Manažer národního týmu Michal Šob nestačí při závěru kvalifikace v Moskvě přijímat gratulace a řeší jen příjemné starosti.

Komu dát přednost?

Hlasitě se o národní tým zajímá i pořadatelská země.

Jaký byl ohlas na tak brzký postup?
Gratulací jsme dostali hodně, ale připadá mi, že hráčům dochází úspěch postupně. Také proto, že velmoci typu Francie či Ruska musely o postup bojovat déle než my. To je něco unikátního. Když přihlédneme k faktu, že Česko a Československo nebyly sedmatřicet let na mistrovství světa, tak je to samo o sobě dostatečné vyjádření, jak velká věc se nám povedla. Měli bychom si toho ještě víc vážit.

Mluví se jen o Tomáši Satoranském či Janu Veselém?
Právě, že ne. Kromě toho, že někteří kluci dělají českému basketbalu jméno v Lize mistrů, tak kredit se týká i dalších. A právě proto, že pomohli vybojovat postup bez největších hvězd. A to tým posouvá dál.

Kontaktoval vás pořadatel šampionátu?
Pořád nás bombardují. Ještě před odletem do Ruska jsme měli na stole tři nabídky na turnaje v Číně. Došlo jim, že než aby týmy vozili do Evropy, tak je pro ně jednodušší je pozvat. Funguje to tak, že čínská strana hradí úplně všechno: letenky, ubytování, jídlo, logistiku, podílí se na udělení víz. Vy jenom přijedete a hrajete.

Jak přijali postup České republiky v domovině kouče Ronena Ginzburga?
Je to obrovský paradox, že u nás není basketbal tak populární a nemá takový mediální prostor jako v Izraeli. Po postupu se vrátil do vlasti a absolvoval nespočet rozhovorů a televizních pořadů. V Izraeli se basketbal probírá ze všech stran. V jednom pořadu se půl hodiny rozebíralo, jak je možné, že Jan Veselý najednou začal proměňovat trestné hody. V Izraeli je basketbal sport číslo jedna.

O tom se může v Čechách jenom snít…
Je to tak. A trenér z toho byl trochu rozčarovaný. Vnímá to také tak, že se podařil historický úspěch, ale nemělo to velký mediální zásah. Čekal, že bude muset pořád někam chodit. Proto se také ptal, jestli může na chvíli odletět domů, ovšem žádný mediální humbuk se nekonal. Nedokázal pochopit, proč má přednost před něčím tak velkým obyčejné kolo extraligového hokeje. V Izraeli je Ronen Ginzburg za velkou hvězdu a všichni respektují, co dokázal.