Rekordní počet bodů. Třetí start za národní tým, proměnil v sedm bodů. Překonal své maximum z Ruska, kde zaznamenal o jediný bod méně. ŠIMON PURŠL nastoupil ve Francii na čtrnáct a půl minuty. Hned první kontakt s míčem zakončil efektním košem. Na prohře 66:82 ale nic změnit nemohl.

Na začátku druhé čtvrtiny jste se dostali do devítibodového plusu. Co se přihodilo, že jste nakonec prohráli dvojciferným rozdílem?
Je pravda, že jsme utkání měli výborně rozehrané. Část bych přisoudil tomu, že nám trochu došly síly. Přeci jenom udržet jejich hlavní pivoty bylo strašně obtížné. Chvílemi jsme to zvládali, let nestačilo to. Jak jsme začali výrazněji prohrávat, už bylo na naší hře vidět, že zápas není až tolik důležitý. Větší prostor dostávala celá lavička. Důležité je koukat dopředu. Dostali jsme se na mistrovství světa, což je pro český basketbal skvělý úspěch.

Na začátku utkání jste francouzské ofenzivě slušně zatápěli. Za pět minut jste soupeři dovolili jen sedm bodů. Proč vás pak v soubojích pod košem přejížděli?
V té první polovině jsme bojovali opravdu dobře, Francouzům jsme činili problémy. Jenže jejich pivoti jsou fyzicky velmi dobře disponováni. Je strašně obtížné vydržet to po celý zápas.

Na přelomu první a druhé čtvrtiny jste „uháčkovali“ šnůru 14:0. Jenže vzápětí jste dovolili sérii 12:0 i soupeři. Byl to ten klíčový moment zápasu?
Utkání by se pravděpodobně vyvíjelo jinak, kdybychom si dokázali držet soupeře bodově od těla po delší dobu. Asi jsme polevili v koncentraci a najednou jsme začali produkovat ztráty, kterých jsme měli do té doby málo. Nezbývá než se z toho poučit a pokračovat dál.

Zdroj: www.fiba.com
Jak byste popsal sílu Francie?
Na jednu stranu měla ve svém středu fyzicky disponované hráče s atletickými schopnostmi a na tu druhou dobré střelce. Takže, když jsme přebírali, museli jsme rotovat k těm střelcům. Francie má hodně kvalitních hráčů. Mohla by sestavit pět reprezentačních týmů.

Jaký máte dojem z utkání?
Pokaždé, když hrajeme za Českou republiku, tak určitě chceme vyhrávat. Nicméně ty dojmy už jsou takové slabší, protože se kvalifikace tak nějak dohrávala. Ne jako třeba doma s Ruskem, kde jsme výrazně nakročili k postupu.

Jednalo se o váš nejlepší zápas v reprezentaci?
Dal jsem sedm bodů, takže bodově byl nejlepší. Zahrál jsem relativně dobře, nicméně dokážu hrát ještě lépe. Každopádně jsem rád, že jsem dostal další šanci. Dál se budu snažit dokazovat trenérovi Ginzburgovi, že na to mám. Je to jediná forma, jak hrát víc.

Jak vám pomohlo, že jste první kontakt s míčem po pár vteřinách zužitkoval v koš?
Pro získání sebedůvěry je velice důležité, když se na začátku něco podaří.
Trenér vás poslal na hřiště až hluboko ve třetí čtvrtině. Vtrhl jste na palubovku s tím, že tam prodáte všechno, co umíte?
Byl jsem si vědom, že už toho času moc nezbývá, tak jsem se potřeboval něčím povedeným chytit. Vyšlo to bezvadně. Něco jiného je trénink a něco zápas. V něm je každá taková vydařená věc vidět víc. Chtěl jsem ty minuty co nejvíc využít a myslím, ž se mi to povedlo.

Při některých verdiktech rozhodčích se česká lavička i vy hráči na palubovce rozčilovali. Jak jste to viděl vy?
Občas se jednalo o velmi přísné verdikty. Je to těžké nepodlehnout tlaku, když přijde plná hala. Samozřejmě na každou akci, na každé odpískání se dá nahlížet dvojím způsobem. Celkově ale rozhodovali dobře.

Vnímal jste to tak, že Francie nemůže prohrát?
Bylo jasné, že se stoprocentně chtějí rozloučit s domácím prostředí výhrou. Stejně jako my proti Bosně. To jim vyšlo a více bych to nerozebíral. Prohrané utkání se rozebírá všemi směry. Jak dlouho vám bude ležet v hlavách tato, když prakticky už o nic nešlo?
Každá by se asi pitvala, ale myslím si, že na tuhle se rychle zapomene. Všechny naše zraky se už upínají k losu.

Ano, kvalifikace je minulostí. Byla pro vás zlomovou?
V národním týmu už jsem třetím rokem, ale před tím se jednalo převážně jen o trénování. Kvalifikace, hlavně její druhá polovina byla pro mě něčím skvělým. Poprvé jsem si zahrál a dostal možnost konfrontovat se s mezinárodním basketbalem i na reprezentační úrovni.

Los se blíží mílovými kroky, kde ho budete sledovat?
Bude záležet na povinnostech v klubu. Pokud mi to dovolí, budu sledovat přenos na internetu.

Máte v osudí nějakého vysněné soupeře?
Když se na to podívám z jednoho úhlu pohledu, tak bylo nejlepší dostat soupeře, přes které bude snazší postoupit do další fáze. Já osobně si myslím, že zahrát si proti americkému týmu, by bylo něco neskutečného. Sice by to byla stoprocentní prohra, ale za ten zážitek by to stálo. Každý si nemůže říct, že si zahrál proti hvězdám NBA.

Pokud byste se nedostal do závěrečné nominace, chystáte se do Číny?
Nevím přesně, kolik hráčů se vejde do závěrečné nominace. Jestli dvanáct nebo čtrnáct. Pokud bych se tam nedostal, asi bych nejel. Spíše bych trénoval doma. Každopádně se těším na přípravu a v ní se pokusím o Čínu zabojovat. Kdybych se probojoval do nominace, bylo by to něco neskutečného.