První šrám na duši aneb 88:94.

Pardubičtí dlouháni museli během osmi dní zvládnout čtyři náročné střety. V hale basketbalového klubu Jämtland nejdříve sahali po epochální výhře nad Zaragozou. Po většinu hrací dobu byli bodově napřed. Účastník nejlepší ligy v Evropě se zachránil až v poslední pětiminutovce.

Druhý šrám na duši aneb 76:77.

Dvaadvacet hodin po smolné bitvě nastupovala Beksa proti domácím. Nutno podotknout, že odpočatým. Hodně čerstvým, protože na rozdíl od svého soupeře nehráli ani o víkendu před kvalifikačním turnajem. Pardubice se sice v závěrečné čtvrtině vyždímali ze zbytku sil a smazali dvojciferné manko. V poslední vteřině však neuhlídali nájezd ze strany a padli o bod.

Dvě kruté prohry a trmácení se ze Skandinávie domů. Scénář, který si nikdo nepřál. A do toho víkendové kolo Kooperativa NBL. Los Východočechy nešetřil. Na páté kolo jim přichystal stejně ambiciózní Ústí nad Labem.

Třetí šrám na duši aneb 81:97.

Pardubice se snažily hodit vše za hlavu a na Slunetu nastoupili. Jenže jejich vzepětí trvalo jen chvíli. Pak se jejich obrana proměnila ve švédský stůl a Ústí se zastavilo jen tři body před stovkou.

Čtvrtý šrám na duši aneb 70:104.

Mělo se jednat o takovou menší generálku na ligové finále letošního ročníku. Jenže zápas na půdě rehabilitujícího Nymburka nezastihl pardubické čahouny v dobrém rozpoložení. Jinak. Zastihl je v hodně špatném rozpoložení. Navíc jim padali hráči jako kuželky…

Od první minuty se jednalo o jednostrannou záležitost. Zatímco nejlepší tým poslední patnáctiletky sypal do koše protivníka koše za košem, hosté se na každý bod neuvěřitelně nadřeli. Už po šesti a půl minutách zaostávali dvojciferně. Také proto, že na rozdíl od domácích nedokázali trefit jedinou trojku. Dvakrát se v utkání zvedli, když stlačili téměř dvacetibodovou ztrátu na více než polovinu. Jenže reakce Středočechů byla v obou případech brutální. Ti si nakonec nebrali servítky a v exhibičním výkonu se naopak zastavili až za stovkou.

Kromě toho, že nasypali do pardubické síťky šestnáct trojek, seřezali soupeře na doskoku. Dominovali i na útočném, když si hned sedmnáctkrát doskočili míč. To vše podtrhli minimem ztrát. Vyrobili jich pouhých pět oproti patnácti Beksy. Hostům na rozdíl od kvalifikace do evropského poháru nezahráli cizinci. Prapor jim držel ten nejméně očekávaný. Josef Potoček nastřádal sedmnáct bodů. To bylo dokonce nejvíc z obou týmů. Hlavně proto, že Nymburk podal poctivý kolektivní výkon. Hned osm hráčů se seřadilo v rozmezí osmi až patnácti bodů.

"Skončilo to takovým rozdílem, protože jsme na konci nechtěli ohrozit některé naše hráče a dali jsme prostor i dalším. Nymburk ale byl od začátku lepší. Jak se zranil Štěrba pod košem, museli jsme změnit rotaci. Má oteklý kotník, tak uvidíme, jak dlouho bude chybět. Také Šafarčík hrál s teplotou, tak jsme ho ve druhé půli stáhli ze hřiště. To ale samozřejmě není důvod, proč jsme prohráli o 34 bodů. Více mě ale mrzí prohra s Ústím. Nymburk byl silným soupeř. Věřím, že na další zápasy budeme lepší,“ přemítá pardubický kouč Dino Repeša.

Ví, o čem muví. Pardubičtí basketbalisté se musejí dát hodně rychle dohromady. Z neporazitelného týmu, se stal tak trochu fackovací panák… První příležitost budou mít v sobotu na palubovce Olomoucka. Důležité je to ale především pro další domácí zápas. Za týden v sobotu pořádají 10. ročník unikátního a úspěšného projektu Hrajeme spolu za Pardubice. Před zraky filharmoniků vyzvou Kolín a tam už by to zase chtělo spustit pořádný rokenrol…

Začátek možná Nymburku pomohl, ale větší problém bylo, že jsme byli celý zápas bez bojovnosti. Neměli jsme vůbec doskok, nechávali jsme domácí dávat lehké koše ze druhých šancí a to se pak hraje těžko. Na konci prvního poločasu jsme se dotáhli na osm bodů. Pak začal druhý a znovu jsme nechali Nymburku dát šňůru. Nedokážu říct, jestli jsme byli v posledních dvou zápasech unavení nebo zklamaní, prootže nemohu mluvit za všechny hráče. Je ale pravdou, že to cestování vážně nebylo jednoduché. V tomto zápase se možná na naší hře projevilo i zklamání z domácí prohry s Ústím. Musíme se z toho oklepat, začít více přemýšlet a hlavně být v klidu,” nabádá křídelník Josef Potoček.