Co vůbec říkáte na skloubení zdánlivě nemožného: na jedné straně vážná hudba a na druhé dynamický sport?
Už jenom jak to takhle slyším, to je ohromná výzva. A my jsme to tak rovněž brali. Ne nadarmo se říká, že protiklady se přitahují. Na druhou stranu spojení hudby se sportem je v zahraničí celkem běžná věc. My jsme „akorát“ do té spolupráce zasadili komorní filharmonii.

Jakou odezvu mají akce Hrajeme spolu za Pardubice v České republice, potažmo za jejími hranicemi?
Velikou. Opravdu trend spojovat kulturní a sportovní akce v cizině je jednoznačný. Jednou jsem byl v Atlantě na utkání NBA a po skončení zápasu začal rapový koncert. Lidé mají možnost vybírat si ze spousty akcí. Nejraději volí něco speciálního.

V pardubickém dresu působilo několik amerických hráčů. Neinformovali o spojení vážné hudby s basketbalem ve své domovině?
Co by spíše byla otázka na ně. Nicméně, poté, co jsme s tím přišli, měli Milwaukee Bucks na zápase komorní filharmonii. Takže my jsme to určitě neokopírovali.

Hrajeme spolu za Pardubice pořádáte pošesté. Věřil jste na začátku, že z akce vznikne takováto tradice?
Hrozně moc nás to překvapilo. A máme pochopitelně radost, že o akci je velký zájem. Velmi si vážíme spolupráce s komorní filharmonií. Především s paní ředitelkou Zbořilovou, tedy bývalou ředitelkou, která je nově čestnou prezidentkou Hrajeme spolu za Pardubice. Ona se od začátku pro tento projekt nadchla. Většinou kulturní organizace nejsou k podobné bláznovině tak otevřené.

Čekal jste tedy takový úspěch?
Upřímně řečeno ze začátku moc ne. Ale poté co jsme uspořádali dva tři ročníky, řekli jsme si seženeme k vystoupení i nějaké známé jméno. Podle mě zlomovým bodem byla Dasha. Její výkon byl famózní. Přilákala rekordní počet diváků na ligový basketbal v počtu přes 5800. Lidi si odnášeli skvělý zážitek. Přes koncert známé zpěvačky nám vyšla taktika oslovit kulturní posluchače, kteří nikdy nebyli na basketbale. A platí to i naopak. Znám lidi z basketbalového prostředí, co začali chodit na vážnou hudbu a platí to i naopak.

Setkáváte se i s tím, že se lidé na akci dopředu sami vyptávají?
Určitě. A to je pro nás ta největší odměna. Máme radost z toho, že jsme spojili v konkrétním projektu kulturu a sport. Tedy odvětví, která vždy byla trochu proti sobě. Jsme potěšení, že se jedná o každoroční pilíř našich iniciativ. Jsme rádi, že každoročně můžeme přispívat i na charitu. Hrajeme spolu za Pardubice se stalo zaběhnutou značkou.

Společnost je obecně přesycená. Co musíte dělat, aby akce neomrzela?
Dobrý dotaz. Každoročně diskutujeme nad tím, jak program zpestřit. Přiznávám, že rok od roku je to složitější.

Máte to lehčí v tom, že v České republice je přehršle interpretů a vy je můžete obměňovat?
Ono to zas tak lehké není. Z jednoho prostého důvodu. Musíme se najít společný termín, který by všem vyhovoval. Abychom my jsme hráli domácí zápas, aby byla volná aréna, aby mohla komorní filharmonie, aby měl volno vybraný umělec. A ještě jedna věc.

Povídejte?
Musí se dokázat sladit filharmonie s tím interpretem. Jestli spolu mohou vůbec hrát. To také není úplně jednoduché. Vybírat si sice můžeme, ale pak se spektrum oslovených zužuje. Musím to zaklepat. Zatím jsme měli hosty, kteří byli akci otevření a líbilo se jim to. Už jen to, že mohli vystupovat před takovou návštěvou. Za poslední roky vnímám, že i pro ně už je to prestiž, než jít někam jen tak odzpívat koncert.

Akce se koná v enteria areně. Pro koncert ideální prostředí, ovšem váš tým je tak trochu v roli hostů. Co vy na to?
Sportovně se jedná o náročné vystoupení. Nemá cenu lhát. Nehrajeme ve svém prostředí. V posledních letech jsme si ho vybudovali v hale Dašická a kluci tam hrají rádi. Kdežto do arény přijdou ráno před utkáním na střelecký trénink a v podvečer tam hrají zápas. Takže úplně něco jiného navíc před obrovskou návštěvou.

Logicky diváci očekávají další koncert. Přinejmenším výhru svého týmu.
Přesně tak. Navíc filharmonie vždy nastaví vysokou laťku, co se týče té zábavy. Nezrádnější je, když se hraje se zdánlivě slabším soupeřem. Naštěstí to se o letošním USK říct nedá. Očekávám vyrovnaný zápas a věřím, že se kluci se všemi nástrahami poperou. Jsou to profíci. A rozhodně se na to nebudeme vymlouvat.

Když se povede hudební vystoupení je to super a když se k tomu podaří zdolat i soka, dá se hovořit o značce ideál. Můžete si vybírat soupeře?
Nemůžeme si vybírat. Zápasy jsou rozlosované. Můžeme si vybírat umělce ale ne soupeře.

Už jste to nakousl. Akce má charitativní podtext. Je to ta nejvyšší přidaná hodnota?
Hrajeme spolu za Pardubice není jen o sportovním zážitku a kulturním zážitku. Vždy jsme usilovali o to, abychom každoročně mohli podpořit nějaký charitativní projekt. Řekli jsme si, že by bylo dobré využít popularity této akce a masy příchozích. Nejde jen o to podpořit konkrétní částkou, ale chceme tím upozornit, že někdo z našeho okolí má sociální nebo zdravotní problém. Takto se dostane do podvědomí a mohou mu pomáhat i další.

Který z ročníků se vám osobně líbil nejvíce a proč?
Hudebně byl pro mě jednoznačně nejlepší zážitek koncert Dashy. Její vystoupení se podařilo skvěle nazvučit. Zazpívala hity, měla skvělý hlas. Ona vlastně rozezpívala celou arénu. Ohlasy na ni byly výborné. A podtrhl to zmíněný rekord.

Co vy a hudba a popřípadě váš oblíbený žánr?
Nejsem žánrově vyprofilovaný. Mohu rock, rap, pop. Navíc nemám hudební sluch. Jako malý jsme sice hrál chvíli na klavír, ale ne úspěšně. Hudbu ale poslouchám rád. Nejlépe u ní relaxuji. Musím se přiznat, že patřím k těm, kteří si díky projektu Hrajeme spolu za Pardubice, zašli na pár koncertů našeho spolupořadatele, komorní filharmonie. A také jsem navštívil čtyři koncerty vážné hudby, které jsem si užil a které mi rozšířily obzory.