Jednou jsi dole, jednou nahoře. Pro něj ale platí: jednou jsi na lavičce a jednou na hřišti… Zatímco v Nymburce a na mistrovství světa trávil více času na střídačce, tak po přestupu do Pardubic se může na palubovku odstěhovat. Rozehrávač TOMÁŠ VYORAL se také stává pevnou součástí reprezentace. Proto není překvapením, že se objevil v nominaci hned od začátku kvalifikace mistrovství Evropy.

Nominace do národního týmu pro novou kvalifikaci už asi musela být pro vás samozřejmostí, co říkáte?
Nikdy to není samozřejmost. Nicméně, doufal jsem, že mě trenéři povolají. Byl jsem za to pochopitelně rád.

Nejenže jste v reprezentaci prověřený, ale především už nevysedáváte v klubu na lavičce podobně jako v Nymburce v minulé kvalifikaci.
Právě proto jsem z Nymburka odešel do Pardubic, kde jsem chtěl dostat nějakou větší roli. Hrát daleko více minut. To se podařilo.

Říkáte více minut. Vám se ale otočil basketbalový život o 360 stupňů. Na místo paběrkování točíte čtyřicítky. Takhle přesně jste si to představoval?
(pousměje se) V některých zápasech by toho mohlo být trochu míň. Ale rozhodně si nestěžuji, protože každý chce hrát co nejvíc. A chce mít tu roli co největší. S tím jsem velice spokojen.

Už jste byl někdy v dospělé kariéře takto vytížen?
Občas ano, když se nám nakumulovala zranění. To, co ale zažívám v Pardubicích, je extrém.

Zdá se, že si v tom libujete. Pro Beksu jste absolutní lídr a hodně na vás spoluhráči spoléhají. Někdy je to až na škodu. Jak to vnímáte?
Do Pardubic jsem odcházel s tím, že režie hry bude víceméně na mně. Jsem rád, že z osobního hlediska se mi daří. Rozhodně ale nemohu být spokojen z týmového pohledu. Taháme několik proher v řadě. Je to ale způsobené tím, že se nám zranilo hodně zkušených hráčů. Až se dáme zdravotně dohromady a půjdeme-li do play off z nějakého dobrého místa, tak budeme ještě nebezpeční.

Vůdcovská role je zavazující. V takto výrazné jste poprvé v kariéře. Jak se vyrovnáváte s tlakem na vaší osobu?
Snažím se tlak nepřipouštět. Když nad tím člověk příliš přemýšlí, pak mu to spíš nejde. Takže to vytěsňuji.

Vrátil jste se do národního týmu. Panuje v něm ještě euforie načerpaná na veleúspěšném mistrovství v Číně?
Úplně nevím, jestli se dá stále hovořit o euforii. Až na pár výjimek jsme tady stále stejní kluci. Vždycky jsme měli perfektní partu. Rozhodně nemůžeme žít jen ze vzpomínek. Nadcházející zápasy vůbec nebereme na lehkou váhu.

Není to zvláštní pocit být už před zahájením kvalifikačních bodů kvalifikován na Eurobasketu?
Je to zvláštní, ovšem každý zápas v národním týmu je vysoce prestižní. Jednak se může člověk ukázat a také nás v létě čeká olympijská kvalifikace. Takže pro tým jsou velmi přínosné zápasy se zeměmi jako je Litva.

Přestože v uvozovkách v kvalifikaci o nic nejde, budete jako šestý nejlepší tým světa pro drobnohledem. O poklesu motivace tedy nemůže být ani řeč, souhlasíte?
Naprosto. Chceme vyhrát každý zápas. Už v pátek chceme proti Dánsku předvést co nejlepší výkon. Doufám, že dorazí hodně lidí.

Mohou vás výkony v Kooperativa NBL postrčit na pozici prvního rozehrávače?
Za ta léta co jsem v reprezentaci už neřeším, jestli budu rozehrávačskou jedničkou já nebo Kuba Šiřina. Spolu se točíme a hraje ten, který má lepší momentální formu.

Jste kamarádi, hecujete se, přejete si úspěch?
Vůbec spolu nesoupeříme. I když občas je to tak vnímáno. Respektive některá media prezentují, že když hrajeme proti sobě, tak kdo z nás bude lepší. My oba to bereme jenom z týmového hlediska.

Poprvé od čínské jízdy se představíte českým fanouškům v domácím prostředí. Přestože nastoupíte proti slabšímu soupeři, věříte, že vám přijdou svojí účastí poděkovat za MS?
V Číně jsme uhráli super výsledek a já si myslím, že by opravdu mohli přijít v hojném počtu. Basket se dostal trochu do popředí a většího podvědomí veřejnosti. Navíc se hraje až v osm večer, a to už je dobrý čas přesunout se do Pardubic i ze vzdálenějších koutů naší republiky.

Poprvé vyběhnete na palubovku jako Pardubák. V enteria areně jste přitom hrál v této sezoně jen dvakrát.
Normálně v aréně nehrajeme. Jenom při zvláštních situacích jako byla akce Hrajeme spolu za Pardubice. Nicméně hala, kde se hrají zápasy kvalifikace, stojí ve městě, kde působím, takže je to trochu jiné. Ale, že bych měl extrémní výhodu oproti spoluhráčům, tak to ne.

Prvním soupeřem České republiky je Dánsko. Co basketbalově víte o této zemi?
Prakticky nic. Nymburk se v minulosti střetl s Baaken Aarhus, což je asi nejlepší dánský celek, který se pravidelně účastní evropských soutěží. Jenže je to zkreslené tím, že v tamním klubu působí hodně cizinců.

Dánsko postoupilo z předkvalifikace, vy jste byli šestí na MS. Dá se říct, že protivníka hravě smáznete?
O padesát to asi neskončí… Basketbalová Evropa se vyrovnává. Musíme také brát v potaz, že máme v sestavě nováčky. I Dánsko se bude chtít předvést. Ale je pravda, že bychom měli vyhrát.

Za to hned v pondělí svedete bitvu na litevské půdě. To bude jiný cvrkot, co říkáte?
Basketbal je v Litvě národním sportem a také je jedním z nejlepších evropských národů. Lidé ho milují. Očekávám plnou halu. Tam to bude hodně těžké.

Na mistrovství světa jste skončili lépe než Litva. Bude její motivace porazit Českou republiku enormní?
Bude. Mají spoustu vynikajících hráčů. I když nebudou borci z euroligového Žalgirisu, tak těch hráčů co působí v kvalitních litevských klubech i evropských týmech je nespočet.

Odhad Deníku: 100 %

Kdyby to věda zvaná matematika dovolovala, tak těch procent dostane Tomáš Vyoral ještě více. Při logické absenci Tomáše Satoranského mají s Jakubem Šiřinou na postu rozehrávače neotřesitelnou pozici. Navíc oba ve svých klubech září. „Vyo“ táhne Pardubice a „Šířa“ je jasným lídrem Opavy. Oba jsou na stejné úrovni, oba vykazují podobnou formu. Zbývá tedy zodpovědět poslední otázku: Který z nich bude proti Dánsku a Litvě v základní pětce?