Jak je důležité míti Filipa. Toto dílo Oscara Wildeho v kabině pardubických basketbalistů nenajdete. Vedení tam rozdává povinnou literaturu s názvem Jak je důležité míti Vya… Reprezentační rozehrávač Tomáš Vyoral je totiž jako jediný ze současné Beksy schopen brát zodpovědnost na sebe ve vypjatých momentech utkání. Naposledy v koncovce s USK Praha. V něm také pokořil hranici 4000 bodů v NBL.

A teď dohnat tátu…

Meta 4000 bodů v Národní basketbalové lize se nepřekonává každý den. Připomněl vám toto magické číslo někdo před zápasem?
Dlouhodobé statistiky nevedu, takže jsem vůbec před zápasem s USK Praha nevěděl, kolik mám celkem na kontě bodů. Po utkání to pro mě bylo milé překvapení. Jsem rád, že jsem hranici 4000 bodů překonal.

Neříkejte, že si vás klubový pokladník před duelem nenaťukl ve stylu: Hele Vyo, šestnáct bodů a platíš!
Ne vážně, nikdo za mnou nepřišel, že budu platit. Víte, ono je tyto statistiky vést v patrnosti náročné. Takže možná i proto je nikdo u nás v týmu moc nesleduje.

Do kasy týmu nic nepřiteče?
O ničem nevím. Pokladník po mně nic nechtěl. Každopádně, když si to rozmyslí, tak do týmové kasy přispěju.

Je vám osmadvacet let. Odpovídá počet odehraných sezon nově číslu 4013?
Pokud se nepletu, letos hraju dvanáctou sezonu v české lize. To už je podle mě docela velké číslo. Nedokážu přesně odpovědět, jestli to odpovídá nebo ne. V některých sezonách, jako například na začátku kariéry nebo v Nymburce jsem neměl ústřední roli, abych mohl dávat vyšší počet bodů. Takže jich bylo míň. Naopak v Děčíně nebo Pardubicích jich bylo víc. Je to normální vývoj u každého hráče.

Kooperativa NBL: BK JIP Pardubice - USK Praha.
Fantastický Vyoral. Třicet bodů a překonaná meta 4000

Tvrdíte, že čísla v kolonce celkově nastřílených bodů nesledujete. Přesto, stanovil jste si nějaký osobní cíl?
Žádnou vysněnou metu nemám. Mým cílem je zahrát si alespoň jednu sezonu v zahraničí. Uvidíme, jestli se mi to povede.

Což takhle zdolat absolutní vrchol Josefa Jelínka, který zaznamenal 11 373 bodů? Je to vůbec v lidských silách?
V lidských silách to určitě je, když Pepa Jelínek ten rekord stanovil. Na druhou stranu si myslím, že překonat ho v dnešní době je fakt těžké. On ty koše sázel v úplně jiné době a nedá se to moc srovnávat. V té dnešní je zázrak, když člověk odehraje kariéru bez nějakého vážnějšího zranění. Basketbal je o hodně více fyzičtější i atletičtější. To má za následek spoustu zranění, zejména přetržených vazů v koleni. A klidně sezonu mimo palubovky. Pak je těžké se vracet a ještě plnit klíčovou roli v týmu. Podle mě ho už málokdo překoná. Jestli někdo…

Váš otec Vladimír zapsal celkem 7819 bodů. Nestojí vám za to ho trumfnout?
Jste první, kdo mi to pověděl. Ani jsem netušil, že má taťka tolik bodů. Věděl jsem, že jich dal hodně, ale tohle číslo mě překvapilo. Tak to budu ještě muset chvíli vydržet hrát (směje se). Nicméně, že bych s ním nějak soupeřil a musel ho překonat, tak takové ambice nemám.

Nabízí se otázka, do kolika chcete hrát basketbal na nejvyšší úrovni?
Chci hrát do té doby, do kdy mi to tělo dovolí a také do té doby, dokud budu stačit mladším. Rozhodně nemíním tlačit na pilu a za každou cenu hrát do čtyřiceti. Až ucítím, že je vhodná chvíle odejít, tak to udělám.

Ale na vašem postu, postu rozehrávače se dá hrát i do čtyřiceti, nemyslíte?
Myslím, že jo. Každý má nějaké přednosti: rychlost, fyzičnost, dynamika. Na druhou stranu těch zápasů je spoustu a v pokročilejším věku je tělo náchylnější na zranění. Hraje se velice agresivně. Klouby dostávají hrozný ranec odrazů. V dnešní době je úctyhodné, když někdo dokáže vydržet hráč do sedmatřiceti. Petr Benda je jen jeden (úsměv).

VE SVÉM ŽIVLU. Když může pracovat se dřevem, je bývalý pardubický basketbalista nejšťastnějším člověkem na světě...
Ondřej Kohout z profi basketbalisty truhlářem! Vytvářím něco, co po mně zůstane

Naznačil jste, že by se vám líbilo vyzkoušet si zahraniční angažmá. Co třeba v Německu, kde jste se při působení otce narodil?
Když jsem byl mladší, tak jsem si chtěl zahrát Euroligu, ale nevím jestli mám ještě reálnou šanci. Teď nemám vysněnou destinaci. Když jste to ale vyslovil, tak Německu bych se rozhodně nebránil. Tamní liga je, co se týče herní kvality či zabezpečení na velmi vysoké úrovni. Hrají tam daleko lepší Američani než u nás. Stejně tak bych nepohrdl ani Polskem, ale asi bych to nespecifikoval.

Už jste to nakousl. V každé sezoně jste tolik bodů nenastřílel. Kde se vám dávaly či dávají, ve smyslu menší konkurence, snadněji?
Podle statického hlediska jsem měl největší roli v Děčíně a nyní v Pardubicích. Nymburk je o jeden až dva levely výše. Na soupisce figuruje dvanáct vyrovnaných hráčů a těžko se tam při takové konkurenci prosazuje.

Není to v Pardubicích ještě o stupeň výše než v Děčíně?
Tak určitě (chechtá se).

V letošní sezoně už neplatí poučka: Stačí uhlídat Vyorala a Pardubice nemají šanci. Zhoršila se kvalita Kooperativa NBL, nebo jste ještě lepší než v té loňské?
Na tuhle otázku by měl odpovědět někdo jiný. Snažil jsem se na sobě v létě ještě víc makat. Mám za to, že zúročuju tu dřinu. Musím ale také přiznat, že kvalita soutěže šla dolů. Dříve byla vyšší, ať už zásluhou Američanů či hráčů ze zemí bývalé Jugoslávie. Liga byla někde jinde. Jenže z důvodu koronaviru kluby šetří, nemají peníze na zahraniční hráče. Dostávají tak větší prostor mladí kluci, kteří logicky nemají tolik zkušeností.

Je to super pocit

Po litevské „bublině“ jste ještě více v herní i střelecké ráži. Je to jenom zdání, nebo vám reprezentační akce v něčem pomohla?
Určitě mi pomohl ve vyšší míře sebedůvěry. Cítil jsem, že jsem byl týmu víc platný. Do té doby jsem zas až tak velkou minutáž nedostával. Hlavně v utkání s Dánskem jsem si dokázal, že mohu hrát na mezinárodní úrovni. To jsem si přenesl i do těch dvou zápasů po reprezentační přestávce. Člověk si v domácí soutěži vždy víc věří, když se mu daří na evropském poli.

Kooperativa NBL: BK JIP Pardubice - USK Praha.
Beksa chce protáhnout šňůru, Tuři musí začít proti Opavě od obětavosti

Všichni protihráči vědí, že proměňujete klíčové střely a stejně vás neuhlídají. Neříkejte, že to není pro vás slastný pocit?
(pousměje se) Je to tak. Všichni vědí, že na sebe beru zodpovědnost, že v koncovce budu mít balon ze všech nejvíc. Určitě na tom mají velký podíl i mí spoluhráči, kteří mi třeba postaví dobrou clonu. Každopádně je to věc tréninku. Situace máme nasimulované. Hodně na nich trénuji střelbu a teď se mi to všechno vyplácí.

S velkou dávkou nadsázky, nepřipadáte si jako hvězda NBA? Vaše závěrečné trojky, jako například ta proti USK, se dají přirovnat ke slavným buzzer beaterům.
(usměje se) Je to super pocit, když člověk může takovýto zápas, kdy jenom dotahujete, otočit. Ale jako hvězda NBA si fakt nepřipadám. Stojím nohama na zemi. Nyní máme do konce roku přijatelný los, tak bychom z něho chtěli vytěžit co nejvíce výher. Tabulka je kolem středu hodně nahuštěná, potřebujeme se posunout ke čtvrtému místu.

Zmínil jste sice pomoc spoluhráčů, nicméně jsou fáze zápasu, kdy vy máte míč a čtyři kolegové jen koukají, jak to zařídíte. Co vy na to?
Samozřejmě to vnímám. Rozhodně se nebojím brát na sebe zodpovědnost, na druhou stranu bych přivítal, kdyby byli aktivnější. Prospělo by to hře týmu, protože by se pozornost soupeřů musela obracet i na ně a mě by se ulevilo. Nemohou na mě spoléhat do nekonečna. Pokaždé mi střela nemusí vyjít. Potřebujeme, aby si více věřili. V play off by se nám to nemuselo vyplatit.

V Nymburce jste se nedostával tolik do hry a nyní v Pardubicích pomalu neslezete ze hřiště. Nepřipadáte si jako Alenka v říši divů?
S tím a právě proto jsem do Pardubic šel. Očekával jsem vyšší minutáž i důležitější roli. Hráči si občas stěžují, že hrají moc nebo zase málo. Já jsem rád, že hraju hodně i když někdy je to až až. Pokud se ale hraje jen dvakrát týdně, tak se dá v průměru těch pětatřicet minut zvládnout.

V kariéře už jste zažil dva protiklady. Je pro vás lepší být týmu, který kosí tituly a moc nehrát, nebo zastávat ústřední roli v horším týmu?
Především nikdy bych nešel do týmu, který hraje konec tabulky a také bych nešel tam, kde bych neměl ani procento šanci si zahrát. Nebylo to tak, že bych v Nymburce vůbec nehrál. V lize těch zápasů bylo poměrně dost. Myslím, že jsem tam nevyhořel. Ale bylo mi to málo. Chtěl jsem si dokázat, že mám ještě na víc, že jsem schopný vést tým. A k otázce. Kdybych si měl vybrat, jestli hrát v průměru pět minut a získat titul, nebo hrát pětatřicet minut a dostat se do semifinále, volil bych určitě tu druhou variantu.

PĚT MINUT. V litevské bublině si pardubický pivot Kamil Švrdlík moc nezahrál. Takhle přes něj střílel Michael Earl Gilmore z Belgie.
Kamil Švrdlík: Vždyť to mohla být poslední šance

Made in Vyo

Celkem: 4013 bodů ve 428 zápasech s průměrem na jedno utkání 9,4.

BK Armex Děčín: 2134 bodů ve 144 zápasech s průměrem na utkání 14,8.
ERA Basketball Nymburk: 740 bodů ve 170 zápasech s průměrem na jedno utkání 4,4.
BK JIP Pardubice: 716 bodů ve 36 zápasech s průměrem na utkání 19,9.
USK Praha: 218 bodů ve 32 zápasech s průměrem na jedno utkání 6,8.
Karma Basket Poděbrady: 148 bodů ve 27 zápasech s průměrem na utkání 5,5.
BC Unikol Kolín: 57 bodů v 19 zápasech s průměrem na jedno utkání 3,0.