Nečekaná kometa Burda: Z Beksy jsem měl velký respekt, teď jsem ale nadšený

Nakonec natočil téměř čtyřiadvacet minut. Kromě dirigování pomohl svému týmu k vítězství 87:82 devíti body. Zejména ty tři poslední z šestek ve vypjaté koncovce měly pro Beksu cenu zlata. „Před utkáním jsem piloval trestné hody. Dantez Walton si ze mě dělal srandu, ať už jdu domů. Jsem rád, že se mi trénink navíc vyplatil,“ prohlásil Burda v rozhovoru pro Deník. Podle hodnocení +/- byl dokonce nejlepší na hřišti! Původně chtěl jít do Spojených států na univerzitu a zároveň tám hrát basketbal. To se mu nezdařilo, a tak kombinuje svůj sport se studiem v Pardubicích. 

Matěj Burda byl v hodnocení +/- nejlepším na place.Zdroj: Milan Kříček

Jak byste zhodnotil zápas?

Jednalo se o velice těžké utkání. Byli jsme seznámeni s tím, že se Brnu vrací po zranění všichni hráči, takže půjde o zápas se silným týmem. Naopak nám chyběl klíčový muž sestavy Tomáš Vyoral, který si v posledním zápase zvrtl kotník. Chtěli jsme jít do utkání s vyšší energií. Věděli jsme, že musíme být agresivnější, hladovější po míči. Jsme rádi, že se nám podařilo dotáhnout zápas do vítězného konce.

V první čtvrtině jste se utrhli do sedmibodového trháku, ale od té doby dlouho tahali za kratší konec. Jaké máte vysvětlení?

Přestali jsme komunikovat v obraně. Nevyužívali jsme možnosti faulovat. K tomu jsme dělali špatná rozhodnutí v útoku. Propásli jsme šanci si vedení udržet, nebo se soupeři ještě více vzdálit.

Zvýšení hlasu nahecuje

Klíčovým okamžikem pro první poločas byla krátká pasáž, kde jste se z nejtěsnějšího vedení propadli do ztráty deseti bodů. Co tam bylo špatně?

Asi během minuty jsme dostali tři trojky. V tu chvíli jsme si neuvědomovali, kdo jsou od nich střelci. Zbytečně jsme od těchto hráčů ustupovali a oni proměňovali jednoduché střely.

V závěru druhého kvartálu jste se přiblížili k Brnu na jediný bod, přesto ještě stačili o poločase ztrácet pět bodů. Stálo vás tedy hodně sil dotahovaní dvojciferného manka?

Nemyslím si, že nás stálo to dotahování hodně sil. My jsme měli stanovený nějaký game plán, takže jsme věděli, čeho se držet. Jasně nedali jsme nějaké koše, které jsme měli proměnit. Trochu nám také chyběla agresivita v obraně.

Museli trenéři zvyšovat v kabině hlas?

Trenér Repeša byl trochu přísnější, ale to k basketbalu, i sportu obecně patří. On nás tím zvýšeným hlasem dokáže nahecovat. Semkli jsme se, řekli si, co chceme a na Brno jsme vlétli. Vůbec jsme si nepřipouštěli, že by nám měl soupeř nějak výrazně odskočit. Hlavy jsme měli furt nastavené na vítězství. Zlepšili jsme komunikaci i agresivitu v obraně, což nás dovedlo k vítězství.

Mladý kouč Repeša prahne po úspěchu: Už chci v české lize medaili!

Dvě a půl minuty David Pekárek zaznamenal trojku s faulem. Shodneme se na zásadním momentu pro koncovku utkání?

Jednoznačně. Hlavně to byl úder do psychiky soupeře. Málem jsme udělali ztrátu a zničehonic z toho byla trojka s faulem. Mohli jsme dostat minimálně dva body a znovu prohrávat. Takhle jsme Brnu unikli na pět bodů.

Zápasové preview hovořilo o souboji pardubické obrany s brněnským útokem. Inkasovali jste 82 bodů. Je to na pochvalu?

Neřekl bych. Ve druhém poločase se se skóre natahovalo kvůli trestným hodům. Tam to asi bylo okay, nicméně v první půli jsme nechali tu obranu propustnější. V minulém utkání jsme udrželi Olomoucko na pětapadesáti bodech. A takhle bychom rádi udrželi každého protivníka na co nejméně bodech. Takže 82 bodů od Brna je hodně.

Brno po návratu do nejvyšší soutěže v Pardubicích za osm let ještě nezvítězilo. Šňůru jste natáhli na dvanáct utkání. Bavili jste se o tom se spoluhráči?

To jste mě dost překvapil. Vůbec jsem o tom nevěděl a nikdo mi to neřekl. Buď na to kluci zapomněli, to to také neví. Tak to budeme chtít tuto šňůru udržet co nejdéle (šibalský úsměv).

Nejhezčí zážitek mezi dosplými

Tomáš Vyoral je vaším konkurentem na post rozehrávače. Otevřela se tedy před vámi obrovská šance dostat více minut. Vnímal jste to tak, že si zahrajete více?

Nevnímal. Nemáme tým přímo rozdělený na rozehrávače. Náš kouč Dino Repeša nás točí ve velkém. Hlavně, co se týče guardů. Tím pádem jsem chtěl ukázat to, co ve mně je. Při každém pobytu na hřišti jsme se snažil být dravý, pracovitý a přinést do hry co nejvíc energie.

Neříkejte, že jste si někde v koutku neříkal: Vyo nemůže nastoupit, dostanu na palubovce větší prostor?

Jasně, nějaká podobná myšlenka mi hlavou prolítla. Tušil jsem, že se mi otevírá více možností, nicméně do zápasu takto nastavený nechodím. Odmítl jsem, abych nějak podvědomě nepolevil. Do utkání s Brnem jsem šel jako do každého jiného zápasu.

Nakonec jste dohrával zápas jako první rozehrávač.

To bylo určitě super. Jsem za to rád, protože jsem získal skvělé zkušenosti. Nic to ale neznamená, jedeme dál. Furt jsme na začátku sezony. Máme na čem pracovat včetně mě. A myslím si, že to můžeme dotáhnout hodně vysoko.

V takto prestižním, navíc vítězném utkání jste odehrál téměř čtyřiadvacet minut. Jednalo se o váš nejhezčí zážitek v kariéře?

Mezi dospělými určitě. Zápas jsem si nesmírně užil. Líbilo se mi, jak jsme spolu komunikovali, jak jsme byli všichni při sobě, jak jsme na hřišti spolupracovali. Jsem hrozně rád, že jsme vyhráli.

Šafarčík: Nechtěli jsme, aby naše prohlášení vyzněla jako plané řeči

Na to jak jste málo zkušený, jste zkušeně odehrál vypjatou koncovku.

Musím se přiznat, že jsem měl vzadu v hlavě trochu obavy. Koncovku jsem čekal náročnější, tudíž jsem se musel více soustředit. Hrál jsem svoji hru a naštěstí to vyšlo.

V závěru jste podržel tým střelecky při taktických faulech soupeře. Žádné nervy při šestkách?

Před utkáním jsem piloval trestné hody. Dantez Walton si ze mě už dělal srandu, ať jdu domů. Jsem rád, že se mi trénink navíc vyplatil.

Nebyla taktika od soupeře faulovat zajíce a nevypálil jste mu tou přesností rybník?

To si nemyslím. Soupeř podle mě nechtěl faulovat hned. Trestné hody vyšly na mě, jsem rád, že jsem dával.

USA padly, první volbou Beksa

Jak se vám líbí v pardubickém angažmá?

Jsem nadšený. Upřímně řečeno, měl jsem z toho velký respekt. Také proto, že souběžně tady studuji na vysoké škole. Jsem rád, že to zatím klape a já zvládám oboje. Opakuji hrozně se mi v Bekse líbí. Hlavně ta parta.

Jméno Matěj Burda byla na basketbalovém trhu neznámé. Jak jste se v Pardubicích ocitl?

Tři roky jsem hrál v akademii GBA. Mým cílem bylo dostat se na univerzitu do Ameriky, kde jsem chtěl spojit studium s basketem. Plány mi nevyšly kvůli covidu. Zároveň jsem byl delší dobu v kontaktu s pardubickým asistentem Adamem Konvalinkou, který mě tři roky trénoval v Sokole pražském. V průběhu minulé sezony jsem se zúčastnil na několika try outech. Jsem rád, že si mě vedení i head coach Dino Repeša vybrali. A teď mám tu čest tady být.

Dostal jste více nabídek, nebo Pardubice byly jediným zájemcem o vaše služby?

Komunikoval jsem s více kluby ale hlavní nabídka přišla jen z Pardubic.

Konvalinka: Rodinný přístup se snahou dostat se nahoru

Hovořil jste o vaší touze jít do USA. Konzultoval jste váš záměr s někým z vašich spoluhráčů v akademii GBA, který vychovává basketbalisty právě pro „zámořský dvojblok“?

Mám plno kamarádů, kteří dřív byli v GBA a nyní jsou v Americe. Bavil jsem se s nimi, jak to tam vypadá. Jaká je spolupráce basket škola. Musím říct, že se mi ten systém líbí, na druhou stranu je tam rozmanitá basketbalová úroveň. Člověk se může dostat na dobrou školu, ale se špatným klubem a naopak. Já chtěl oboje. Tedy studovat kvalitní školu a hrát basketbal na nejvyšší úrovni. Žádnou takovou nabídku jsme však nedostal, a tak jsem se rozhodl, že budu hrát i studovat v Pardubicích.

Ne, vždy to natěšenému českému talentu vyjde. Takový David Pekárek by mohl vyprávět?

S Pekym jsme se o tom bavili už v prvním roce, co se vrátil z Ameriky do GBA. Odehráli jsme spolu půlroku, takže se s ním znám hodně dobře. Nemyslím si, že to pro něj bylo úplně nepovedené angažmá. Dalo mu to hodně zkušeností a pomohlo mu v jeho basketbalové kariéře. Obecně americké mise pro mladé kluky z České republiky jsou v tak těžkém konkurenčním prostředí jakousi ruskou ruletou. Záleží hodně na štěstí.

Nastupujete také za pardubickou juniorku ve druhé nejvyšší soutěži. Nemáte v plánu usadit se natrvalo v prvním týmu?

Ano, nastupuji za Vividbooks a vůbec mi to nevadí. Naopak. Strašně rád hraji zápasy. Přeci jenom je mi dvacet a nějakou tu energii ještě mám (směje se). Stále mě to táhne odehrát co nejvíce zápasů. Rád si za béčko zahraji.