Jednatřicetiletý kouč z Chorvatska má navíc dáno do vínku klást si ty nejvyšší cíle. Vždyť jeho otcem je slavný Jasmin Repeša. Trenérská basketbalová legenda nejen ve své zemi ale celé Evropě. Takže se už nikdo nemůže divit, že jeho syn už pracuje jako asistent u národního týmu. 

„Jako trenér jsem zodpovědný za výsledky, proto jsem také odešel. Víte mohl jsem zůstat a hrát s týmem někde kolem šestého, sedmého místa. Peníze mi chodily na účet, ale nevrátil jsem se do České republiky k šesté sezoně, abych skončil někde uprostřed tabulky,“ říká Dino Repeša v otevřeném rozhovoru pro Deník.

Co chemie mezi hráči?

Funkci hlavního trenéra Beksy jste položil sám od sebe. To ale v českém sportu a společnosti vůbec není obvyklý jev. A co ve světě basketbalu?

Mohl jsem zůstat. Jenže s vědomím, že od začátku sezony nedosáhneme svých cílů. A za to brát peníze? To bych jako člověk nikdy neudělal. V Evropě odpovědní trenéři rezignují. Ostatní na vyhození čekají. A kolikrát i na vyplacení. Ti, kteří jsou propuštěni, obvykle znovu nedostanou práci. Pro moji další budoucnost v roli hlavního trenéra bylo důležité ukázat, že umím vzít zodpovědnost za výsledky.

Přitom bylo deklarováno, že i přes neuspokojivé výsledky máte důvěru vedení?

Ano. Je tomu tak. Tohle bylo opravdu jen a jen moje rozhodnutí. Pardubickému managementu děkuji za úžasných dva a půl roku.

Jaké jste tedy měl důvody k podání rezignace?

K tak zásadnímu rozhodnutí mě vedly dvě věci. Na sportovní bázi jsem byl nespokojený s výsledky. A výrazně mé rozhodnutí ovlivnila také osobní záležitost. Moje rodina se mnou v Pardubicích poslední rok a půl nebydlela. Tudíž mojí jedinou motivací byla práce. Nejednalo se o peníze, protože ty, které jsem dostával, nebyly moc velké. No a když jsem viděl, že práce nejde tak, jak bych si představoval, ztratil jsem poslední důvod zůstat.

V kuloárech se šířily zvěsti o vašich neshodách s hráči. Je na tom něco pravdy?

Mezi mnou a mými svěřenci určitě k žádným sporům nedošlo. Nicméně ještě dnes si nejsem jistý, jestli byla dobrá chemie mezi hráči.

Přesto, nebyl jste pro ně až příliš náročným trenérem?

Jsem náročný, ale takový musíte být, pokud chcete být úspěšný. V opačném případě bych musel změnit branži (úsměv).

Být na hráče náročný, co se týče fyzické kondice je ve sportu normální. Neměl jste ale ně na velké nároky po psychické stránce?

Stojím si za všemi svými rozhodnutí za tu dobu, co jsem v Pardubicích působil. Nic bych neměnil. Mentálně musíte vědět, co ve svém životě chcete, abyste uspěli. Ať už je to v rovině trenéra nebo hráče.

Zápas s Pískem, který jste po bláznivém průběhu prohráli ostudně 100:104 skoro vypadal, jako by vás chtěli vaši svěřenci odpálit. Neměl jste z toho podobný pocit?

Ne, vůbec. Jednalo se o specifický zápas, který jsme hráli velmi dobře třicet minut. V závěrečné čtvrtině soupeř proměnil několik velmi těžkých střel a vyhrál. V tom utkání se ukázalo, že bez Brunka tým nemá na první čtyřku. A při vší úctě ke Kamilu Švrdlíkovi hrát se sedmatřicetiletým borcem bez střídání nestačí ani na poražení Písku. To konec konců ukázal druhý vzájemný zápas Pardubic na půdě Sršňů.

(Pokud se chcete dozvědět, jak se v Repešově hlavě rodila rezignace a kde momentálně působí, pokračujte v placeném obsahu Deníku).

Basketbal je sport zvratů. Přesto, co se stalo v tomto souboji? Stačí se podívat najednotlivé čtvrtiny (19:29, 25:17, 36:25, 20:33).

Došlo ke zranění Brunka, ztratili jsme tvrdost pod košem a nekontrolovali doskok. Především v defenzivě jsme nepodali maximum, protože jsme se příliš soustředili na útok. V základní části loňské sezony jsme byli nejlepší v lize v obraně a díky ní vyhráli některé zápasy.

Děkuji za těch dva a půl roku

Před sezonou jste avizoval útok na finále Kooperativa NBL a poté utekl z bojů. Jak dlouho jste přemýšlel o rezignaci?

Přemýšlel jsem, že dám výpověď, když moje rodina odešla z Pardubic, protože mi nedávalo smysl držet se daleko od ní. Každopádně jsem se motivoval k respektování smlouvy a chtěl jsem úspěšně zakončit pardubickou misi. Měli jsme skvělé úspěchy jako čtvrté místo v lize, bronz z národního poháru a zahráli jsme si finále Alpe Adria Cupu. Odloučení od rodiny už ale trvalo dlouho.

Pardubická basketbalová veřejnost ale byla vaším krokem v šoku. Vyprofiloval jste se totiž jako trenér, který jen tak před něčím neuteče…

Jako trenér jsem zodpovědný za výsledky, proto jsem také odešel. Víte mohl jsem zůstat a hrát s týmem někde kolem šestého, sedmého místa. Peníze mi chodily na účet, ale nevrátil jsem se do České republiky k šesté sezoně, abych skončil někde uprostřed tabulky. Je mi jasné, že by mnoho lidí zůstalo, vzalo peníze a po konci sezony odešlo. Po ní je však mnohem obtížnější najít novou práci.

Měl jste nějaké neshody s vedením?

Absolutně ne. Všechno fungovalo perfektně od prvního dne,kdy jsem do Pardubic dorazil. Všem děkuji za skvělých dva a půl roku, co jsme spolu prožili.

Pardubice jste dovedl na práh pořádného poháru. Jak jste se cítil, když vám ve Švédsku těsně unikl FIBA Europe Cup?

Předvedli jsme skvělý basketbal a je jen škoda, že jsme vyfasovali nejlepšího soupeře ze všech, co se v kvalifikaci objevil. Zaragoza je tým, který porazil Barcelonu ve španělské lize. Každopádně jsme skoro vyhráli i proti Jamtlandu. Nebylo ale snadné hrát dvě utkání ve dvou dnech. Jsem přesvědčen, že kdyby byl tým pořadatele naším prvním soupeřem, tak vyhrajeme. Jsem také přesvědčen, že kdybychom turnaj zorganizovali, měli bychom hodně větší šance na kvalifikaci. Kvůli pravidlům losování ve FIBA Europe Cupu bychom nechytili Zaragozu.

Na druhou stranu asi jste si nemohl myslet, že se Pardubice dostanou přes Zaragozu do hlavní soutěže…

Počkejte, necestoval jsem tak daleko do Švédska, abych zápas prohrál. Takže osobně jsem věděl, že máme šanci. Plných pětatřicet minut jsme byli Zaragoze vyrovnaným soupeřem. Kdybych týmu nevěřil, tak ani nesedám na letadlo.

Po ideálním začátku sezony, který čítal tři výhry ze tří zápasů se po návratu ze Švédska karta začala obracet. Beksa šla od prohry k prohře. Co se stalo?

Některé věci nejsou pro noviny a musí zůstat v šatně. Před mou rezignací nebyla naše situace až tak špatná. Měli jsme bilanci čtyř výher a čtyř proher. Figurovali jsme na páté příčce. Jenže jsem nějak vnitřně tušil, že to bude ještě horší. Nejsem ale majitel klubu, tak jsem musel učinit těžké, ale za mě spravedlivé rozhodnutí. Odstoupit.

Po vašem odchodu se rozpadla osa týmu. Ovlivnil to fakt, že kromě touhy zahrát si evropské poháry přišli hráči do Pardubic za vámi?

Nevím, co se stalo poté, kdy jsem odešel. Jen jsem zaregistroval, že mnoho hráčů odešlo a přišel pouze jediný. Tohle není úplně otázka na mě.

Co jste říkal na čistku v klubu, kdy z různých důvodů skončili Brunk, Alford, Kheil a Štěrba?

Nevím, jaké byly přesně důvody těchto rozhodnutí. Nicméně Brunk a Alford byli opravdu kvalitní hráči. Nebojím se říct, že rozdíloví. Kheil je zase jedním z nejtalentovanějších hráčů své generace. Štěrba nám v minulé sezoně pomohl dosáhnout našich cílů díky skvělé energii a obraně. Tak to ale chodí v profesionálním sportu. Jeden den jste v jednom týmu a druhý den v jiném.

Na lavičce slavné Cibony

Sledujete výsledky Beksy a co na ně říkáte, teď už, jako nezávislý pozorovatel?

Nesleduji zápasy Beksy, protože jako hlavní trenér Cibony Záhřeb hraji dva až tři zápasy týdně. Svůj tým musím kvalitně připravovat, takže opravdu nemám čas na svůj minulý klub. Každopádně doufám, že se tým vrátí na vítěznou vlnu a dosáhne svých cílů.

Pardubice se momentálně nacházejí mimo osmičku a do zápasu v Ústí pouze prohrávaly. Navíc obrana byla po vašem odchodu jako řešeto…

Sezona je dlouhá a zbývá mnoho dalších zápasů. Pardubice ale zjevně ztrácí dva velmi důležité hráče: Alforda s Brunkem.

Jste v kontaktu s Vanjou Miljkovićem a co si myslíte o tom, že dostal neomezenou důvěru do konce sezony?

Zasloužil si to, protože zná systém a zná hráče. Ono není snadné najít zkušeného trenéra uprostřed sezony, když máte omezený rozpočet. Takže si myslím, že je to nejlepší volba, kterou v Bekse mohli udělat.

Nezklamal jste trochu chorvatského kolegu? Bez jakékoliv praxe ho váš odchod vystřelil na pozici prvního trenéra.

Každý trenér sní být hlavním koučem. Myslím si, že Vanja je určitě šťastný za šanci, kterou v Pardubicích dostal. Je mnoho trenérů, kteří jsou nováčci a nemají zkušenosti jako hlavní v české lize. Nevidím problém v tom, že dostal nabídku. Nesoutěžíme přeci v Eurolize (pousměje se).

Co jste dělal po náhlém odchodu z Pardubic?

Odpočinul jsem si asi měsíc a pak jsem dostal nabídku od Cibony. Jedná se o historickou značku. Klub, který vyhrál vyhrál dvakrát Euroligu a dvacektrát se stal chorvatským mistrem. Jsem tedy velmi šťastný, že mohu být součástí takové organizace a v tak silné lize, jakou je Jadranská či také Adriatická liga. Patří mezi pět nejlepších na starém kontinentu.

Jak si vedete v novém působišti?

Momentálně figurujeme na třetím místě v chorvatské lize, když jsme zaznamenali jedenáct výher a dvě prohry. V Jadranské lize jsme po mém příchodu jsme vyhráli první čtyři zápasy. Tak doufám, že budeme pokračovat v nastoleném trendu.

Jste člověkem, který si neustále dává nové a nové cíle. Jaké jsou vaše další basketbalové plány?

Chci pokračovat v úspěšném tažení s Cibonou. Bojovat o obě trofeje v chorvatské lize. A užívat si velké zápasy v Jadranské lize před třemi tisíci lidmi. Nebo rovnou jako v Bělehradě, kam jich dorazilo hned deset tisíc (směje se).