„Chtěli jsme trenéra se zkušenostmi a pevnou filozofií“

Začneme obligátní otázkou. Jaké jsou cíle pro nadcházející sezonu?

Když chcete vyslovit nějaké konkrétní cíle musíte na to mít. A v loňské sezoně jsme na to fakt neměli. Celá koncepce se nám rozpadla. Po sezoně jsme dlouze přemýšleli a říkali jsme si, že máme dvě možnosti. Zase kádr různě lepit, v tom smyslu vzít cizince na rok, získat rozehrávače shooting garda. Jenže bez kontinuity. A pak se dlouhodobě prohrává s týmy jako Opava, Děčín. Druhou možností bylo začít budovat něco dlouhodobě na pevných základech. Rozhodli jsme se pro vybudování nového českého jádra. Bude to delší proces a proto letos nebudu vyslovovat konkrétní výkonnostní cíl. Vidím, kde jsme. V přípravě jsme nezvládli nějaké zápasy. Už tam se ukázalo, že to bude běh na dlouho trať. Ti kluci, co byli zvyklí hrát pod Ellem Sandersem, tak Ken je tlačí do nových věcí. A za měsíc a půl se s tím nemohou sžít. Řekli, jsme si, že nebude blázni a necháme to nějakou dobu klíčit.

Znamená to, že tuhle sezonu pokládáte na oltář začátku nového období?

Ne to v žádném případě, jenom jsme připraveni, že to bude dlouhodobější proces. Nemíníme dělat dopředu alibi. Realita je ale taková, že nemáme tu sílu. Nemáme sílu finanční. Kluby se v tomto směru vyrovnávají. Nechtěli jsme brát drahé cizince, tak jsme raději usilovali o jednoho kvalitního domácího hráče. A v případě Tomáš Vyorala nám to vyšlo. K tomu jsme podepsali Prokopa Slaninu, pro kterého to bude po univerzitních štacích první sezona v profi basketbalu. Do pravidelných minutáží se dostane Pepa Potoček s Davidem Škrancem. A my potřebujeme, aby zahráli, dejme tomu dvacet zápasů z pětadvaceti a ne tři ano a tři ne jako v přípravě. To jsou všechno otazníky, se kterými vstupujeme do sezony. Jdeme do ní s jediným cizincem, ale je možné, že to v jejím průběhu vyhodnotíme jinak a seženeme dalšího.

Takže finále, které se vždycky v Pardubicích vyhlašovalo je pasé?

Samozřejmě, že bychom se chtěli do finále probojovat. Nicméně letos to nemůžu sebevědomě říct. Uvědomuji si realitu v tom procesu přebudování.

To chápu, přesto Pardubice byly vždycky ambiciózním týmem a fanoušci chtějí svůj tým minimálně v semifinále. Co vy na to?

Půjdeme postupně a uvidíme. Za celou přípravu jsme se nesešli kompletní. Ondra Kohout byl mimo kvůli zranění a další kluci měli výrony kotníku, Tomáš Vyoral s reprezentací na mistrovství světa. Prvním cílem je postup do nadstavbové skupiny A1, potom se může bavit dál.

Uvědomujete si, cizinci v českém týmu přináší na palubovky také atraktivitu?

Všechny změny se dělají odshora. My jsme si řekli priority, které by nám dávaly smysl. Když se vrátím do minulé sezony, tak mně některé zápasy v evropských pohárech právě ten smysl nedávaly. Měl jsem pocit, že mladí hráči to brali jako samozřejmost a nechtěli se ani o minuty na hřišti rvát. No a cizinci se chtěli jenom ukázat a hráli na sebe. V době, kdy jsme vypadli z Evropy, tak nasazení u některých šlo diametrálně dolů. Tak jsme si řekli, že ten náš systém celý překopeme. Uvidíme, jestli na to budeme mít. Respektujeme rovněž sílu soupeřů a poslední sezony nám ukázaly, že ji mají.

Nehrály zásadní roli při odmítaní cizinců také finance?

Zásadní ne ale nějakou určitě ano. My jsme se po šesti letech vyrovnaného hospodaření jsme se propadli do ztráty. Pohybuje se v řádech sta tisíců. Proto se potřebujeme ekonomicky stabilizovat a nebýt pod takovým finančním tlakem. Navíc vloni jsme slýchávali, proč nehrají čeští hráči. Teď ten prostor dostanou a mohou se ukázat, jestli na to mají.

Ani jeden Afroameričan po iks letech.

Ano, je to radikální změna. Věříme, že má nějaký smysl. Nejen pro náš klub ale celý český basketbal. Česká basketbalová federace nám vyslovila velkou podporu tím, že nás zařadila do jednoho ze dvou center mládeže.

Dá se povědět, že jste shlédli v Opavě, která léta hraje pouze s tuzemskými hráči?

To ne. Ale shlédli jsme se v tom, že chceme budovat tým jako rodinu. Ell Sanders byl skvělý trenér a zasloužil si veškerý respekt. Nicméně se mu nepodařilo vybudovat pospolitost jednotky.

A amerického trenéra střídá americký trenér…

To ano, ale v případě Kena Scalabroniho se jedná o něco nového. Všichni jeho tři předchůdci byli mladí trenéři a dostávali vesměs první příležitost. Takže jsme se rozhodli pro zkušenost. Naším cílem bylo zafixovat jasný trenérský leadership na minimálně tři sezony, pročež jsme chtěli člověka se zkušenostmi, s pevnou trenérskou filozofií, který je schopen dát hráčům důvěru a současně být důsledný. Jeho asistentem je Adam Konvalinka, úspěšný trenér mládeže a trenér s obrovským renomé v hráčské komunitě. Spousta hráčů, včetně reprezentantů, ho přes léto vyhledává k individuálním tréninkům. Navíc Ken dává Adamovi hodně prostoru v tréninkovém procesu a on předvádí fantastickou práci.

V případě Scalabroniho jste se trefili do černého. V USK Praha nejlépe ukázal, že umí pracovat s mladými hráči. Tomáš Satoranský by mohl vyprávět. Přesto Pražané nikdy neměli medailové ambice.

Prioritou USK vždy bylo vychovávat mladé hráče pro lepší kluby či reprezentaci. Stačí se podívat na národní tým, kolik mu jich prošlo rukama. My ale tady chceme něco víc. Potřebujeme zařazovat mladé hráče do našeho ambiciozního týmu, a tato vize se Kenovi hrozně líbila. Každý trénink má jiný a kluky baví. Nic proti jeho bývalým kolegům, ale ta změna je osvěžující pro celý tým.

Už jste to zmínil. Vám se podařilo ulovit velkou rybu, protože ne každý rok se dá získat reprezentant. Co si od Tomáše Vyorala slibujete?

Raději jsme investovali peníze do něho, než do dvou průměrných cizinců, kteří nám podepíšou smlouvu maximálně na rok. Zatímco u nich je to riziko, tak Vyo je prověřená zkušenost.

Další trefa do černého, protože Vyoral prosákl na mistrovství světa vítěznou euforii. Může jí nakazit spoluhráče?

Podle mého názoru. U svých spoluhráčů má respekt za to, že byl součástí českého týmu. Všichni naši kluci šampionát sledovali. Nejzásadnější je fakt, že on přivezl z Číny hlad po úspěchu, hlad po basketbalu. Na mistrovství moc nehrál, nepočítalo se s s ním v Nymburce. Je vždy dobré podepsat hráče, který chce být ve vašem týmu. Klidně se nebojím použít slovo, že je nadržený. A když se k tomu přidá kvalita, kterou má, tak vše urychlí.

Zůstaňme ještě chvíli u vydařeného MS. Tam klíčovou roli úspěchu sehrály základní faktory týmovost a nadšení. Do směsi se přidala organizace hry a šesté místo bylo na světě. Vydáte se stejnou cestou?

Je to náš záměr. Dlouhodobě jsme měli pocit, že i když jsme podepsali hráče s vysokým individuálním talentem, tak se nám z nich nepodařilo vyždímat přínos pro kolektiv. Také pro to, jsme hledali trenéra, který má s budováním party zkušenosti. Za svého působení v Německu byl Ken schopný ukočírovat i bývalé hvězdy NBA. Každému nastavil roli a držel jim je. Kdykoliv se nebál do nich zajet. Jako bývalý voják má rád disciplínu. Umí nastavit pravidla. Přesně tyhle vlastnosti jsme u trenéra potřebovali. Má obrovské charisma. Toho trenéra jsme museli mít.

Scalabroni zdůraznil na tiskové konferenci další vlastnosti nutné k úspěchu. Není asi překvapením, že o ctižádosti, sebevědomí a neuspokojení se za žádné situace hovořil na mistrovství světa i Satoranský.

Sebevědomí vždycky vychází z nějaké tvrdé práce. Ken Scalabroni i Tomáš Satoranský jsou jejími představiteli. Pak se můžete opřít o tým, když vám to zrovna nevychází individuálně. Vazby v kolektivu ale nepřijdou samy, musí se někdy pracně vybudovat. V minulých sezonách jsme sebevědomí měli, ale bohužel jen u jednotlivých hráčů. Ve chvíli, kdy přijel takticky připravený soupeř, nedokázali jsme se opřít jeden o druhého. Není proto divu, že největším vzorem Kena je jeho krajan Gregg Popovich. Ken přišel na první trénink. Nechal kluky hrát, nedával pokyny, jenom je sledoval. A po tréninku jim řekl: Tak hoši, tohle je přesně ten důvod, proč jste dopadli, jak jste dopadli. Hrajete na sebe, nepřihráváte si, hádáte se mezi sebou. Takže běžte domů a zítra si to začneme nastavovat jinak. Od té doby to krůček po krůčku nějak budujeme. Jestli se to povede, nebo nepovede… To je sportovní proces.