Obojživelník. Ale ne v tom pravém sportovním smyslu. Neprovozuje totiž závodně dvě odvětví, ale dvě činnosti dokázala výtečně skloubit. Dokonce tak, že se podruhé v řadě stala nejlepší ve svém oboru. Opora české reprezentace KATEŘINA ELHOTOVÁ obhájila výsostné postavení v anketě Basketbalistka roku. A ten její druhý zájem? To jsou mateřské povinnosti, když vychovává syna Daniela.

Moderátor slavnostního vyhlášení vás označil jako žijící legendu českého basketbalu. Jak se vám líbí toto tvrzení?
Jako kdyby to ani nebylo o mně (úsměv). Za to, co mám odehrané v nároďáku čistého času, tak asi ano. V ženské reprezentaci jsem začínala v sedmnácti a na hřiště se podívala na poslední minuty. Potom se to v jednom momentu začalo překlápět a teď už prakticky ze hřiště neslezu. Každopádně jsem ráda, že má kariéra má vzestupnou tendenci. Prakticky po celou její dobu se neobjevila žádná stagnační místa. A troufám si říct, že po porodu moje výkony ještě vygradovaly.

Mluvíte o vzestupné tendenci, kam až to chcete hnát?
Jedu už hodně na zkušenost. Ta ale sama o sobě nestačí. Čím je člověk starší, tak si jeho tělo už hodně pamatuje. Aby se udržel na vrcholné scéně musí hodně trénovat. Nevím, kolik mě ještě čeká let na této úrovni, ale určitě bude těžké udržet rostoucí tempo. Doufám, že dokážu vyhodnotit až půjde křivka výkonnosti dolů. Jednou bych chtěla odejít v tom nejlepším. Ale zatím to neplánuji. Teď se musím co nejlépe připravit na novou sezonu, protože únava po té minulé byla obrovská.

Prožíváte nejkrásnější období nejen na hřišti. Co vám dělá největší radost?
Největší radost mi dělá syn. Pro mě je nejkrásnější ho pozorovat. Moje srdce by za něj tlouklo, ale takhle to má asi většina maminek. Teď jsem měla po mistrovství Evropy měsíc volna. Každý den jsme byli spolu a naše pouto se ještě víc zintenzivnilo. Celý můj osobní život je momentálně na bodu vrcholu. A moje pohoda se promítá i do basketbalového.

Mám tomu rozumět tak, že se po porodu cítíte basketbalově silnější?
Spíše bych zmínila psychickou stránku. Fyzicky se totiž cítím dost často vyčerpaná, což jsem předtím takto nikdy nebyla. Dá se říct, že si chodím odpočinout od mateřských povinností k basketbalu a naopak. Tím vůbec nechci říct, že bych jedno nebo druhé nedělala pořádně. Vždycky se ale už těším na to druhé. Hlava dělá hodně, což je obecně známo.

Po vyhlášení loňské ankety jste prohlásila, že jste s vítězstvím nepočítala. Letos už jste ho čekala?
Docela šťouravá otázka. Všichni kolem se mě ptali, jestli zase vyhraju. Já jím odvětila, že nevím. A oni, kdo by to měl být jiný? Člověk však nikdy neví do poslední chvíle. Nějaké náznaky jsem vnímala, ale že bych si byla jistá, tak to ani náhodou.

Nesmíme opomenout fakt, že jste na začátku vaší reprezentační kariéry chytla až výjimečnou generaci. Jste například jedinou vicemistryní světa v současném kádru. Jako kdyby ta „aura“ byla s vámi pořád?
Určitě jsem měla štěstí na spoluhráčky i trenéry. Na druhou stranu si myslím, že mu umím jít naproti. Provází mě po celý můj život, tak doufám, že se to nezmění. Beru všechno tak, jak přichází a snažím se z toho brát to nejlepší.

O českém basketbalu se znovu mluví. Tentokrát ne zásluhou žen, ale mužů. Jak tuto novou situaci vnímáte?
Já to klukům moc přeji. Vždyť mužský basketbal se dostal na světový šampionát poprvé v historii a po dlouhých sedmatřiceti letech. Z mých zkušeností vím, že si to užijí. Pro mě je hrozně smutné, že v poslední době nemám čas nic sledovat. Vlastně si ho neumím udělat, protože veškeré volno věnuji malému. Ale slibuji, že na jejich zápasy si ho vyšetřím. Dáňa bude sedět vedle mě a já už se těším, až budou kluci hrát. Moc jim fandím.

Vy jste atmosféru, dokonce domácího, mistrovství světa zažila na vlastní kůži. Je něco, co byste jim poradila?
(směje se) Porovnávat chlapský a ženský basketbal nejde srovnávat asi nikde na světě. Teď jsem si uvědomila, že oni hrají první zápas s Amerikou a my s USA hrály finále. Tak to je asi jediné v čem bychom mohli hledat drobnou paralelu. Stejně jako my, favority nebudou, ale to je může hnát dopředu. Budou se chtít hodně vytáhnout a já jim hlavně přeji, ať mají ze sebe dobrý pocit.

Má tým sílu postoupit ze skupiny?
Já v to určitě věřím.

Vloni jste zvolila pro ceremoniál červené šaty, letos jste ubrala na barevné intenzitě a sáhla po decentním zeleném modelu. Plánovala jste tuto barvu, nebo se jednalo o okamžitý nápad?
Ráda nakupuji přes internet, ne tedy hodně, ale občas ano. Pro tuto příležitost mně padly do oka přesně tyhle šaty. Zdály se mi být vhodnější, než ty přiléhavé z loňského roku. Boty jsem si ovšem vzala stejné. Jsou pohodlné, ale moc vysoké. Příště už si je asi nevezmu.