v covidové situaci s nabídkou a poptávkou?
M.M. Stále je obrovská nabídka amerických hráčů, kteří se nedostali do Evropy a nemají angažmá. Také proto, že spousta států na starém kontinentu šla cestou jako náš klub. Vsadily na dlouhodobé kontrakty a vybudování národního jádra.
Usedl jste do křesla sportovního ředitele v nejtěžší možné době. Nejsou peníze, i kdyby byly, tak nejsou hráči: Doma vybráno, zvenku přivést trochu riskantní…
R.N. Nesouhlasím s tím, že by nebyly peníze. Rozpočet klubu se podařilo naplnit. Co se týče těch zahraničních hráčů nebo jejich agentů, tak se mi chodí denně pět, šest emailů s přáním hrát v našem klubu. A prý by k nám šli i pod cenou. Hráčů je na trhu hodně. Mohli by se i přivést, ale platili by pro ně covidové podmínky. Museli by se prokázat negativními testy. Trh nespí, ale my jsme vyslali našemu týmu jasnou zprávu, že mu věříme. Musí se ale změnit určité věci, co se týče každodenního drilu. Musí začít od detailů jakou jsou agresivita na tréninku. Nesmí to být tak, že to jen my budeme od nich vyžadovat. Musí to vyžadovat i od svých spoluhráčů.
V jaké finanční kondici se Beksa nachází?
M.M. Ke 31. prosinci, beru že je fiskální rok od 1. července do 30. června, máme první polovinu pokrytou. V tuto chvíli nikomu nic nedlužíme. Pro nás je důležité, že se udržely městské dotace. Jednáme s krajem, u části partnerů jsme ještě neobnovili smlouvy. Jsme s nimi v nějakém jednání. Nenacházíme se ale v zásadním propadu. Samozřejmě ještě čekáme na dotaci od RNSA, která putovala do profesionálního sportu. Měla by být vyplacena v polovině ledna. Zalátá nám také nějakou díru. Ponížili jsme i rozpočet na hráče, když jsme podepsali mladší hráče. Věřím, že tuto sezonu zvládneme. Otázkou však je, co bude dál, protože dopady covidu na ekonomiku v roce 2021 budou obrovské. Firmy budou do dalších let pečlivě zvažovat sponzoring a marketing. Sport bude první věc, kterou začnou ořezávat.
Je to tak, že bojujete o každého partnera, tudíž se jejich požadavky na výsledky i hru více zohledňují, než kdykoliv jindy?
M.M. Každá firma se chce spojit s úspěšným subjektem. To znamená, že tlak na naše výsledky zvenku určitě je. Pochopitelně kontrakt je marketingový, tak že se v něm hledá i tato hodnota. Momentálně je strašně ořezaná tím, že na zápasech chybí obecenstvo. Strašně těžce se prodává reklama do prázdné haly.
Zpátky k hráčům. Dovolte mi takovou úvahu. Vyoral, nic, Švrdlík, dlouho, dlouho nic, možná Dunans, dlouho nic a ostatní. Není to málo v kolektivním sportu?
R.N. Je to o zodpovědnosti každého hráče. Snažíme se ostatním hráčům vtloukat do hlav, že ji musí brát sami na sebe. Před sezonou všichni chtěli hrát, protože v té minulé tolik nenastupovali a byli z toho zklamaní. Teď přichází čas generace v uvozovkách mladých hráčů, kteří to musí brát více na sebe. S každým z nich se o tom neustále bavíme. V některých zápasech se to daří, v některých méně. Máte pravdu v tom, že potřebujeme být nebezpeční od vícero hráčů, protože se uvolní ruce těm klíčovým. Pak budeme daleko hůře bránitelným týmem, než tomu v některých momentech je.
M.M. Jen taková vsuvka. Vezměte si takovou Opavu. Vloni ztratila Kouřila, před sezonou Bujnocha s Dragounem. Podívejte s čím hrají. Se Šiřinou, Gniadkem a ostatní jsou mladí kluci, které kolem nich zapracovali do rotace. Tím chci říct, že z našeho týmu se dá vyždímat daleko více.
S trenérem Scalabronim jste trpělivost neměli, za to s některými hráči je snad nekonečná…
M.M. Pozor. Není nekonečná. Některým hráčům končí po této sezoně smlouva. Oni to vědí, někteří měli dlouhodobý kontrakt. Sedli jsme si s nimi a oznámili jim, že takhle by to s jejich výkony nešlo. Teď je na nich jak na náš impulz zareagují. Musím také podotknout, že jsme měli v klubu i pozitivní příklady. Viktor Půlpán se dostával na reprezentační úroveň sedm let. Na základě toho jsme zvolili větší toleranci s některými odchovanci. Nikde ale není psáno, že nemůžeme spolupráci utnout.
Nepodlehli jste spíše přání, že z nich jednou budou tahouni. Není to jen takové klamné přesvědčování reality?
M.M. Pojďme se bavit konkrétně. Prohráli jsme po Vánocích doma s Olomouckem. Pepa Potoček i David Škranc vyhráli před sezonou střeleckou soutěž Kooperativa NBL. V tom utkání dali jednu trojku z deseti střel. Je to jejich hlavní činnost, kterou by měli být týmu prospěšní. A my jsme v této sezoně nejhorší ze všech. Kdybyste se přišel podívat na trénink, tak byste viděl, že oni jsou schopni proměnit osmdesát až devadesát střel ze sta.
Kádr je úzký, tedy kvalitativně, chybí konkurence. Nemají hráči jistotu, že mají místo jisté a nemusí tak hrabat?
R.N. Tohle je jeden z faktorů, proč vykonávám funkci sportovního ředitele. Pohodové prostředí chceme změnit. Máme v plánu k nám přivádět mladé ale především dravé kluky. Vytvářet všem konkurenci. Aby viděli, že za ně je na lavičce náhrada. Ještě se vracím k té trpělivosti. Všem opakujeme, že u nás nedostanou nic zadarmo a že u nás nemusejí zůstat napořád. Mají to i zanesené ve smlouvách. My jsme ale věděli, jaký skládáme tým. Bohužel jsme nebyli dostatečně důslední, abychom to dennodenně vyžadovali. Také proto jsme sáhli po změně na trenérském postu.
M.M. Nové smlouvy, které podepisujeme s mladými hráči, už nejsou fixní, ale naopak variabilní. Minuty na hřišti jsou odměnou za jejich práci. Zvenku to vypadá tak, že jsou v týmu pořád, ale nikdo z nezainteresovaných neví, jaké podepisují smlouvy.
Navíc, ti o kterých je řeč, nejsou žádní bouřliváci. Naopak spíše hodní kluci. Psychicky labilnější a kritika je může srazit ještě více dolů, co vy na to?
R.N. Basketbal je kolektivní sport. Tady to opravdu není o jednotlivcích. V obraně to není jeden na jedna, ale pět na pět. V útoku musíme mít co nejvíce nebezpečných hráčů a ne sázet na jednoho nebo dva. Těm se nemusí zrovna dařit. To jsou věci, které drilujeme a po hráčích budeme vyžadovat. Jasně záleží na každém hráči samostatně, ale my musíme fungovat jako dobře namazaný stroj. Se vším všudy. Po psychické i fyzické stránce. A kritika k tomu patří. Musí se s ní vyrovnat, jinak…
Kvalitativně úzká rotace také vyvolává risk v podobě vypadnutí klíčových hráčů, tzv. Jedniček na svých postech. V případě Beksy hlavně rozehrávače. Není to obrovský risk a dárek pro soupeře?
R.N. Do sezony jsme vstupovali s tím, že Tomáš Vyoral bude jasnou jedničkou na postu rozehrávače. Pak jsme měli několik možností koho dosadit na dvojku. Jestli cizince, českého hráče z jiného klubu a nebo z vlastní líhně. Po odchodu Viktora Půlpána jsme vsadili na dalšího odchovance Michala Svojanovského. S tím, že bude dostávat v zápasech více příležitostí, aby si Vyo mohl odpočinout. Zatím se nám to nedaří. Tím, že nemáme druhého klasického rozehrávače, musíme využívat hráčů z perimetru. Nicméně, i když nám vypadne Vyo, tak máme tým na to, abychom se pohybovali v horních patrech tabulky.
Ligová sezona je výsledkově nepovedená. Play off se jeví povinností. Odehráno máte nejvíce zápasů a pohybujete se na hraně horní skupinu nadstavby. Jak to vidíte očima realisty?
M.M. Po mně nemůžete chtít reálný odhad. Nedokážu se oprostit od toho, že tím klubem žiju. Takže musím věřit tomu, že se do play off dostaneme. Kluci zareagují na ten impulz, co jim vedení dalo. Teď čtrnáct dní nehrajeme a hráči musí počítat s tím, že to pro ně budou tvrdé dny. Už po vítězném utkání s Kolínem, druhý den dřeli do úmoru. Nabereme kondici a na výsledcích se to projeví. Máme dobrý los, dvakrát hrajeme doma a jedeme do Ostravy. Vše držíme ve svých rukou. Nevzdáváme ani boj o první šestku…
R.N. Tuhle sezonu nechceme odpískat. Jako, že to nějak jen dohrajeme. Naopak. Chceme se vrátit k naším předsezonním cílům. Tedy minimálně bojovat v zápasech play off. Věřím, že nám to vyjde. Pokud ne, tak chceme nasměrovat tým k tomu hernímu stylu, který budeme vždy Pardubicích hrát. S každým týmem.
29
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
