Malá zemička uprostřed Evropy má jistý postup na mistrovství světa, zatímco ruský velikán o něj těžce bojuje. Jak se to poslouchá?
Na jednu stranu je to pěkný pocit, na druhou stranu velká zodpovědnost. Vypadalo by fakt hloupě, po těch výkonech, co jsme v dosavadním průběhu kvalifikace podávali, ten konec nějak vypustit. Chceme své účinkování podtrhnout dobrým výkonem, stejně jako proti Francii. Na to v jaké jsme hráli sestavě a jaký proti nám stál tým, jsme se přiblížili k našemu maximu. Něco podobného budeme chtít hrát tady v Rusku.

Dodávají vám sebevědomí slova trenérů, že se dá hrát s každým a ve vašem případě v každé sestavě?
Neřekl bych, že ten výkon proti Francii jsme podali na základě nějaké motivační složky. Spíše bych to přičetl dlouhodobé souhře týmu. Prakticky od roku 2014 jsme my hráči pospolu, známe se navzájem, umíme si na hřišti vyhovět. Mámě stejného trenéra. Známe jeho styl. To je obrovskou výhoda. Všichni jsme si navíc sedli po lidské stránce.

Proti Francii to vůbec nevypadalo, že máte jistý postup. Naopak dřeli jste do morku kosti. Bojují někteří hráči o závěrečnou nominaci na světový šampionát?
Závěrečná nominace je ještě daleko a může do ní promluvit ještě hodně faktorů. Samozřejmě, každý z nás by chtěl do Číny. Spíše je to o tom, že máme v týmu inteligentní hráče, kteří cítí zodpovědnost. Odvádějí maximum v každém zápase. Na tom mezinárodním poli je to tak, když hraje jeden za druhého a ještě přijde velký počet lidí, tak výsledkem jsou výkony nadoraz. Navíc basketbal je taková Popelka za hokejem a fotbalem. Takže, když dorazí pět tisíc diváků a více, tak je to pro nás velký svátek. A pokud lidí uvidí ve hře vášeň a odmění vás, i když se prohraje.

V Pardubicích se ukázalo, že lidi v České republice se do basketbalu zamilovali. Přišli vás podpořit ve velkém počtu, přestože už máte postup v kapse. Vnímáte to podobně?
Musím se přiznat, že mě kulisa velmi příjemně překvapila. Při neúčasti Satyho s Veseláčem jsem očekával nižší návštěvu. Proto jsem byl rád, protože před takovým publikem se fakt hraje skvěle. Možná jsem byl před utkáním trochu skeptický, nicméně v první fázi kvalifikace nás ve stejném složení moc lidí nepodpořilo. Přitom před domácím publikem hrajeme opravdový mistrovský zápas pouze třikrát do roka. To mě tehdy v utkáních proti Islandu, Finsku i Bulharsku hodně mrzelo. Chápu, že fotbal je celosvětový fenomén, za to hokej to je spíše geopolitická záležitost. Basketbal je druhý nejrozšířenější sport v celosvětovém měřítku a zasloužil by si u nás větší pozornost.

Tak to jste si v září proti Rusku a nyní s Francií napravil dojem o českém fandovi basketbalu.
To byly ty třešničky na dortu. Pak ta slova, že nároďák je to nejvíc a každý v něm chce být a zůstávají na něj ty nejlepší vzpomínky, dostávají ten správný rozměr. Jsem rád, že v naší zemi, kde je basketbal daleko za fotbalem i hokejem, se povedla taková věc.

Široký okruh absentérů rozšířil po zápase s Francií i Vojtěch Hruban. Vy jste záloha na jeho pozici. Očekáváte velkou porci minut a jste připraven ho nahradit?
V reprezentaci jsem šest let. Role jsou rozdané. I kdyby chtěl hráč být na palubovce delší dobu, tak musí respektovat rozhodnutí trenéra. Tým byl úspěšný, tak nebyl důvod nic měnit. Přestože nemám v nároďáku extra dlouhou minutáž, už jsem několikrát ukázal, že tam patřím. Ano, očekávám při Vojtově zranění více minut a jsem připraven ho zastoupit. Neberu to ale, že musím předvést skvostný individuální výkon. Musím být především prospěšný pro tým.

Čím to, že je český tým tak úspěšný i bez svých největších hvězd?
Několik lidí se mě ptalo, co je naše největší výhoda oproti ostatním zemím., jak to že jsme se kvalifikovali na šampionát mezi prvními. Já jsem jim odvětil, že je to vyrovnaností našeho týmu. Pomohlo nám, že jsme v první fázi kvalifikace zvítězili skoro ve všech zápasech. Pochválil nás Saty, že i bez něj a Honzy Veselého jsme udělali parádní výsledky. V tom je potřeba pokračovat a potvrzovat kvalitu i bez nich.

O basketbalistech Opavy se léta vykládá, že je dobrá, protože se její kádr nemění. Vzal si národní tým od Slezanů mustr?
Ano. Je to trochu po vzoru české ligy. Pokud vyjmeme Nymburk, který jí dominuje rozpočtem i zkušenostmi, tak týmy, které se umísťují v první šestce, jsou prakticky mančafty s českou kostrou. Nemohu úplně říct, že reprezentace z toho vychází, ale podobný trend to je.

Přejděme k utkání s domácím Ruskem. Jaký mají vaši hostitelé současný tým?
Sborná musí oželet účasti zraněného Alexeje Šveda. Na druhou stranu bez své největší hvězdy se může více semknout. Pro Rusko je účast na mistrovství světa velice prestižní. Po prohře u nás kolovaly řeči, že pro odvetu uvolní ruské kluby hrající Euroligu všechny své nejlepší hráče pro reprezentaci. Šved je bez diskuze jejich jednička. Nicméně mají ve svém středu borce, kteří hrají iks let Euroligu a na té nejvyšší evropské úrovni se pohybují strašně dlouho. Ať už to jsou Chlostov či Kurbanov. A také vysocí pivoti, kteří nejsou až tak známí, ale hrají v dobrých klubech. Ruský mančaft nedosahuje věhlasu z minulosti, ale má stále vysokou kvalitu. Je to takový bezejmenný zabiják.

Rusko musí vyhrát, vy můžete jenom šokovat basketbalový svět. To je příjemné zjištění, co říkáte?
Rusové trochu cítí potupu. Když se dívají v tabulce a vidí, že Češi jsou nad nimi a už slavili postup. Nicméně jeho hráči jsou na tom fyzicky velmi dobře. Jsou z těch zápasů na nejvyšší úrovni navyklí na jinou rychlost na silový basketbal. Rusko je favoritem, ale my se nevzdáváme předem.

Naposledy ve Finsku, honilo Rusko výhru až v prodloužení. Může být i v utkání s vaším týmem nervóznější?
Se svojí mentalitou oni cítí ohromnou zodpovědnost. Vědí, že nesmí na šampionátu chybět. Když se ještě vrátím k utkání s Francií, tam to bylo podobné. Šli za postupem od prvních minut, ale my jsme jim to hodně komplikovali. Proto po každém úspěšném zakončení akci se radovali, měli sevřené pěsti, vítězně si plácali. Po zápase řvali štěstím. Čekám to samé od Rusů. Půjdou si pojistit postup, protože nechávat to na poslední okno v únoru, určitě nechtějí.

Navíc padli v prvním vzájemném střetnutí ve skupině, a to v jejich hlavách je také uloženo. Navíc Rusko doma nesmí prohrát v žádném sportu…
Přesně tak. Rivalita mezi Českou republikou a Ruskem je velká. Nechci v tom teď hledat nějaký historický podtext. Z naší strany tam trochu je i to nepřátelství, ale oni vnímají Česko jako svého velkého protivníka. Po utkání v Pardubicích z nich čišelo zklamání. Očekávám, že dostanou pokyny, aby nám to vrátili.

Basketbalová reprezentace v Rusku