Radlice z Pardubic… Přesně takovou přezdívku si v projektu basketbalové federace Kooperativa NBL1 on 1 Challenge vysloužil pivot se zápisy v reprezentačním rejstříku Kamil Švrdlík. Ještě před tím hájil barvy Beksy ve střeleckém klání s názvem Shoot out. Popravdě, nenašlo se moc sportovců v celé republice, kteří by si v koronavirové době zasoutěžili tak jako on.

Co říkáte na to, jak byla Česká basketbalová federace aktivní v době koronaviru?
Podle mě se toho ujali velmi dobře. Začalo to předcvičováním pro děti. Potom vymysleli dvě soutěže i pro nás profesionální hráče. Nevímo tom, že by se něco podobného dělo i v jiných sportech.

Vy jste se představil v obou soutěžích. Tou první byl Shoot out, střelba na koš.Čí to byl nápad?
Vše se událo narychlo. Ze začátku jsme vůbec netušili kolik bude kol a jak to bude celé vypadat. Já jsem v tu dobu pobýval v Pardubicích. Vedení našeho klubu se mě zeptalo, jestli bych do šel. Tak jsem souhlasil.

Nelimitoval vás fakt, že nejste univerzální střelec?
V posledních sezonách jsem střelbu dost zlepšil. Na druhou stranu jsem věděl, že lepší střelce nepřemohu a na finále asi nedosáhnu. Bylo ale skvělé, že se mohlo zase jít do tělocvičny a zasoutěžit si. I když jenom na dálku.

Zdá se, že jste soutěživý typ?
Určitě. Sice v Shoot outu proti mně nestál žádný soupeř tváří v tvář, ale nějaké porovnání tam bylo. V té chvíli to bylo zpestření. Vždyť se nedalo dělat skoro nic. Hrozně mě to bavilo.

OČISTEC S ROUŠKOU…

Soutěž se skládala ze tří disciplín. Tou první byly trestné hody za jeden bod. Jenže v půlminutovém limitu a ještě s přihrávkou. Vnímal jste to jako velký rozdíl?
Typické šestky to rozhodně nebyly (úsměv). Někteří kluci to v prvních kolech pojali jako střelu z jumpu, tedy jak se v zápase střílí dvojky. Jak soutěž postupovala, přišlo se na to, že účinnější bude rychlé odhazování. Dalo by se říct, že se jednalo o zápasové situace, nicméně jsme se museli vypořádat s větším časovým presem.

Následovala střelba za trojkovým obloukem, hodnocená třemi body. V zápase se občas trefíte. V této soutěži se vyžadovalo, co nejvíce přesných pokusů za minutu. A znovu s přihrávkou. Jak hodně to bylo vyčerpávající?
V soutěži jsem bohužel dal nejmenší nástřel ze všech tréninkových. Složitější bylo střílet s rouškou. Už bez ní byla soutěž náročná. Půl minuty na čáře trestného hodu to s rouškou ještě šlo, ale ty trojky. Při nich se vyvíjel větší pohyb a musím přiznat, že ke konci už to byl očistec. Kdo špatně začal, tak v závěru to jen těžko doháněl.

Závěrečná disciplína se nazvala Long shot, tedy střelba z poloviny hřiště. Pro basketbalisty vždy taková legrace, ovšem nyní se za koš platilo pěti body. Piloval jste ji?
Tak to určitě ne. Na tréninku těsně před zápasem házíme do doby, než někdo promění. Podle mě se to ani natrénovat nedá. Maximálně se dá vyzkoušet, jestli se vůbec trefí ten potřebný směr. Pak už je to o štěstí…

Jak jste byl spokojený s vaším celkovým vystoupením v Shoot outu?
Čekal jsem, že dám víc trojek. Na druhou stranu, když jsem viděl nástřel ostatních, věděl jsem, že jim nemohu konkurovat. Nicméně myslel jsem si, že by to mohlo být trochu lepší. Nebyla to ale žádná tragedie (pousměje se). Vždyť jsem pomohl Bekse k postupu do finále týmů.

A Pardubice celou paralelní soutěž družstev vyhrály. Co jste říkal na finálové vystoupení Davida Škrance a Josefa Potočka?
Ví se o nich, že jsou výborní střelci. Svoji kvalitu si udrželi po celou dobu. Dokonce měla stoupající tendenci. Pochopitelně jsme rádi, že je máme v týmu.

NEVYZPYTATELNÉ!

Týden se ani nesešel s týdnem a světlo světa spatřila Kooperativa NBL 1 on 1 Challenge. Naopak soutěž, kterou vám ušili na míru. Do ní už jste se přihlásil sám?
Mluvilo se o tom, ale nevědělo se, jestli se spustí. Poněvadž tam už by to s rouškou nešlo. Jedná se totiž o kontaktní souboje, navíc s enormním vynaložením pohybu. Když se rozhodlo, že se uskuteční, tak mě oslovil náš generální manažer Martin Marek. Na nabídku jsem rád kývl.

Hrával jste i basketbal 3 x 3. Daly se uplatnit zkušenosti z této hry?
Jeden na jednoho se v basketbalu tři na tři hraje hodně. Někdy se to blíží i normální hře. Nicméně pivot vesměs nezačíná svoji akci na vrcholu tříbodového oblouku. A povoleny byly jen čtyři driblinky. Nějaké zkušenosti šly uplatnit, ale ne vždy se jednalo o souboje pod košem. Tady se musel člověkk němu nejdříve probojovat.

Souboje jeden na jednoho se kolikrát zvrtly v přestřelkuz dálky. Co k tomu vedlo?
Někteří kluci to pojali, že nebudou chodit do soubojů a zkusí to vyhrát z dálky. No a když jim to vycházelo, tak vsadili vše na jednu kartu.

Možná proto jste nazval soutěž nevyzpytatelnou.
To také. Někdo výrazněji prohrával, už to vypadalo, že nemá šanci s výsledkem něco udělat. Potom se rozstřílel z dálky a rychle obrátil skóre.

Nemusíme chodit daleko. Vy jste z 2:6 otočil Peckovi až na vítězných 7:6. Jste mužem bez nervů?
Zdálo se, že situace je neřešitelná. Pomohla mi úspěšná střela z dálky, při které jsem byl faulován a už to bylo jen o bod. A začal se odehrávat úplně jiný duel. Láďa se dostal pod tlak. Já jsem upustil od střelby z dálky a znovu se začal tlačit pod koš. Dal jsem, ubránil a pak vstřelil vítězný koš.

Nakonec jste se probil přes základní kolo i regionální finále až do play off. Panovala s tím spokojenost?
Samozřejmě. Jasně, když už jsem se probojoval na závěrečný turnaj, chtěl jsem uhrát více než čtvrtfinále. Jsem však rád za to, že si člověk znovu mohl skoro po třech měsících zažít zápasové emoce. S klukama jsme si před zápasy přátelsky popovídali a pak si to šli rozdat na krev. Každý chtěl vyhrát, soutěž měla velké kouzlo.

Sehnal, Ježek, Pumprla, Kozina. Všechno to jsou nižší a lehčí hráči. Jak to že uspěli?
Ve startovním poli byla drtivá většina nižších kluků. Nesmíme opomenout fakt, že konkrétně Ondra Sehnal i Šimon Ježek jsou fyzicky velmi dobře vyspělí a dokážou čelit vyšším a těžším hráčům. No a pokud k tomu přidáme jejich největší přednost, a to střelbu, tak se jim dalo těžko konkurovat.

Kamil ŠvrdlíkZdroj: Deník

Švrdlík převzal roli nejstaršího hráče. Převezme i tu kapitánskou?

Primát. Nová basketbalová sezona ještě nezačala a Kamil Švrdlík už je v pardubickém týmu něčím nej. V necelých čtyřiatřiceti letech se stal jeho nejstarším hráčem. To už by také mohl dostal primariát. Tedy kapitánské céčko.

Na svou fyzičku nedá dopustit. Patří k hráčům s největší muskulaturou v celé Kooperativa NBL. Čáru přes rozpočet mu neudělal ani Covid 19, který ochromil sportovní dění.

„Snažil jsem připravovat sám. Buď jsem doma cvičil, nebo běhal venku se psem,“ předesílá Švrdlík.

Něco jiného je mít vše nalinkované a nebo si moct sám vybrat kdy a jak.

„Režim mi chyběl. Naštěstí hned po týdnu od omezení sportování jsme dostali od našeho kondičního trenéra individuální plány. Bylo to těžké, ale přinutil jsem se sám od sebe. Z jednoho prostého důvodu. Vím, že kdybych na to kašlal, tak se mi to vymstí. A jsem také navyklý na pohyb, že bez něho nemůžu být. Nemohl bych se dva týdny jen válet. Patřím k té generaci, která si jde raději ven zaběhat, než vysedávat doma u play stationu, nebo koukat na televizi,“ tvrdí pardubický silák.

Kvůli pandemii a „odstraňování následků“ po ní už mohla začít příprava na novou sezonu.

„Oficiálně jsme zahájili na začátku května. Před tím jsme díky Shoot outu měli omezený přístup do haly na Dukle. Takže už v dubnu jsme si mohli chodit zastřílet. Byl tam s námi i kondičák, takže v omezeném počtu jsme mohli na workoutové hřiště. Do posilovny jsme nesměli, tak jsme cvičili alespoň venku. Kdo tedy nebyl mimo Pardubice, mohl s námi chodit. Teď už rozjíždíme šestý týden společné přípravy na novou sezonu. Na červenec dostaneme individuální plány a pak už pojede přípravné období na plné pecky,“ přibližuje.

Minulá sezona se nedohrála. Zrovna v přelomovém období, kdy se prvním rokem začalo budovat v pardubickém týmu české jádro. Takže takový nultý ročník.

„To asi úplně ne. Odehráli jsme, dejme tomu, celkově tři čtvrtiny ze zápasového programu. Tudíž nějaký náhled máme. Samozřejmě výsledek chybí, ale vedení určitě má představy, co může očekávat,“ říká Švrdlík a dodává.

„Jsem příznivcem co nejvíce českých hráčů nebo cizinců s podobnou mentalitou. Zažil jsem to už v Prostějově, kde jsme si jako parta velmi sedli. Tam s námi byli pouze Slováci. Takže jsem to uvítal.“

Trhlinu do plánu udělal odchod rozehrávače Viktora Půlpána. Po sedmi letech piplání už měl být základním stavebním kamenem.

„Nebudu zastírat, že mě to překvapilo. My v týmu jsme o tom věděli dříve než to bylo oficiálně oznámeno. Viktor byl v Pardubicích odmalička a prakticky brán za odchovance. Vypracoval se v naší oporu. Z té generace nadějných hráčů on se nejlépe vyrovnal s přechodem do dospělé kategorie. Jeho rozhodnutí mě netěší. Podle mě by tu změnu prostředí potřebovali někteří jiní,“ přemítá exreprezantant.

Po ukončení dlouhé kariéry Radka Nečase se stal nejstarším hráčem Beksy. Pod košem bude mít k ruce mladé pivoty Prokopa Slaninu s Petrem Heřmanem. Ocitne se pod vyšším tlakem, v tom smyslu, že s ním bude stát a padat výkon Beksy.

„Budu se snažit navázat na výkony, které jsem dosud předváděl. Potřebujeme ale, aby se dalo spolehnout na více hráčů. V loňské sezoně jsme měli v několika zápasech úzké jádro bodově úspěšných a soupeři si nás lépe hlídali. Je nutné, aby se prosazovala i druhá vlna a protivníky tím zaskočila,“ nabádá na dálku spoluhráče.

Chtě nechtě se ocitá v nové roli – v roli učitele.

„Jsem připraven mladším klukům radit. Je pravda, že už teď přemýšlím o tom, jak by to mohlo vypadat. Vyzkoušet si to můžu nyní, kdy máme v přípravě spoustu mladých.“.

Ápropos. Kdo si vzal pod křídla Švrdlíka, když přešel do mužů?

(směje se) „Především to uteklo strašně rychle. Vždyť nedávno mě radili starší a zkušenější. Ještě před tím než jsem hrával v Americe a ve Španělsku, jsem působil v druholigovém Zlíně. Pomáhali mi tam Roman Kremr a Vláďa Šimáček. A jestli to budu mít teď podobné jako oni s mladším Švrdlíkem, tak se mám na co těšit (rozesměje se). Něco jsem od nich bral, ale také jsem si to dělal po svém. Teď budu určitě uznávat, že měli pravdu,“ tuší.

Po přechodu Radka Nečase na manažérskou pozici se uvolnila kapitánská páska.

„Uvidíme, kdo céčko po Šutysovi převezme. Většinou jsme si kapitána demokraticky zvolili my hráči. Ale třeba ho někdo určí. Každopádně se odpovědnosti za tým nezříkám,“ říká odhodlaně Kamil Švrdlík.