Zdroj: Deník/Zdeněk Zamastil

Letní světové univerzitní hry, dříve Světová univerziáda, jsou akcí která, je ve sportu poněkud zanedbávána. V České republice určitě. Přitom se na ní představují talentovaní jedinci i kolektivy. Už teď mají jednu výhodu. Když se jim nebude dařit jejich koníček dál rozvíjet, nebo jim kariéru ukončí zranění, budou míz v záloze vysokoškolský diplom. Dvaadvacetiletý student Univerzity Pardubice na tom už pracuje.

„Abych řekl pravdu, moc jsem nevěděl, že nějaká podobná akce existuje. Jakmile jsem si o tom něco zjistil, tak mi bylo až líto, že se o univerziádě tolik nemluví. Jsem hrozně rád, že jsem se mohl této celosvětové akce zúčastnit. Vadí mi ale, že se o ni téměř nehovoří, ani nepíše. Přitom byla pro náš vysokoškolský sport velice úspěšná. V globálu českého sportu ale byla téměř neviditelnou,“ poukazuje Matěj Burda ve zlatém rozhovoru pro Deník.

Zdroj: Česká asociace univerzitního sportu

Gratulace od vedení školy

Jak jste se dostal do národního týmu akademiků?

Nominace se řešila už v loňském roce, kdy mě také trenéři oslovili. Univerziáda měla v záhlaví Chengdu 2021. Jenže akce byla neustále odkládána kvůli covidu a pak se do ní ještě promítl válečný konflikt na Ukrajině. Letos jsem už nějak nepočítal s tím, že by se konala. Nicméně někdy na začátku května mi zavolal hlavní kouč Luboš Bartoň s tím, že by měl zájem, abych byl v jeho týmu. Dal mi dva dny na rozmyšlenou s tím, že respektuje, když budu mít jiný program. Jelikož byla univerziáda jedním z mých nejbližších cílů, tak jsem nad nabídkou moc dlouho nepřemýšlel.

Jedním z Bartoňových asistentů byl Adam Konvalinka. S ním se znáte z ligových Pardubic. Hrálo vaše přátelství nějakou roli?

Známe se ještě z dřívější doby. Trénoval mě v mládeži Sokola Pražského. Adam určitě poskytl hlavnímu trenérovi nějaké informace. Bylo mi ale řečeno, že měli postavené jádro týmu, ve kterém jsem také figuroval. Kolem něj se hráči doplnili. Ať už z prvotně oslovených či náhradníků. Adam mi asi lehce dopomohl, ale o žádné protekci nemůže být řeč.

Luboš Bartoň. Bývalý asistent českého nároďáku a především obrovská basketbalová kapacita. Jak jste si považoval jeho zájmu a co vám stačil předat?

Luboš Bartoň byl velice úspěšný basketbalista. Vyhrál s Barcelonou Euroligu. Má neskutečně mnoho zkušeností, které nám předává tím nejlepším možným způsobem. Na palubovce i mimo ní. Díky tomu kolik toho v kariéře nahrál, ví, jak se k hráčům chovat a také jak oni myslí. Psychologickou stránku trénování zvládá výborně. Snažil se k nám mluvit stejným způsobem, jak hovořili trenéři k němu. Navíc sám na univerziádě startoval.

Pardubice (v pruhovaném) hostily na své palubovce Brno.
Nečekaná kometa Burda: Z Beksy jsem měl velký respekt, teď jsem ale nadšený

Napadlo vás, když jste šel na vysokou školu, že se podíváte na univerziádu, nebo to byl jeden z vašich kariérních plánů?

Rozhodně jsem nešel na vejšku kvůli univerziádě. Abych řekl pravdu, moc jsem nevěděl, že nějaká podobná akce existuje. Jakmile jsem si o tom něco zjistil, tak mi bylo až líto, že se o univerziádě tolik nemluví. Přitom se o podobné věci zajímám, ale úplně to ke mně nepřišlo. Obecně jsem hrozně rád, že jsem se mohl této celosvětové akce zúčastnit. Vadí mi ale, že se o ni téměř nehovoří, ani nepíše. Přitom byla pro český akademický sport velice úspěšná. V globálu českého sportu ale téměř neviditelnou.

Pro doplnění: jakou vysokou školu studujete?

Na Univerzitě Pardubice studuji Fakultu chemicko - technologickou obor Farmakochemie a medicinální materiály.

Zaznamenal jste z vaší školy nějakou odezvu na zlatou medaili?

Ano, už v průběhu univerziády jsem dostával na email i sociální sítě různé gratulace. Od vedení katedry. Od kolegů studentů ani moc ne, protože se v kolektivu kvůli basketbalu tolik nevyskytuji. Mám trochu složitější zúčastňovat se společných přednášek (úsměv), takže tolik kamarádů nemám. Z Katedry tělovýchovy a sportu mi psali téměř po každém zápase. Potom jsem dostal gratulaci i za Univerzitu Pardubice celkově. Chtějí po mně, abych udělal nějakou besedu.

Zdroj: Česká asociace univerzitního sportu

Postoupit ze skupiny a uvidí se…

Vraťme se na začátek cesty univerzitního týmu. S jakými plány odcestovala česká basketbalová výprava do Číny?

Chtěli jsme si užít jak sportovní, tak společenskou stránku univerziády. Můj velice dobrý kamarád a spoluhráč z Pardubic Tomáš Vyoral byl na olympiádě a říkal, že se jednalo o super zážitek. Potkával se v olympijské vesnici s ostatními českými ale i zahraničními sportovci. Takže na něco podobného jsem se těšil. Ale…

Zdroj: CZ Basketball

(Jestli chcete vědět, jak popisuje zápasy na univerziádě a jak žil v univerzitní vesnici Matěj Burda, přejděte do placeného obsahu Deníku).

Co máte na mysli?

Bohužel v Číně byla striktní pravidla, že jsme se nemohli úplně potkávat. Jelikož jsme hodně dojížděli na tréninky. A v naší univerzitní vesnici bylo hodně všechno kontrolované.

Co ty plány, kam jste mířili?

Odcestovali jsme tam s tím, že chceme postoupit ze skupiny a pak se uvidí. Rozhodně jsme hned nepomýšleli na to, že bychom urvali nějakou medaili. A zlato už ani náhodou. Já jsem před tím ještě na žádné podobné akci nebyl, tak jsem se těšil na zemi i na lidi. Překvapilo mě, jakým stylem tam žijí.

Ptal jsem se proto, že asistent Konvalinka považoval za hlavní cíl zapracovávání mladších hráčů s výhledem nějakého úspěchu v budoucnu. To jste ho totálně převezli, nemyslíte?

To je pravda (směje se). My jsme si pak dělali trochu srandu, že nás český basketbal řeší více než áčkovou reprezentaci. Naše akce se totiž kryly. Ve stejný den jsme hráli s Argentinou. My semifinále na univerziádě a kluci v repre přípravu na předolympijskou kvalifikaci. Určitě jsme Adamův cíl předčili.

Patrick Samoura.
Tak dlouho Samoura pařil basket, až ho začal hrát. Nyní je v nároďáku

Přitom národní tým akademiků měl ve svém středu hráče, kteří už nakoukli do reprezentace. Namátkou Samoura, Kovář, Zídek. Nepodceňovali jste se zbytečně?

Souhlasím s tím, že náš tým nějakou kvalitu měl. Patrik Samoura byl v dospělé reprezentaci před tím, než se zranil. Luboš Kovář je už takovou stálicí v nároďáku. Nicméně dal přednost univerziádě kvůli vyššímu hernímu vytížení. A tím, že úroveň na univerziádě byla vysoká, udělal nakonec dobře. Kromě reprezentantů jsme tam byli další kluci z ligy, kteří ale neměli tolik zkušeností. Není to tak, že bychom si nevěřili, ale spíše jsme se o konkrétních cílech nebavili.

Způsobili jste na basketbalovém poli poprask?

Nemyslím si, že bychom úplně způsobili poprask. Naše prvenství nebyla žádná náhoda. Předváděli jsme konzistentní výkony. Náš úspěch pramenil z toho, že jsme měli nejkompaktnější tým. Nefigurovaly v něm žádné individuality, ale fungovali jsme jako jednolitá parta. Zkrátka v duchu filozofie trenéra Bartoně.

Hráli jsme jako tým

Ve skupině jste první dva soupeře porazili o dvacet. Jaká to byla utkání?

Zahajovací zápas s Japonskem byl takový ospalý a oťukávací. Měli jsme ztuhlé nohy, ještě asi dozníval časový posun. I když jsme hodně ztráceli míče, tak jsme soupeře porazili kvalitou. Druhé vystoupení proti Polsku se nám náramně povedlo. Zejména první poločas, po kterém jsme vedli už o dvacet. Byli jsme agresivní na míči i v obraně a omezili jsme ztráty. Poláci se našeho stylu zalekli a díky dominanci v první půli, nám pak stačilo udržovat si náskok.

A vy jste se zalekli USA. První čtvrtina byla brutální 9:20…

Neřekl bych, že jsme se zalekli jména soupeře, ale spíše jsme nenašli zbraň na styl jejich obrany. Američani hráli specifickou zónu. Většina hráčů proti USA a takové zóně nikdy nehrála. Oni předvídají, kam by mohl letět míč a jdou okamžitě po zisku. Chvíli nám trvalo, než jsme se tomu přizpůsobili. Ztratili jsme pár balonů a Američani dávali lehké koše. Od druhé čtvrtiny se jednalo o vyrovnaný zápas. Někdy na začátku té závěrečné jsme ještě vedli. Oni pak trefili nějaké těžké střely, což nám se nedařilo.

Vzrostlo vám po vyrovnaném špílu po čtvrtfinále s Finském tolik potřebné sebevědomí, nebo vám ruce svazovala nervozita?

Na Finy jsme si věřili, ale odehráli jsme náš nejhorší zápas na celém turnaji. Nějaký vliv na to měla nervozita, ale spíše jsme je malinko podcenili. Před univerziádou jsme totiž s nimi už v Číně sehráli přípravný zápas. A porazili jsme je asi o deset. Fini teď na nás vlétli. Hráli stejně agresivně jako my po celý turnaj. Byla to pořádná řežba. Pro diváka hodně nehezký basket. Padalo málo bodů, hrálo se fakt hodně tvrdě, což rozhodčí pouštěli. Tím pádem, z toho vznikl tak vyrovnaný zápas. Bylo až nereálné, abychom se jim odtrhli o více bodů. Zápas jsme mohli dotáhnout do vítězného konce jednodušší cestou, ale v koncovce jsme zahazovali šestky, zatímco co soupeř se jimi dotahoval. Přiblížil se na dva body a ještě měl střelu na vítězství.

UPSAL SE BRNU. Basketbalová legenda Luboš Bartoň vykonává v současné době pozici jednoho z asistentů kouče mužů. Zároveň se stal hlavním trenérem projektu Next Generation.
Podobných kluků v letošním draftu moc není, míní Bartoň

Spadl z vás před semifinále tlak a mohli jste již hrát uvolněně? Vždyť Argentinu jste zdolali o sedmnáct bodů.

My jsme se ani pod tlakem necítili. Ale říkali jsme si, že když už jsme se dostali takhle daleko, tak proč se nepokusit postoupit do finále. Chtěli jsme na ně od začátku nastoupit. Před utkáním jsme měli delší čas na přípravu. Ani ne tak na fyzickou jako psychickou. Trenéři vypozorovali, že Argentina hraje hodně specifický styl basketbalu. Takový vychytralý. Jsou to míčoví kouzelníci, ale také hodně filmují. Navíc jsou zákeřní. Řekli jsme si, že se jich nezalekneme. Neustoupíme od své tvrdé hry a nebudeme reagovat na jejich emoční výlevy. Naštěstí rozhodčí jejich různým extempore nepodlehli. Jak soupeř zjistil, že neustoupíme, tak se toho trochu zalekl a my šli přes něj.

Ve finále jste narazili na Brazílii a Kanárky doslova udolali. Podle jednotlivých čtvrtin se jednalo o totálně vyrovnaný zápas. Co rozhodlo?

Především to byl úplně nejnervóznější zápas na turnaji. Z obou stran a vcelku logicky. Na začátku na nás Brazílie skočila. Museli jsme se asi pět minut vyrovnávat s jejich pohyblivostí. Byl to nejvíc atletický tým na turnaji. Disponovali hrozně rychlými hráči, skvělými skokany. Jak jsme si na jejich styl hry zvykli, tak jsme zamkli naši obranu. Skóre bylo nízké, jelikož oni také výborně bránili a navíc se nedařilo Luboši Kovářovi. K tomu se zranil v první čtvrtině Patrik Samoura, tak jsme v okleštěnější sestavě dřeli na každý bod. V poločase jsme si řekli: Je to vyrovnané, pojďme to urvat. Tak jsme dali do zbývajících dvaceti minut úplně všechno a naštěstí se nám to povedlo. Neměli jsme lepší hráče než Brazílie, protože oproti našemu týmu byli starší a zkušenější. My jsme spolu ale hráli jako tým. Brazílii jsme porazili obranou a tvrdostí. Výhru jsme si podle mě zasloužili.

Brazílie vám v semifinále odstranila Spojené státy. Byli jste rádi?

Ne. Chtěli jsme Státům vrátit prohru ze skupiny. Celou dobu jsme si to opakovali. Nakonec to dopadlo tak, že nám se houpala na krku zlatá medaile a Američanům jen bronzová. To se nám líbilo ještě více.

Matěj Burda byl součástí zlatého univerzitního týmu.Matěj Burda byl součástí zlatého univerzitního týmu.Zdroj: Česká asociace univerzitního sportů

Nejlepší obrana na turnaji

Dají se popsat vaše pocity po závěrečném klaksonu a zažil jste někdy něco podobného?

Ty jo. V životě jsem podobnou euforii nezažil. Bezprostředně po utkání to snad ani nebyla radost, protože chvíli trvalo, než jsem si uvědomil, co jsme dokázali. Pak jsem o sobě patnáct minut nevěděl. Skákali jsme po sobě s klukama, řvali jsme. Slavili jsme s českou výpravou, která nás přišla podpořit do hlediště. Asi osmdesát lidí. Hrozně jsem si to užil. Doufám, že to nebyla poslední euforie v mé kariéře.

Jaká byla největší zbraň českého týmu, kromě zmíněného týmového pojetí?

Vypálí obrana. Mohli jsme se opřít o nejlepší obranu na turnaji. Jenom USA nám daly přes sedmdesát bodů. Jinak jsme vždy drželi šestku na začátku. S tím se vyhrává daleko lépe (mrkne).

Kolik jste toho na univerziádě odehrál? Jako rozehrávač jste asi neměl hlavní úkol střílet a hromadit body. Co tedy byla vaše práce?

Jednalo se o jeden z mých horších střeleckých turnajů. Nebyl to ale můj prioritní úkol. Do turnaje jsem vstupoval jako druhý rozehrávač po Marku Vyroubalovi. Z lavičky jsem měl přinášet na hřiště energii. Agresivitu v obraně a jistotu v útoku, který jsem měl řídit. Myslím si, že se mi to po celý turnaj dařilo plnit. Mára se ve čtvrtfinále zranil, tak jsem v semifinále i finále dostal ještě větší roli. I když se mi střelecky nedařilo, tak jsem týmu velice pomohl k zisku zlatých medailí. Tedy alespoň myslím (smích).

Nikdo to téměř nevěděl. Vy jste ale získali medaili pro český kolektivní sport po dvaceti letech a zlato dokonce po třiceti…

Před univerziádou jsme o tom vážně nikdo nevěděl. V průběhu turnaje nám vedoucí výpravy oznámil, že postupem do semifinále jsme vyrovnali největší úspěch mužského univerzitního basketbalu. Z dob George Zídka, Petra Tremla, Tomáše Hrubého a dalších. Ti skončili čtvrtí. Pro nás to byla obrovská výzva, ale že jsme vystoupali až na vrchol, tak to je absolutní pecka.

Tomáš Vyoral, stálý člen národního týmu
Vyoral: Medailové oslavy jsme rozjížděli hlavně my

Jaký byl život na univerziádě. Bydleli jste v nějaké společné vesnici?

Bydleli jsme v kampusu univerzity Chengdu. Aby se tam necourali lidi z venku, tak byl oplocený jen se třemi východy. Tam jsme žili všichni sportovci spolu. Byla tam společná jídelna a další prostory. Bohužel večery jsme spolu trávit nemohli, protože tam nebyla žádná společenská místnost ani herna, kde by se dalo posedět. Takže se nedostalo ani na hromadné oslavy medailí. To mě trochu mrzelo, protože na minulých univerziádách ta možnost byla.

Lze si to vysvětlit dozvuky covidu, protože Čína se proslavila drsnými bezpečnostními opatření?

Jednak dozvuky covidu a také faktem, že v Číně chtějí mít vše řízené a pod kontrolou. Organizace byla suprová, ale velice striktní. Na minulých univerziádách se dalo alespoň přiťuknout skleničkou. Neříkám, že potřebuji alkohol k zábavě, ale bylo to takové prázdné. Bylo mí líto, že kromě členů české výpravy jsme se z žádnými zahraničními sportovce nespřátelili.

Chci do českého nároďáku!

Jak jste trávili volný čas?

Bohužel volného času moc nezbylo. Když už jsme nějaký měli, tak jsme hodně hráli karty a další společenské hry.

Sledovali jste ostatní disciplíny?

Byli jsme dvakrát na basketbalu žen. Navštívili jsme volejbal, tenis a také střelbu. Sledovali jsme naše kolegy a podporovali jsme je v jejich úsilí. Stejně jako oni nás.

V Chengdu je vyhlášený park s pandami. Stihl jste ho navštívit?

Měli jsme to v plánu poslední den, ale nestihl jsem to. Hlavní příčinou byly oslavy po finálovém vítězství. Někteří kluci tam přece jenom byli, ale o žádném extra zážitku nemluvili. Pandy přes den spí, takže viděli několik spících pand a jednu, co zrovna obědvala (pousměje se).

Sledoval jste basketbalové mistrovství světa v Číně před čtyřmi roky?

Ano, sledoval. V tu dobu jsem byl ještě v mládeži a rozhodně netušil, že jednou budu v Pardubicích. Na zápasy jsem koukal ještě s otevřenou pusou. Kluci tam vybojovali šesté místo. Fandil jsem jim a vždycky jsem měl obrovskou radost. Hrál tam i můj současný spoluhráč Tomáš Vyoral. To, že jsem se ve stejné zemi podílel na dalším úspěchu pro český basketbal, je pro mě taková třešnička na dortu.

Utkání basketbalového MS mezi Českem a USA
Satoranský po zápase s USA: Chtěli jsme do toho jít hlava nehlava

Zdá se, že Čína je českému basketbalu opravdu zemí zaslíbenou…

Je to pravda. Hodně se nám tam daří. Tak doufám, že tam bude nějaká olympiáda (smích).

Našla by se ještě jedna paralela s rokem 2019. Stejně jako první tým jste porazili Japonsko, Polsko, i Brazílii a prohráli s USA, které jste nakonec nechali za sebou v celkovém pořadí…

No vidíte, to jsem si ani neuvědomil. O to je to ještě zajímavější.

Sílí ve vás po takovém úspěchu motivace dostat se do české reprezentace?

Určitě bych se chtěl v budoucnu probojovat do reprezentace. Myslím si, že by všem klukům k tomu mohl trochu pomoct zlatý zápis z univerziády. Samozřejmě, že to nebude založené na tomto úspěchu, ale je to takové plusko do basketbalového životopisu, abychom se do reprezentace dostali. Budu poctivě makat na tom, aby se mi tento velký sen splnil.

Čínská krasojízda českých dlouhánů

Ve skupině: Česká republika – Japonsko 76:56 (21:15, 38:26, 61:34), Česká republika – Polsko 89:68 (26:18, 55:30, 65:46), Česká republika – USA 72:76 (9:20, 21:12, 21:18, 21:26).
Čtvrtfinále: Česká republika – Finsko 68:66 (15:19, 32:35, 46:48). Body: Samoura 19, Zídek, 17, Kovář 12, Vyroubal 9, Svoboda 7, Sýkora 2, Fuxa 2, Novák, Burda, Noumeros, Jansa.
Semifinále Česká republika – Argentina 85:68 (23:10, 16:17, 23:18, 23:23). Body: Kovář 26, Samoura 20, Zídek 8, Burda 7, Noumero 7, Sýkora 5, Vlk 5, Svoboda 4, Jansa 3.
Finále: Česká republika – Brazílie 69:67 (16:13, 18:21, 17:16, 18:17). Body: Zídek 24, Kovář 9, Sýkora 9, Svoboda 9, Noumeros 8, Novák 4, Burda 3, Vlk 2, Fuxa 1. Trenér: Luboš Bartoň.