Do pozadí… Pardubičtí basketbalisté jdou do play off až z pátého místa. Na jejich kontě svítí hned šestnáct proher. Jejich trenér LEVELL SANDERS však zůstává v klidu. Před sérií s Olomouckem se pokusí odstranit zbývající nedostatky.

KOMUNIKACE JE NEJ…

Jak byste zhodnotil dosavadní vystoupení vašeho týmu v této sezoně?

Jednou větou nejsme konstantní. Musíme sezonu rozdělit na několik částí. Tým se v jejím průběhu radikálně obměnil. Na začátku nám chyběla týmová chemie, protože noví hráči měli jinou mentalitu. A to zpomalilo jeho růst. Potom jeden hráč odešel, dva se zranili. Zabrat tak museli ostatní včetně mladých kluků. Přivedli jsme nové křídlo i rozehrávače a začali hrát trochu jiným stylem. Hráči si více půjčovali míč. Teď jsme nepředvídatelní na útočené polovině.

Po nadstavbové části jste se propadli na páté místo. Spokojenost asi není na místě.

Co se týče výsledkové bilance, tak s ní rozhodně spokojený nejsem. Na druhou stranu v poslední době vidím v naší hře hodně pozitiv. Například v produkci mladších hráčů. Jedno jméno za všechny: Viktor Půlpán, který udělal největší progres.

Ze šestatřiceti zápasů jste jich šestnáct prohráli. To je na Pardubice velké číslo. Je to pro vás jen cifra před play off, nebo to nějak řešíte?

Neřeším počet proher, ale jejich způsob. Odehráli jsme hodně zápasů, kdy jsme vedli po dobu sedmatřiceti minut a pak jsme prohráli. Z těch šestnácti nezdarů se jich takových zrodilo šest až osm. Ty mě mrzí a proto jsme pátí.

Basketbalové utkání 12. kola nadstavbové část Kooperativy NBL mezi BK JIP Pardubice (v bíločerném) a ČEZ Basketball Nymburk (v černém) v pardubické hale na Dašické.

V odvetné části nadstavby jste znovu začali vítězit. Je to povzbuzení před play off?

Pochopitelně. Ještě příjemnější zjištění je, že jsme některé výhry vydřeli. V poslední době jsme si prožili několik zápasů, kdy jsme byli v plusu, potom o náskok přišli, ale přesto jsme urvali výhru. A to je oproti začátku sezony rozdíl.

V průběhu sezony se vám rozpadla zahraniční sestava, se kterou jste do ní vstupovali. Benjamin dostal padáka, Jackson i Williams se zranili, přitom v pardubické organizaci už není ani posledně jmenovaný…

To ke sportu patří. Je pravda, že v minulých sezonách jsme takovou přestavbu dělat nemuseli. Ale přizpůsobili jsme se. Benjamina nahrazuje David Škranc a v poslední době hraje dobře. Dočasné absence Donovana Jacksona zase využil Michal Svoboda. Zvýšila se produkce našich pivotů.

Změnil se také projev Beksy. Řekněme, že ze sobeckého jste se vrátili ke kolektivnímu pojetí. Souhlasíte?

Na začátku sezony jsme měli v týmu tři tzv. alfa samce. Oni sice chtěli pomoct týmu, ale dělali to sami. Nemyslím si, že by byli sobečtí povahou, nicméně pokoušeli se býti těmi spasiteli. Dwayne Benjamin, Richie Williams a nejvíce Donovan Jackson, který k nám přišel s mentalitou střelce. Nicméně, čím je v týmu déle, více se přizpůsobuje kolektivu. Ale chápu, že nezaujatému diváku se tak mohlo zdát, že jsme hráli příliš individualisticky.

Všechno špatné je pro něco dobré. Přivedli jste Ozrena Pavloviče a Evana Singletaryho, kteří jsou do kolektivu. Co vy na to?

Přesně tak, komplexní hráče jsme hledali. V rozehrané sezoně už jsme nepotřebovali další, kteří nepůjčí míč. Samozřejmě, že měli jinou výchozí pozici než na začátku. Už nebyl na nic čas, museli jsme je okamžitě zapracovat do rotace. To se povedlo. Také díky jejich lidskému charakteru.

V každém utkání apelujete na hráče, že je nutné podat koncentrovaný výkon po celých čtyřicet minut. Jenže, ta hluchá místa se stále vyskytují. Proč neposlouchají?

Ale oni poslouchají. Stále procházíme procesem opravování jednotlivých chyb. Nehorší je, když se nabalují na sebe. Vyřešíme jeden problém a objeví se další. V tomto musíme být trpěliví. Když bych měl být konkrétní, tak třeba při doskakování. Skáčeme ve dvojici, jenže si nedomluvíme clonu a soupeř se dostane před nás. Nejdůležitější a zároveň nejtěžší je komunikace na hřišti. Zejména ve vyhrocených situacích.

HLAVNĚ BÝT PŘIPRAVEN

Do play off vstupujete až z páté příčky. Vnímáte to jako nějaký problém?

V posledních dvou sezonách jsme vstupovali do vyřazovacích bojů ze druhého místa a do finále se přesto nedostali. Jediné co mohu, říct, že jsme nechtěli skončit pátí. Ale jestli to je problém, mohu zodpovědět až po play off. Vzpomínám na svůj první rok v roli trenéra. To jsme také vstupovali do play off z pátého místa a ve čtvrtfinále vyřadili Opavu.

Teď jste to nakousl. Pardubice vloni i předloni úplně nezvládaly roli favorita. Je tedy výhodou, že naopak letos můžete překvapit?

Nevím, jestli to z nás sejme takový ten tlak. Soustředím se na to, abychom byli stoprocentně připravení. Razím jednu teorii. Je úplně jedno, z jakého místa jdeš do play off, je jedno, jestli hraješ doma nebo venku, musíš být ale připraven na konkrétní basketbalové situace.

Nicméně souhra okolností vám pro čtvrtfinále přivála do cesty Olomoucko, které je doma extra silné. Co říkáte na adresu soupeře?

Olomoucko je silné doma i venku. Mají obrovský útočný potenciál. Na jejich půdě jsme hráli v této sezoně třikrát. Jednou jsme prohráli o dvacet, ale to jsme měli velkou marodku. Podruhé jsme v poháru ztratili vyhraný zápas a do třetice jsme tam nedávno zvítězili.