Výhra nad Japonskem. Splněná povinnost nebo něco na víc?

(zamyslí se). Dalo by se to tak nazvat. I když… Povinnost ne. Byli jsme mírným favoritem a tu roli jsme potvrdili. Podle mě jsme odehráli velmi dobrý zápas. V podstatě jsme ho kontrolovali od začátku až do konce. Pokud byla v nějakých momentech převaha na japonské straně, tak to byla reakce na naše odskočení ve skóre, kdy se chtěli udržet v zápase.

Trenér Ginzburg pořádně točil osm hráčů. Tři do hry neposlal vůbec. Bylo to dané významem utkání?

Bezpochyby. Všichni věděli, že klíčem k udržení postupových nadějí, bude vítězství nad Japonskem. Tak, jak znám Nena, chtěl utáhnout rotaci na těch několik lidí, na které vsadil. Upřímně řečeno, ani mě to nepřekvapilo.

Na rozehrávce kromě Satoranského nestřídal Vyorala či Šiřinu, ale Bohačíka a Schilba. Především „Boči“ potvrdil, že i na této pozici může zazářit.

Boči může v klidu hrát na pozici 1 až 3. Ukázalo se, když Tomáš potřebuje jít na lavičku, tak se Neno cítí komfortněji, když jde na rozehrávku Boči, Blake nebo Vojta Hruban.

Jak se vám zamlouvalo avizované bránění Hačimury?

Není to o tom zlimitovat ho na dva body. Spíš jde o to, že musí vydat energii, aby se k nějakým bodům dopracoval. A kluci ho donutili k vysokému úsilí. Na začátku na něho sedl Martin Kříž, ve druhém poločase zase Pavel Pumprla. Soupeř na to zareagoval, že hrál clony, a my jsme je přebírali. Takže ve finále se na něm prostřídali všichni.

Kromě toho, že vaši bývalí spoluhráči rozstříleli japonskou zónu, tak vynikali i v soubojích jeden na jednoho. Vzali si mustr z Američanů?

To nemuseli. Japonsko má hráče, například Fazekase, kteří jsou obrannými slabinami. Není potřeba je přehrávat kombinací, ale zkrátka vzít míč a atakovat jejich koš. Správně to prováděl Ondra Balvín v dolním postavení nebo Blake na perimetru. Spíše to vycházelo ze hry, než že by to kluci okopírovali od Američanů.

O Schilbovi se ví, že umí střelecky udělat zápas. Co ale říkáte na jeho bilanci 6/7 z trojkové vzdálenosti?

Blake to měl po třetí čtvrtině dokonce 5/5. A po té jeho páté trojce jsem zařval do mikrofonu. Byl v obrovské pohodě. Nevím, jestli ho Japonci nezapomněli naskautovat. V úvodu mu nechávali dost prostoru a on se hned první střelou chytil. Dostal se do pohody, a to je vždy pro soupeře špatné zranění.

Celkem národní tým zaznamenal jedenáct trojek. Schilb zmíněný šest, Bohačík čtyři. Japonce už jednou takhle zdeptal. Čím to?

Určitě je to jejich zónovou obranou. Japonci doplácejí na to, že se někomu evidentně splaší kladiva. Před třemi roky to byl v Bělehradě Lukáš Palyza, teď Blake a Boči. To pro nás jenom dobře.

Poté, co jste se objal po utkání s Tomášem Satoranským, pověděl nám, že to bylo hodně těžké utkání. V čem?

Vždycky, když jsme jim stoupli na krk a mohli udělat poslední krok, tak jsme ho neučinili. Tomáš mi to říkal proto, že ho zápas stál strašné množství energie. Shinoyama, když přišel do hry, tak na něho nastoupil a nepolevil do poslední minuty. Jeden Nenův time out byl pro to, že na půlce svojí aktivitou ubránil sám tři naše hráče. 

Proti Americe výborný výkon, stejné se dá říct proti Japonsku. Jste optimistou před rozhodující bitvou s Tureckem?

Já jsem byl optimistou nejen před začátkem turnaje, ale už po losu.

Nalily vám dosavadní výkony novou krev do žil?

Já už ji tam mám. To, co nás čeká ve čtvrtek, je přesně něco mezi Amerikou a Japonskem. Navíc se k tomu přidá fakt, že je to zápas o všechno. Uvidíme, jak to kluci zvládnou. Jsem optimista. Jestli to bylo proti Japonsku těžké, tak proti Turkům…