GLOSA Zdeňka Zamastila: Ne pokaždé je pro dobro věci, když se to samé opakuje…

Opakovaní je matka moudrosti. Po semifinálové sérii mezi Pardubicemi a Děčínem by se dala tato moudrost vytesat nad vstupní dveře do sportovní haly Dašická. Rčení platí pro utkání domácí utkání s pořadovým číslem čtyři a šest. Ke škodě Beksy ale také pět a sedm na půdě soupeře. Před svými diváky dvakrát vstala z mrtvých. Ve čtvrtém zápase v posledních šesti minutách pardubičtí basketbalisté smazali osmibodovou ztrátu a ještě v základní hrací době rozhodli o své výhře. V tom šestém si zahrávali s ohněm daleko více. Dvě minuty před koncem spadli do sedmibodové propasti. Stačili však vyrovnat a střetnutí dovedli do vítězného prodloužení. Tady to bylo s tím latinským citátem v pořádku. V Děčíně si ho ale mohli odpustit. V rozhodujícím semifinále totiž zopakovali třetí čtvrtinu z pátého duelu na severu Čech, kterou tehdy prohráli 6:25. Naposledy sice skončila pouze 12:23 v jejich neprospěch, nicméně dodala Válečníkům takovou energii, se kterou protivníka smetli. Na pardubickém krachu se podepsalo, nezaměňovat se slovem zavinilo, rozpadnutí široké kvalitní rotace. Tomáš Vyoral odkulhal ze zápasu po pět minutách a Robert Rikić byl po celý limitován v pohybu. Tým, který ale pomýšlí na finále, by měl své opory nahradit. Ne jen na deset minut, jak předvedl Nick Neal. A vůbec už ne hraním na vlastním písečku, což zase ukázal hrdina domácích obratů DeMarco Dickerson. Buď jak buď pardubický basketbal prošustroval unikátní a dá se říct, že i historickou šanci, přivést do města finále nejvyšší basketbalové soutěže. List s tím posledním a vítězným, z roku 1984, bude ještě více žloutnout…

Neštěstí nechodí po horách ale po lidech… V tomto případě basketbalistech Pardubic. V celém play off je zraněním limitován Robert Rikić. Jeho 219 centimetrů budí respekt v každé obraně. Před utkáním v Děčíně byly plány takové, že nastoupí, když bude potřeba. Ke smůle Beksy musel už po pěti minutách do civilu Tomáš Vyoral. A přestože oba zastávají jiný post, tak chorvatský pivot prakticky neslezl z palubovky.

Pouze čtyři ztracené míče

V prvním poločase ještě jejich spoluhráči dokázali díry zacelit. Nejlepší obrana dlouhodobé části se ozvala v nejlepší čas. Za dvacet minut vyprodukovali pouze čtyři ztráty, což jindy zvládnou za pět minut. Do toho v úvodní čtvrtině proměnili sedm trestných hodů ze sedmi, ve druhé pak dva ze čtyřech. Na doskocích vedli 18:12, když ve druhém kvartálu povolili Armexu jediný útočný. Z toho všeho se dvě minuty před koncem první půle narýsovalo vedení o třináct bodů. Děčín ho však stačil stlačit na sedm, což se ukázalo jako psychologická vzpruha.

„Zápas jsme kontrolovali, ale pak se zranil Vyoral a Pekárek si udělal tři fauly už na začátku druhé čtvrtiny. Měli jsme méně kvalitních hráčů do rotace,“ podotýká pardubický kouč Dino Repeša.

V kabině Válečníků se v poločasové přestávce rychle psala slohová práce na téma: Zastavme Neala! Pardubický rozehrávač totiž při zranění kolegy Vyorala nasázel do domácího koše ve druhé čtvrtině třináct bodů. Po změně stran nastoupil úplně jiný Děčín. S každou povedenou akcí na útočné polovině i úspěšným zákrokem na obranné přetahoval sebevědomí na svoji stranu. A hosté začali zmatkovat a také vyrábět ztráty a kolabovat při exekuci šestek. Za třetí dějství, ve kterém se utkání lámalo, přišli o šest míčů a zahodili sedm trestných hodů z deseti. K tomu soupeř odřízl Nicka Neala, který si už po pauze nepinkl. Samotnou kapitolou byl DeMarco Dickerson a jeho sobecká hra.

„Ve druhém poločase nám chyběla už energie. Zkoušeli jsme dávat víc míčů pod koš, protože Dickerson neměl svůj pozitivní den v útoku. Chyběla nám rozehrávka, takže jsme to zkoušeli dávat pod koš, ale Rikić byl zraněný. Hrál tak na šedesát procent, což se naplno projevilo,“ popisuje příčiny nezdaru Repeša.

Hrdinu vyhnal do šatny

Ten se postaral o nevídanou věc. Strůjce obratů v pardubických zápasech vyhnal nejen z palubovky, ale i z lavičky…

„Dickerson hrál dva, tři útoky sám. Nelíbil se mi pohyb míče v útoku, tak jsem ho vystřídal. On s tím měl problém, tak jsem ho poslal do šatny. Máme v týmu nějaká pravidla a každý hráč je musí respektovat. Je tady hierarchie, která se musí dodržovat,” vysvětluje také asistent chorvatské reprezentace.

Pardubická rotace trpěla, a tak se očekávalo, že zaberou ti zbývající. Při omezeném pohybu to měl být Kamil Švrdlík. Protivník si s ním však poradil a za celý zápas mu dovolil jen šest bodů.

„Štve mě to, když to řeknu slušně. Od nás to ale byla opět špatná druhá půlka tady v Děčíně. Úplně stejná jako v pátém zápase. Na konci jsme se úplně rozsypali, což nepochopím a mrzí mě to. Rikić byl sice zraněný, ale dalo se to zvládnout i bez něj,” nehledá výmluvy pardubický kapitán.

Švrdlík si tak znovu velký sen, stát se mistrem s Beksou nesplní. Navíc jeho tým nemá jistou ani bronzovou medaili. Na rozdíl od některých jiných kolektivních sportů se totiž v basketbale hraje o třetí příčku. Soupeř pro Pardubice zatím není známý. Bude to buď Opava nebo Nymburk. Pardubický kapitán už tři bronzy s Beksou pamatuje, tři v kuse: 2016, 2017 a 2018. V jednom případě jim zastarasil cestu do finále… Ano, Děčín.

"Gratuluji Děčínu a trenéru Greplovi za skvělou sérii a další skvělé utkání. Teď se musíme připravit na důležitý boj o medaili," uzavírá semifinálovou kapitolu Dino Repeša. 

Z kabiny soupeře

Tomáš Grepl, trenér BK Armex Děčín:

„Postup chutná moc dobře, protože zápas jsme nezačali vůbec dobře. Byli jsme bez energie, která nás zdobila v minulých zápasech. Pro nás bylo obrovské štěstí, že jsme v poločase prohrávali jen o sedm bodů. Navíc, když se podívám do technického zápisu, Pardubice vedly dvacet tři minut, kdežto my jen čtrnáct minut a padesát jedna vteřin. Z tohoto pohledu odehrály Pardubice výborný zápas a konečné skóre je až nezasloužené. V celé sérii jsme se trápili střelecky, ale teď se to najednou protrhlo, a ve druhém poločase jsme byli prostě lepší. Důvodem byla i naše zlepšená obrana, protože obrana u nás je alfa i omega. Když nebráníme, nemůžeme nikoho porazit. Ale když dobře bráníme, daří se nám relativně také v útoku. A když trefíme ještě něco zvenčí, jako dnes, jsme velmi dobrý tým. Někteří hráči však ještě nechápou, co je v play off semifinále, navíc v sedmém utkání, na hřišti odevzdat a podle toho to v prvním poločase na hřišti vypadalo. Ve druhém poločase jsme proto stáhli rotaci na šest, sedm hráčů, kteří to vzali za dobrý konec a výsledek je takový, jaký je. Pomohl nám také návrat Nicholse, ale tým hrál dobře i bez něj. Někdy opět předržoval míč a spoluhráči doufali, že vymyslí něco geniálního. Možná nám paradoxně pomohlo, že si brzy udělal třetí a čtvrtý faul, šel si sednout a najednou se naše obrana zlepšila. Je to k zamyšlení, máme další herní variantu. Zranění Vyorala? Z mého pohledu nám spíš uškodilo, protože naše obrana na něj byla připravena, ale pak nastoupil Neal a dal nám třináct bodů za poločas.”