Naposledy v zápase s USK Praha zaznamenal dvanáct bodů. Ke své smůle i týmu všechny v prvním poločase. A po změně stran střelba z dálky Bekse chyběla. Nakonec padla 77:79.

V utkání s USK jste se vrátili po dlouhé době do enteria areny. Na rozdíl od některých spoluhráčů vy jste od začátku bodově perlil. Nevadí vám tento nezvyk?
Mně osobně je to jedno, kde hraju. Koš je koš a lajny jsou všude stejné. Připouštím ale fakt, že to někomu nemusí vyhovovat, což se v zápase projevilo.

V nadstavbové části vám to zatím pálí. Co se změnilo?
Na to je jednoduchá odpověď. Nic. Střílím, jak střílím už odmala. A buď to do koše spadne, nebo ne. Nelámu si nad tím hlavu. Když nedám, zkusím to znovu.

Ano, tímto tvrzením jste již proslulý. Nicméně v letošní sezoně se chce od vás více. Necítíte větší tlak?
U každého hráče je hodně důležitá psychika. Nesmím si ji nechat rozhodit. Musím dělat to, co umím. A to je střelba, takže na ni se soustředím nejvíce.

Pomáhá důvěra trenéra Scalabroniho, když se střelba nedaří?
Kouč Scalabroni je velmi trpělivý a neustále nám dodává sebevědomí. Máme za trenéra opravdovou personu a všichni jsme za něho rádi.

Co říkáte myšlence budovat v Pardubicích české jádro?
Tato filozofie klubu je skvělá. Jsme v české lize, tak by se měla hrát s českými hráči. Máme jediného cizince, a to ještě z Chorvatska. Myslím, že to klape dobře.

Naznačujete tím, že máte lepší partu, než když v týmu působili Američani?
V týmu je celkově uvolněnější atmosféra. Nevytvářejí se žádné skupinky. Všichni táhneme za jeden provaz a partu utužujeme i mimo palubovku. Více se spolu bavíme. Za mě je to super.

Zpět k střetnutí s USK. Po většinu zápasu jste dotahovali manko. Shodneme se na tom, že jste prohráli zaslouženě?
S tím nesouhlasím. Jednalo se o zcela vyrovnané utkání. Spíš než zaslouženě bych řekl, že USK byl šťastnější.

V prvním poločase jste se prakticky neprosadili zpod koše a tak body naháněli střelbou z dálky. Jenže po přestávce jste za trojkovým obloukem vypadli z role a museli chtě nechtě najíždět.
Hráli jsem po celý zápas svoji hru. Takže i s nahazováním dolů. Jenže nám to z dvojek moc nepadalo. Všechno vychází z dobré obrany. Pokud se vám podaří ubránit, pak i útok je kvalitnější. No a my dělali v obraně dost chyb.

Otočme list k hudbě. Jak se vám líbil koncert Yvetty Blanarovičové, kterou doprovázela komorní filharmonie?
Naživo jsem ji neviděl, ale písničky jsem slyšel. A bylo to parádní vystoupení.

Co vůbec říkáte na akci Hrajeme spolu za Pardubice?
Zažil jsem všech šest ročníků a to spojení hudby a sportu je vážně povedená věc. Líbí se to lidem i nám hráčům. Jsou tací, kteří díky akci přijdou poprvé na koncert komorní filharmonie a tací, co poprvé zavítají na basketbal. Třeba se jim hra zalíbí a přijdou i na náš příští zápas.

K tomu je ale zapotřebí přivítat je výhrou, nemyslíte?
Samozřejmě. Ale nemáme se za co stydět. Dřeli jsme, bohužel nám poslední střela nepadla. Viděli pěkné a dramatické utkání až s infarktovou koncovkou.

Zdálo se z ochozů, jako by vám ubývaly síly?
Utkání bylo náročné pro všechny. Náš tým se potýká se zdravotními problémy. Hráli jsme jen se dvěma pivoty. Navíc se dohry vrátili po třítýdenní pauze rekonvalescenti. Takový Viktor Půlpán odehrál skoro celý zápas. Navíc se nám už v prvním poločase zranil David Škranc. Měli jsme toho fakt plné kecky. A smolná prohra to zdvojnásobila.