Po základní části jste figurovali na čtvrtém místě. Bude vaše hodnocení pozitivní?
Vzhledem k tomu po jaké cestě jsme se vydali jít, ji beru jako úspěch. Čtvrtá příčka je umístění, kde jsme měli být. Otevřeně také říkám, že některé zápasy jsme vyhráli se štěstím. Hlavně doma proti Ústí a Svitavám. Na druhou stranu jsme ztratili několik utkání, kdy jsme nemuseli. Neměli jsme pustit z rukou poslední čtvrtinu v Děčíně a už vůbec jsme neměli prohrát v Brně.

Až na jednu výjimku nezvládáte souboje s celky nad vámi a těsně pod vámi.
O Nymburku se nemá cenu zmiňovat. Opava je objektivně lepší. Můžeme ji jednou porazit ale ne dlouhodobě porážet. Svitavy mají rovněž nabitý tým. Je tu Olomoucko, silný je také USK. Proti těm tzv. lepším celkům je potřeba, aby se s obranou sešla i střelba. A s tím zatím máme značné problémy.

Rozhodli jste se začít budovat nový tým, bez americké výpomoci. Nepoložili jste tak na oltář výsledky?
V žádném případě jsme na ně nerezignovali. Chceme dostat z potenciálu, který mimochodem vidím v týmu i jednotlivcích obrovský, co nejvíc. Nicméně dlouhodobé cíle jsou pro nás důležitější než umístění v této sezoně. A rozhodně to neberu jako klišé psané na papíře.

Mám to chápat tak, že umístění pro vás není prioritou?
Mluvili jsme o tom už před začátkem sezony. Schválně jsem říkal, že chceme budovat české jádro ve tříletém horizontu. Samozřejmě, že teď pracujeme v mikrocyklu jedné sezony a nechceme se vzdávat. Nicméně opravdu nevím, jestli to bude letos na medaili. Jsme připraveni akceptovat případný neúspěch, pokud se nám bude dařit budovat nový tým.

A daří se?
V naší hře vidím hodně pozitiv a letošní sezona mi dává otázky na dlouhodobé odpovědi. Neměl bych je, kdybychom do toho nešli. Mám na mysli některé hráče. Kdybychom jim nedali tolik příležitostí, tak se nedozvíme, co v nich je. Nicméně, když už máme s nimi zkušenost, tak víme jak reagovat. Dříve jsme takto postupovali u Viktora Půlpána.

Můžete to více rozvinout?
Pulpymu trvalo sedm let, než se dostal na úroveň, na které je dnes. Od té doby, co odešel Michal Čarnecký z klubu, tak byl Viktor druhým rozehrávačem. Teď už je na úrovni prvního. Proces s jeho výchovou se dá vyhodnotit jako úspěšný a on má hodnotu pro celý český basketbal. Kdybychom to tenkrát nevyzkoušeli a neměli s ním tu trpělivost, bůh ví, kde by byl. Teď máme v týmu několik takových hráčů. A jak správně odhadnout u koho být větší optimista a u koho ne? Tato sezona nám pomáhá proces vědění zrychlit.

To chápu. Přesto necítíte tlak z představenstva společnosti nebo fanoušků?
Pochopitelně. Ten bude vždycky a je to správné. Lidé chtějí, aby jejich tým vyhrával. Je pravda, že na to byli v posledních letech zvyklí. Pokud mají být Pardubice dlouhodobě úspěšné, tak musí být sezonu, dvě trpěliví. Po loňském roku jsme se potřebovali nadechnout nejen finančně ale i personálně. Rozhodli jsme se sáhnout do vlastních řad, tedy do Vrcholného střediska centra mládeže. Překopali jsme strukturu, aby se vybudovala nějaká klubová kultura. Lobujeme za zlepšení sportovních podmínek. Absolvujeme na spoustě polích spoustu bitev, které se musejí stát.

Mluvíte velmi přesvědčivě. Jste připraveni je vyhrát?
Určitě, ale vážně se to nedá zvládnout za jednu sezonu. Museli jsme začít budovat něco na pevných základech. Ty pevné základy teprve teď hloubíme. Jestli si máme vzít ponaučené z loňského ročníku i z těch sezon před tím, které byly spíše rychloobrátkové, tak musíme trvat na dlouhodobější koncepci.

Nikdy neříkej nikdy…

Martin MarekZdroj: ArchivVydali jste se úplně opačným směrem, než tím, který charakterizuje tuto netrpělivou dobu.
Naší filozofii musíme věřit. Nesmíme panikařit, když prohrajeme pár zápasů. Přiznávám, že momentálně prožíváme krizové okamžiky. Víte, nejjednodušší by bylo upozadit hráče, kterým to nejde a přivést cizí hráče. V tu chvílí ale člověk neví, jestli ten kluk, co ho odstavíte, výkonnostně nezabrzdí. Hráči potřebují cítit naši důvěru.

V této sezoně tedy už neuvažujete o posílení kádru?
Nikdy neříkej nikdy. Uvidíme, jak bude vypadat zdravotní stav. Nyní jsme citelně oslabeni. Viktor Půlpán, i když to není nic zásadního, tak nám ještě bude chybět. Na jeden až dva týdny nemůžeme počítat ani s Ozrenem Pavlovičem. Nově si zlomil prst Radek Nečas. Ani Ondřej Kohout není stoprocentně fit. Nevylučuji příchod nového hráče. Jeho angažování ale musí mít pro nás smysl.

Můžete to vysvětlit?
To znamená, že nám pomůže na místě, kde hoříme. Třeba na pozici dva momentálně nemáme žádnou produkci. Potřebujeme tam alespoň něco. A ne, že Michal Svoboda nebo Josef Potoček za dvacet minut na hřišti, nic nedají. Ano, práce s nimi je dlouhodobější proces, na druhou stranu nejde to čekat do nekonečna.

Tomáš Vyoral, dlouho nic, Vyoral a pak až další. Proti tzv. slabším celkům se to jakžtakž může zachránit, ale s těmi silnými se nedá takto operovat, souhlasíte?
Naprosto souhlasím, že se s tím vyžít nedá. Od začátku sezony hledáme někoho v útoku, kdo by ho bodově podpořil. Ozy, Kamil Švrdlík, Pulpy, David Škranc měli tři, čtyři vydařené zápasy. Musí ale takhle hrát pokaždé. V nadstavbové části nás čekají samé těžké zápasy a tam už není úniku. Jsme si vědomi, že oproti ostatním týmům nemáme tak širokou rotaci. A teď nemyslím na počet.

A když to nepůjde tolik v útoku, tak perfektně bránit.
Přesně tak. Alfou a omegou jsou doskoky, těmi si můžeme pomoct. O tom jsme se přesvědčili doma proti Opavě, kdy jsme soupeři dovolili dvacet čtyři útočných doskoků. To nemůže být, v A1 je to smrt. Vya v tom ale vepředu nemůžeme nechat samotného. Tím apeluji na ostatní, aby se k němu přidali. Hlavně na křídlech. Třeba David Škranc na to má, ale nemůže to předvést jednou za čtyři zápasy.

Hrají o další smlouvu

Dříve někteří hráči čekali na to, co vymyslí sebevědomí Američani. Po jejich odchodu mohli převzít taktovku. A výsledek? Bezmezně spoléhají na Vyorala…
Přesně jste to pojmenoval. Silnější soupeři mají usnadněnou situaci. Tomáše zdvojují, ztrojují. Když to zjednoduším, tak jim stačí uhlídat Vya. V nadstavbové části mají hráči poslední možnost ukázat, že do týmu patří. Po sezoně některým končí smlouva a přestože jsme vyhlásili dlouhodobý proces budování českého jádra, nejsou chránění. Musí si tedy uvědomit, že hrají o své další angažmá. Je spoustu dalších českých hráčů, co chtějí hrát v Pardubicích.

S tím vším souvisí fakt, že zatímco Pardubice disponují po Nymburce druhou nejlepší obranu, tak horší útok už má jen Brno.
Stačí se podívat na trojky. Máme nejméně proměněných střeleckých pokusů s úspěšností 31,4 procenta. Ať je to, jak je to, tak Vyo na sebe na táhne tolik pozornosti, že se nám otevírá prostor pro volné střely. My je musíme proměňovat. Zvlášť když tady máme hráče, kteří jsou, pokud to řeknu natvrdo, jednodimenzální, opoziční střelci. Jinak s obranou můžeme být až na pár výjimek spokojeni. V tomto odvedli trenéři Scalabroni s Konvalinkou velké penzum práce.

Podruhé v řadě jste se nedostali do pohárového Final Four. To se vám asi nekouše moc dobře?
Každopádně naším cílem byl postup. Chtěli jsme mezi horní čtyřku a nezdar se Svitavami ve čtvrtfinále beru jako negativum.

Naopak v Alpe Adria Cupu usilujete o postup ze čtvrtfinále. Jak vnímáte tento pohár, který se ale úrovní nedá rovnat s jinými evropskými soutěžemi?
Ano, úroveň basketbalu není tak vysoká jako v Lize mistrů nebo ve FIBA Europe Cupu. Na druhou stranu našim klukům to dává za daleko nižší peníze mezinárodní konfrontaci. My osobně si zatím nemůžeme stěžovat. Klosterneuburg byl relativně slabý, ovšem Škrljevo, Gliwice i nyní ve čtvrtfinále Levice byly pro nás silní soupeři a my odehráli dobré zápasy. Alpe Adria Cup plní to, co jsme od soutěže očekávali.

Dnes stojíte před branami semifinále. Najdete klíč?
Naším cílem je jednoznačně postup do Final Four. Proto jsme také Tomáše Vyorala nechali přes víkend odpočinout. Na Dašické to bude velká bitva s otevřeným koncem. Vždyť Levice mají v kádru pět slovenským reprezentantů a tři cizince…