Zažil jste ve své, ať už hráčské či manažerské, funkci takto hektický rok, kdy člověk nevěděl, co bude zítra?
(vypálí) Nikdy. Tohle byla nejnáročnější sezona a netroufám odhadovat, zda-li se může ještě někdy opakovat. Jednalo se o totálně atypický ročník, který byl složitý pro všechny v klubu. Byli jsme odříznutí od sponzorů, od fanoušků. Dvakrát jsme se ocitli v karanténě. Hlavní trenér Ken Scalabroni měl těžký průběh covidu s hospitalizací v nemocnici. Potom jsme ho pouštěli z klubu. Do toho se zapracovával nový sportovní ředitel, který potom vzal ještě trénování. Totální blázinec.

Jak to vlastně máte, když nevíte, co přinesou následující dny? Raději si věci plánujete, nebo improvizujete?
Rád si věci plánuji, ale stejně mě to vždy nakope (úsměv). Spousta věcí se zkrátka naplánovat nedá. Jako například covid. Takže ráno vyrážím do práce s plánem, ale také s tím, že jsem připraven na nečekané změny a s variantami, jak minimalizovat riziko. To už je úděl generálního manažera.

Přinesla negativní situace pozitivní zjištění, že dokážete okamžitě reagovat?
Mluvil bych v množném čísle. Jako celý klub. Co se týče sportovního výsledku, ve čtvrtfinále jsme nepřešli přes Kolín a obsadili jsme konečné šesté místo. Jasně, mohlo to být lepší. Ale hlavní je, že jsme celou tu pandemii ustáli. Nemusíme ohlašovat konec organizace. Navíc sezona skončí vyrovnaným hospodařením. Což je v dnešní době velký úspěch.

Vám osobně se uvolnily ruce předáním některých záležitostí Radku Nečasovi. Jak velká to byla zátěž?
Jsou dvě nejsložitější oblasti v klubu. Jednou je jeho financování, tedy obchodní rovina: hlavně nájem, vyřizování dotací, práce se sponzory. Druhou je sportovní úsek. Vyžaduje strašně moc času, důslednosti, pohovorů a především energie. Proto jsem byl hrozně rád, že přišel nový vlčák, který přinesl osvěžující pohled.

Jak si to má čtenář vysvětlit?
Při některých řešeních byl razantnější. Ať člověk chce, či nechce, tak se po deseti letech ocitne v provozní slepotě. Radek Nečas zavedl týdenní porady ve sportovním úseku. S hlavním trenérem to neměl jednoduché. Od začátku byl s Kenem na kordy. Po jeho odchodu předával energii přímo na lavičce.

MRAVENČÍ PRÁCE

Sezonu 2020/2021 odpálil úspěch v podobě dotažení Alpe Adria Cupu do vítězného konce. Nemohl být její začátek lepší, co říkáte?
Ten byl opravdu skvělý. Kromě zmíněného vítězství ve finále s Děčínem jsme nastoupili do Kooperativa NBL drtivou výhrou na USK. Po odchodu jádra Nečas, Kohout, Půlpán, Pavlovič jsem měl z toho úvodu trochu obavy. Počáteční obavy se nepotvrdily. Říkal jsem si, že by nás to mohlo nakopnout, ale bohužel.

Také nejvyšší soutěž mužů zasáhl strašák jménem covid 19. Jak se podepsal na pardubickém klubu finančně?
Byli jsme donuceni škrtat spoustu reklamních kontraktů. Museli jsme také snižovat odměny ve sportovním úseku. I když se jednalo o krátkodobé období.

Jak se jedná v pohnuté době s obchodními partnery? Chce to ostré lokte nebo naopak smířlivější taktiku?
Přikláním se ke vzájemné empatii. Hodně důležité jsou osobní vztahy. Marketingově jsme mohli letos nabídnout méně. Bylo to o mravenčí práci, o obvolávání, o snaze dostat se na schůzky, prodlužovat smlouvy, prosadit se na úkor ostatních věcí, které jsou k řešení.

O bývalém hlavním kouči už byla řeč. Jak se ale covid podepsal na hráčském či trenérském týmu?
Říkal jsem si, že kluci, kteří měli relativně hladký průběh, by si mohli v nucené pauze vyléčit všechny bolístky. No a že bychom pak byli pro play off v lepším zdravotním stavu. Na druhou stranu spousta kluků si covidem prošla. Byla to zátěž. Dvakrát jsme vypadli z rytmu. Nejdříve na tři týdny a podruhé na čtrnáct dní. Ve druhém případě se jednalo o britskou mutaci a všichni byli izolováni doma.

Sáhli jste ke změně na postu hlavního trenéra. V tak složité sezoně, se to nečekalo…
Vedli jsme kolem toho velké debaty. Ale už se nedalo nic jiného nedělat. Nemohli jsme nechat projev týmu ve stejné tendenci, tak jsme sáhli k radikálnímu kroku. Víte jedna věc říkat si, že nás čeká těžká sezona a čím bude méně změn, tím lépe, ale figurovat po sedmnácti zápasech na desáté příčce a mít na kontě jen šest vítězství, to byl moc velký propad.

Covid – necovid, to už asi nešlo akceptovat.
Přesně tak. Věděli jsme, že ze strany vedení musí přijít nějaký impulz. Kromě trenérské výměny jsme přistoupili k důrazným pohovorům s hráči. Nebylo to sice jednoduché, ale krátkodobě to tým nakoplo v podobě kvalifikování se do skupiny A1 a tedy i do play off.

Sazka na novou krev v pozici hlavního kouče vám vyšla. V dalším průběhu už jste nemuseli zasahovat do trenérského složení, viďte.
Trio Adam Konvalinka v roli hlavního a Radek Nečas s Dušanem Bohunickým jako jeho asistenti měli jasné zadání. Pokud by ho nesplnili, tak by se po konci základní části rozhodovalo o jejich osudech. Naštěstí jsme to nemuseli řešit.

Aby toho nebylo málo, na konci základní části se změnil systém soutěže. To také není normální…
Otázkou zůstává, co je v covidové době normální. Když bych měl mluvit za Asociaci ligových klubů, tak jsme do sezony vstupovali s tím, že může být hodně komplikovaná. Dohodli jsme se, že půjdeme po jednotlivých úsecích. Zahájila sezona a naší prioritou bylo dohrát základní část. To se opozdilo asi o šest týdnů. Stáli jsme před rozhodnutím, co dál.

Jaké se nabízely varianty?
Buď necháme nadstavbové skupiny o osmi a čtyřech účastnících nebo je rozdělíme na dvě šestky. Jenže v prvním případě by to skupinu A1 prodloužilo a pak se mohlo stát, že se nedohraje play off. Vyhrála druhá zkrácená varianta s tím, že dáme důraz na play off.

PŘEDČASNÉ PLAY OFF

Šesté místo. Stručná otázka úspěch či neúspěch?
Odpovím také stručně: Byl to náš strop.

Také proto, že vaše forma nezvykle vygradovala už na konci základní části?
Pro nás to bylo play off. Museli jsme vyhrát všechny zápasy. Krom povinnosti jsme předváděli nejlepší basketbal v sezoně. Nejvíce jsme běhali do rychlých protiútoků. Přestože jsme prohráli ve čtvrtfinále 0:3, tak série byla vyrovnanější, než se zdá výsledkově. Je nutné smeknout před Kolínem a přiznat si, že byl lepší.

Podruhé v řadě jste prohráli ve čtvrtfinále s nulou. Před tím s Olomouckem na čtyři zápasy. Jen náhoda?
Kdybych měl pojmenovat společný faktor vyřazení, tak řeknu obrana. Letos jsme v této činnosti hořeli. Už v nadstavbě jsme měli průměr obdržených bodů 89 a v play off jsme se ještě zhoršili na 93. V Kolíne jsme dali 87, respektive 95 bodů a přesto jsme prohráli. V obou případech rozhodovaly pasáže na začátku třetích čtvrtin. Nechali jsme si nasypat spoustu volných trojek, ať už proti zóně, nebo z přechodného útoku. To rozhodlo.

Navíc jste se prezentovali celorepublikovou ostudou, Jak viděl Dunasův blikanec generální manažer?
Seděl jsem v hale a bylo mi úzko. Viděl jsem, jak to otáčí celou sérii. Do té doby jsme překypovali energií, sám T.J. Dunans hrál výborně. On je jedním z našich hráčů, kteří dokáží povýšit výkon v play off. A když si člověk uvědomuje, jak je pro tým důležitý, tak jsem tušil, že to bude mít velký dopad na celý tým. Nakonec se to také potvrdilo.

Avizovali jste, že kromě disciplinárního trestu přijde razantní pokuta v klubu. Kolik dostal?
Částku nezmíním, ale byla výrazně vyšší než v disciplinárním řízení. Napálili jsme mu to na plný čáře.

V poháru jste si zajistili přímou účast ve Final Eight, ale pak jste skončili bez medaile. Opět v duchu splnili cíl postupem do semifinále, ale pak už nic navíc…
Ano, jednoznačně s tímto tvrzením souhlasím. Přešli jsme přes Brno. I když v semifinále s Kolínem jsme neměli daleko k postupu, tak jsme nebyli schopni potvrdit formu ve více zápasech za sebou. V souboji o bronz chtěl Hradec více.

Teď ke kladnějšímu zviditelnění. Navzdory covidu jste uspořádali sedmý ročník Hrajeme spolu za Pardubice.
Je to akce, která už k našemu klubu patří. Nechtěli jsme rezignovat. Chtěli jsme celé republice předvést, že nás covid neporazí. Jsme rádi, že jsme ji mohli uspořádat alespoň v on-line podobě. Věříme, že se to vrátí zpátky a my budeme moct pokračovat v projektu naživo. A zase bude plná aréna.

V době nejistoty jste navýšil podíl v klubu. Jaký tím vysíláte BK Pardubice signál?
Jednoznačně věřím naší klubové práci. Věřím, že máme před sebou lepší budoucnost, než je současnost. Věřím, že se postupně personálně stabilizujeme. Věřím, že dotáhneme do úspěšného konce projekt Dukla sportovní. Zkrátka věřím, že jsme položili základy něčeho, co může fungovat dlouhodobě.