Jak slyší na symbiózu vážné hudby a dynamického sportu vámi oslovení umělci?
Musím podotknout, že pokaždé oslovujeme více umělců. Většinou se nám nepodaří trefit toho prvního uvažovaného. Hlavním důvodem je nesoulad termínů. Musíme skloubit tři subjekty: náš tým, filharmonii a zpěváka. Jsem ale velmi potěšen, že všichni přijímají naši nabídku s nadšením.

Vědí, na jakou je zvete akci?
Většině vysvětlíme, o co se jedná. Hodně se spojení diví, ale pak je to začne zajímat. U letošního hosta byla situace jednodušší, protože Yvetta Blanarovičová má stejnou manažerku jako Dasha, která u nás vystupovala předloni. Takže věděla, do čeho půjde.

Kolik lidí se na samotné organizaci podílí?
Víceméně se dá hovořit o čtyřech lidech. Dvou z našeho klubu a stejného počtu z filharmonie. Tedy co se týče té samotné produkce. Pochopitelně přímo v aréně je nasazeno do akce více lidí z řad brigádníků a hostesek.

Přípravné utkání Fortuna národní ligy mezi FK Pardubice (ve červenobílém) a FC Slovan Liberec (v modrém) na hřišti v Ohrazenicích v Pardubicích.
Pardubice ztratily mladé eso. A potvrdily příchod Brazilce

Kdy akce začíná a kdy končí? Myšleno prvotní přípravy.
S lehkou nadsázkou se dá říci, že se jedná o nepřetržitý proces. První zkouška na letošní ročník se konala už na konci května. A pak se scházíme v červnu, červenci. Tím, jak se blíží samotná akce, jsou naše schůzky častější. Ve finále se jedná o sedm měsíců práce.

Je to tak, když akce skončí, vy si sednete a už spřádáte plány na další?
Jak to víte? (úsměv) Ne, vážně. Ty akce se vždycky povedly, umělci i ti, o koho nám jde nejvíc, tedy fanoušci, byli spokojeni. My můžeme večer radostně hodnotit. A pod dojmem euforie padají různá jména pro další akci.

Jaká padnou letos? Nelákalo by vás poohlédnout se také v zahraničí?
Napadlo. Zaměřili jsme Slovensko. Nějaká jednání už se konala. Kromě otázky termínů musíme hledět také na ekonomickou stránku věci.

Vítěznou písní pardubických basketbalistů je Aj tak sme stále frajeri… Nechci napovídat, ale co třeba pozvat Petera Nagyho?
(směje se) Nemohu sebeméně nic naznačit. Ale je pravda, že Peterovi se volba naší vítězné písně líbí. Tak uvidíme…

Můžete přiblížit opěrné body organizace?
Stěžejní je najít vhodný termín pro všechny. Poměrně složité je pro nás navézt všechno do arény. Pokud bychom hráli v naší standardní hale, řekněme pro tři tisíce lidí, tak přijde technik a instaluje zvuk. Takhle od pátku odvážíme z haly Dašická i z Dukly věci, které stěhujeme do arény. To samé dělají lidé z filharmonie. K tomu je zapotřebí perfektní časový harmonogram.

Problémy s parkováním v Pardubicích
Mobilní aplikace vyřeší placení. Místo však zatím řidičům nenajde

Co dělat pro to, aby akce nezevšedněla?
To gró je v pozvaném hostovi. Trefit se do vkusu fanoušků a návštěvníků. A vždy to chce někoho nového. V začátcích projektu to bylo především o koncertu filharmonie. Potom jsme přešli ke swingovému orchestru a stoupali stále výš. Dasha byla famózní. Důraz také klademe na doprovodný program. Jako na úvodní či poločasová vystoupení.

Proč letos padlo slovo na Yvettu Blanarovičovou?
Výběr hostů je velmi závislý na komorní filharmonii. Vždy je dobré, když má s interpretem nějakou zkušenost. V opačném případě, kdyby se mělo nacvičovat speciálně jen pro naší akci, tak by to bylo časově i finančně hodně náročné. Takže si s filharmonii řekneme čtyři jména a pak po nich jdeme…

Jaké písně ze svého repertoáru si přichystala pro pardubické publikum?
Vybere to nejlepší z Brodwaye. A ten repertoár je fantastický. Jako West side story a další. Bude to jedna velká věc vedle druhé. Yvetta zabodovala už při natáčení medailonku před akcí. Zazpívala mi v Praze do kamery. To většina umělců nedělá, protože nechtějí zpívat naživo. Musím ale předeslat, že má nádherný hlas.

Požadují umělci něco extra. Něco co by vás zaskočila?
Překvapilo mě, že jejich požadavky jsou skromné. Maximálně zrcadlo do šatny nebo nějaké speciální občerstvení. Nic extra náročného, všechno jsme zatím byli schopni splnit.

Co vy a hudba?
K hudbě mám vztah od útlého dětství, protože můj táta studoval konzervatoř. Je profesionální muzikant. Velkou část svého života se také hudbou živil. Já jsme od čtyř let až do sedmé třídy hrál na klavír. Potom jsme hrál na kytaru a zpíval. Dnes si občas zahraji na varhany. Žádné koncerty, jen tak sám pro sebe. K hudbě mám velmi kladný vztah a jsem rád, že tato akce funguje. A našla si své obecenstvo.

Tedy konkrétně pro vás se spojí příjemné s ještě příjemnějším…
Přesně tak. Musím se přiznat, že před prvním ročníkem jsem nečekal, že letos budeme pořádat už šestý. Od začátku jsem byl velmi překvapen, kolik si Hrajeme spolu za Pardubice našlo návštěvníků a posluchačů.

Ilustrační foto
Bezdomovci lidem nahánějí strach